Virtuální Ďolíček

Konkurz nebo výměna s Opavou a příchod firmy UB Corporation, nastiňuje údajně jediné varianty budoucnosti Bohemky Michal Vejsada. Věnujme se nyní variantě druhé. UB Corporation už má za sebou bohaté zkušenosti v různých fotbalových klubech v Evropě i mimo ni. Podívejme se na jejich pouť fotbalovým světem očima bývalého fanouška Opavy a člověka, který se životem této společnosti již delší dobu zabývá. Exklusivně pro vás, fanoušky Bohemky, podrobně rozebírá působení UB Corporation nejen v SFC Opava.<br/><i> Upozorňujeme, že vzhledem k množství informací nebylo možno ověřit všechny skutečnosti, o kterých autor v článku pojednává. Web www.fc-bohemians.cz je nezávislý na FC Bohemians Praha, je tvořen fanoušky a příspěvky na něm se vyskytující nemusí korespondovat s názory představitelů fotbalového klubu. Odpovědnost za obsah článku nese vždy jeho autor.</i>

Opavský pád (autor: Misha)

Býval jsem fandou opavského fotbalu. Před deseti lety jsem spolu s tisícovkami dalších lidí slavil historický postup opavského týmu do nejvyšší soutěže. Vychutnával jsem si nádhernou atmosféru patnáctitisícového kotle a nechal zbytek republiky závidět. Po deseti letech mě fotbal v Opavě nezajímá a domnívám se, že už vlastně žádný opavský fotbal neexistuje. Jak k tomu všemu došlo?

Několik prvních let v lize bylo vše v pořádku. Společnost Kaučuk držela tým nahoře a ten se se střídavými úspěchy pohyboval ve středu tabulky. Poté přišel odchod hlavního sponzora a nastaly chudé roky se dvěma sestupy.

Svízelnou ekonomickou situaci v klubu v roce 2002 vyřešilo město Opava. Od bývalého majitele koupilo za 16 milionů většinu akcií klubu, aby je pak o rok později prodalo nadvakrát právě UB Corporation za tři(!) miliony. V současné době má město v klubu 20 procent a nulovou pravomoc ovlivnit jakkoli jeho fungování.

Už při vstupu UB do opavského fotbalu mi na tom něco nehrálo. Zapátral jsem a našel jsem tohle: společnost, registrovaná ve Švýcarsku, má základní jmění pouze něco přes tři miliony korun. Její hlavní představitel Alexej Borovikov už s fotbalovým "podnikáním" zkušenosti má z ukrajinského týmu Arsenal Kyjev. Do něj Borovikov vstoupil se stejně megalomanskými cíli jako do Opavy. Například na stránkách ukrajinského listu Gazeta Komanda tvrdil, že chce vytvořit velké mužstvo, které bude hrát evropské poháry. Výsledek? "Po čtyřech měsících musel být pro nejasné finanční machinace odvolán z funkce," uvedl v říjnu na oficiální internetové stránce uefa.com Michail Poživanov, který Borovikova ve funkci prezidenta Arsenalu vystřídal." Věřím, že tyto problémy nezanechají na našem mužstvu žádné stopy," dodal trenér Arsenalu Groznyj. Zanechaly, Arsenal sestoupil z ukrajinské ligy, ačkoli se později opět vrátil.

V červnu 2003 společnost UB Corporation a Borovikov projevili zájem o vstup do klubu nižší brazilské soutěže Uniao Barbarense, při němž funguje fotbalová akademie pro mladé talenty. Také tady se jejich vstupu ale hodně bránili. "Nabídka neskýtá pro klub dostatečné záruky. Ti lidé vůbec nemyslí na to, že by v průběhu času mohl vzniknout nějaký dluh, nebo že by se prostě sami mohli dostat do nějaké finanční tísně," říká na internetové stránce uefa.com právní zástupce klubu z Barbarense Neldo Bolfrini. "Musím hájit zájmy klubu a myslet i na potíže, které by změna vlastníka mohla přinést," doplnil Bolfrini. Jméno Barbarense si ještě zapamatujte, bude o něm řeč.

Když jsem tahle zjištění publikoval v místním tisku, z radnice se mi dostalo ubezpečení, že si město investora proklepne. Zřejmě klepali málo. Ukázalo se, že Opava nebyla zdaleka prvním českým klubem, které UB Corporation oslovilo. Nejhlasitěji se v této souvislosti hovořilo o Jablonci a Plzni. V prvně jmenovaném klubu to sice popírají, ale tehdejší ředitel Plzně Emil Kristek si na jednání s UB Corporation vzpomněl. "Ano, jednali s námi. Brzy jsme ale jednání s nimi ukončili," podotkl Kristek. A tak nakonec UB Corporation vstoupil do Opavy. Už dříve se vědělo, že majitelé se angažovali ve Švýcarském FC Wil (zcela jistě ne Servette Ženeva) a ukrajinské Poltavě, což ovšem letos v rozhovoru pro Deník Sport Alexej Borovikov popřel a řekl, že jeho jediné fotbalové aktivity se váží k Opavě.

Od začátku bylo jejich vedení klubu více než chaotické. Předseda představenstva byl sice Čech Petr Psotka (bez jakýchkoli zkušeností s fungováním fotbalového klubu), ale praktické vedení klubu spočívalo v čekání na zástupce majoritního vlastníka, který se tu nacházel v Brazílii, tu na Ukrajině. Místní loutkový management nebyl schopen asi zajistit týmu řádného trenéra - Karel Jarůšek, který tým ze druhé ligy vytáhl zpět mezi elitu, včas sbalil kufry a prchl před megalomanskými plány domů do Brna.

Mezi údajnými kandidáty na post kouče byli např. Jan Berger, Rada či Hron, ale nakonec volba padla na Tomáše Matějčka, trenéra se zkušenostmi ze třetí ligy. Neměl pravda moc trenérských zkušeností a tým byl po čtyřech zápasech poslední se skóre 1:9, ale měl zásadní předpoklad: stavěl do ligové sestavy hráče, které mu určili jeho chlebodárci. Ty v té době představovala dvojice skutečně zajímavých figurek: sportovní chod klubu, nákupy a prodeje hráčů v té době určovala dvojice hráčských agentů Chorvat Július Kramarič a Slovák Ondrej Chovanec! A podle jejich přání se sestavovala také jedenáctka na hřišti.

Po několika měsících bylo všem jasné, že tímhle by klub došel do záhuby ještě rychleji než Ukrajinci plánovali a tak byly s Kramaričem, Chovancem a Matějčkem "vyraženy dveře". O "koncepční" práci opavského vedení v oblasti hráčského kádru svědčí následující přehled zahraničních hráčů, kteří se v Opavě během posledních dvou let vystřídali: Bosňan Kenan Bečirovič, Ukrajinci Oleksandr Bessarab a Sergej Pčeničnych, Brazilci Jefthon Sena, Alex Jose Santos, Rosemir Pires Dos Santos, Dennis Lima Da Silva, Ricardo Andrade Alves, Willem Batista, Melinho, Emerson, Erivelto, Argentinec Alejandro Mena, Kamerunec Moses Molongo, Rus s francouzským pasem Alex Zavarov a Slovinec a účastník světového šampionátu Zoran Pavlovič.

A to jsou pouze ti, jejichž jména jsem někde dohledal, jistě jich tady "na otočku" bylo více. U hráčů se zastavme: Buď přišli z brazilského Uniao Barbarense (vida!:), případně z ukrajinské Poltavy, kde se dříve UB Corporation také angažovala. Co jiného měla Opava představovat než přestupní stanici, ve které se vlastníci a spříznění agenti snažili zhodnotit buď mladíky z brazilské fotbalové akademie nebo hráče z východní Evropy, kteří se chtěli dostat na zápas. Nutno dodat, že se mezi nimi objevili i hráči, kteří by českou ligu normálně hrát mohli, ale hvězda žádná. Pouze Brazilce Rosemira se podařilo prodat na zápas - do švýcarského Wilu:). Tam za ním po svém odvolání později přešel i trenér Matějček.

O tom, že se mnohdy s hráči jednalo jako se zbožím, svědčí případ Zorana Pavloviče. Před příchodem do Opavy byla bývalému hráči Austrie Vídeň, který se chtěl vrátit do velkého fotbalu po roční pauze zpříčiněné zraněním, naslibována jistota platu na české poměry opravdu luxusního, tým soupeřící o evropské poháry a ekonomická stabilita klubu. Poté, co Pavlovič nedostal ani první výplatu, se po jednom odehraném poločase za SFC sbalil a odjel domů do Slovinska.

Podobně jednali vlastníci i s opavskými hráči. Po postupu z druhé ligy nebyla většině hráčů prodloužena smlouva a tak byli opavští odchovanci a srdcaři nahrazeni druhořadými cizinci a hráči na hostování z jiných klubů, kteří sice byli rádi za ligovou šanci v Opavě, zároveň však neměli ke klubu žádný vztah a podle toho to na hřišti mnohdy vypadalo. Ale byly tu i jiné příběhy. Obránce Daniel Kutty například nedostal na hřišti téměř šanci jen proto, že jeho bratr, novinář regionálního deníku, psal články, ve kterých poukazoval na reálnou situaci v klubu. Nebo zkušený Michal Horňák, největší posila léta 2003. Když se po pár týdnech ukázalo, že klub nemá na to, aby mu platil dohodnutou mzdu, byl nucen přistoupit na snížení platu a aby klub ušetřil, byl Horňák (tehdy nejlepší obránce) posazen na lavičku a v nejbližším přestupním termínu zmizel do Rakouska. Podle jeho vlastních slov napíše po skončení kariéry dvě knížky. Jednu za všechny ty roky ve Spartě a reprezentaci a druhou za půlrok v Opavě...

Podobné to bylo s přetahováním o brněnského Švancaru. Klub nejméně třikrát vyhlásil, že Švancara bude hrát v Opavě, ale ten do Slezska už nezavítal ani na kafe. Podobně byli na zběsilá hostování posíláni další hráči, kteří se klubu nehodili, např. Krohmer nebo Jiříkovský.

Na samostatný příběh vydá také zřízení B týmu. Před dvěma lety klub koupil od rušeného vojenského klubu Dukla Hranice licenci na divizi a tu začalo hrát nově založené béčko, které do té doby Opavě chybělo. Majitelé chtěli béčko dostat do třetí ligy, ale to se jim v závěru sezóny nepodařilo a letos tak hraje tento tým opět pouze divizi. Po několika týdnech letošní sezóny se ovšem hráči a také trenér, kterým se stal bývalý reprezentant Petr Samec, dověděli, že se s nimi už dále nepočítá a že nemají čekat žádné výplaty. Mladíci v béčku tak hrají zadarmo a pouze loajalita k trenérovi je v týmu držela, po skončení podzimní části už ale dva hráči přestoupili do nedalekého Hlučína, který usiluje o postup do 2.ligy.

V průběhu minulého roku také proběhla slovenskými médii zpráva, že by UB měli vstoupit do Slovanu Bratislava a Opava by se měla stát jakousi jejich farmou, ale to se nakonec ukázalo jako falešný poplach. I když, v případě ukrajinských majitelů jsme se již naučili nevěřit ničemu, protože vše může i nemusí být pravda.

Letos v létě odsunul Alexej Borovikov Petra Psotku z pozice předsedy představenstva a ujal se řízení klubu osobně. Dokonce poskytl deníku Sport rozhovor, ve kterém ze sebe dělal mecenáše klubu a otázky na jeho fungování obracel do autu a neustále se snažil naznačit, že reálným cílem pro letošní sezónu je šesté místo a v té další potom útok na evropské poháry. Když jsme u pohárů, při svém vstupu dokonce Ukrajinci chtěli budovat vedle rekonstruovaného stadionu nový, aby se mohly evropské poháry hrát na větším... Mimochodem, opavský stadion rekonstruovalo město pro 1.ligu za 80 milionů korun!, přesto na něj přestali chodit lidé. Jeho rekonstrukce totiž proběhla velmi necitlivě a z mnoha míst není vůbec dobře vidět.

V posledních měsících ekonomické problémy kulminují. Klub je téměř bez sponzorů, těch pár posledních firem by neuživilo třetiligový klub, natož první ligu. Po korupční aféře, ve které se ukázalo, že sportovní manažer Santarius nabídl sudímu Zejdovi dokonce lehkou dívku, už s klubem nechce mít nic společného vůbec nikdo. Nejen současní hráči nedostávají výplaty, ale arbitráž potvrdila, že oprávněné nároky ve výši zhruba 5 milionů korun mají i bývalí fotbalisté Opavy. Bez peněz jsou zaměstnanci klubu, trenér Hapal se nejprve nechá Borovikovem uchlácholit, po nabídce Zlína ale prchá z potápějícího se ukrajinského tunelu pryč.

Kromě dluhů na výplatách se ozývá také město Opava. Do konce roku má totiž klub splatit dvacetimiliónovou půjčku, kterou mu město dalo po vstupu nového vlastníka. Podle zákulisních informací má klub dluhy v celkové výši přes 40 milionů korun. Dluh města se majitelé snaží vyřešit nabídkou převodu mládežnického fotbalu na město, ale tuhle jednoduchou fintu zastupitelé naštěstí prohlédnou a chtějí zpět peníze.

Jestliže teď představitelé UB nechávají slyšet, že s nimi město Opava nespolupracuje, je dobré si vyslechnout slova bývalého člena představenstva SFC a zároveň místostarosty Opavy Václava Klučky. Ten letos v létě na svou funkci v představenstvu rezignoval, protože se nehodlal nadále účastnit neskutečných kroků ukrajinských vlastníků. Klučka pro Český rozhlas říká, že nechce být pouhou loutkou. "Já jsem došel k poznání, že funkčnost tohoto orgánu, tedy představenstva slezského fotbalového klubu, byla pouze teoreticky napsána na papíře, ale prakticky nebyla uskutečňována. Majoritní akcionář pro své rozhodování ani to představenstvo nepotřeboval. Činil kroky v rozhodování, týkající se ekonomiky vnitřních záležitostí klubu bez toho, že by před tím projednávalo ty věci představenstvo."

Podle Petra Psotky z vedení opavského fotbalového týmu byly rozpory mezi městem a Borovikovem způsobeny zejména jazykovou bariérou a problémy v komunikaci. To přiznává i náměstek primátora Václav Klučka:"Možná mají lidé ze zahraničí, kteří u nás podnikají, jiné podvědomí právních věcí než platí v českém právu. Já musím jenom říci, že tady ten nesoulad opravdu je."

Město Opava fotbal vždy podporovalo, někdy až neskutečnými kroky. Kromě jasné ztráty při koupi a prodeji akcií, kdy prodělalo více než 10 milionů, vložilo do klubu také 20 milionů jako půjčku a za 80 milionů rekonstruovalo fotbalový stadion. Několika miliony ročně také podporuje mládežnický fotbal a tvoří podmínky pro existenci fotbalové školy. Zároveň ovšem také nese zodpovědnost za to, že prodalo klub subjektu, který nebyl schopen garantovat jeho normální fungování. Přestože UB do klubu ročně vkládala několik milionů korun, jí dosazený management nebyl schopen zajistit získávání dalších sponzorů, kteří by jí s financováním klubu pomohli.

A na závěr základní poznatek, se kterým jsem se měl možnost ze všech výstupů UB a jejich nohsledů v Opavě setkat. Je to zásadní absence lidské slušnosti, neustálé mlžení, předem nesplnitelné sliby, prokazatelné lži a neseriozní jednání. Což vám potvrdí všichni, kdo měli možnost s jednáním této "švýcarské" společnosti v Opavě setkat: představitelé města, novináři, bývalí i současní hráči a trenéři a v podstatě všichni fanoušci. Mezi které se já ovšem už nepočítám.

autor: misha