Virtuální Ďolíček

Uveden do provozu:
27. března 1932
- rekonstrukce roku 1971
- kompletně osazen sedačkami v létě 2007
- osvětlení znovu v provozu od února 2008

Adresa:
Vršovická 1489/31
Praha 10 - Vršovice
101 00

Jak se dostanete ke stadionu:
MHD: tramvaj číslo 6, 7, 24 - zastávka Bohemians, 4, 22 - zastávka Vršovické náměstí; autobus číslo 124, 139 - zastávka Bohemians, 101 - zastávka Koh-i-noor, 193 - zastávka Nádraží Vršovice.
Automobil: z centra 10 min jízdy do čtvrti Vršovice, parkování pouze v přilehlých ulicích.
Vlak: nejbližší vlakové nádraží Praha-Vršovice, dále pěšky 10 minut na východ po ulici Vršovická nebo tramvaje 6, 7 a 24 na zastávku Bohemians.



Návštěvní řád stadionu Bohemians Praha 1905   >>>

Kapacita před stavebními úpravami v létě 2003 (kvůli projektu Stadiony 2003):
celkem: 13 388 diváků
sezení: 3 028 diváků
stání:  10 360 diváků

Kapacita před úpravami v létě 2007 (kvůli nutnosti míst k sezení):
celkem: 9 000 diváků
sezení: 3 800 diváků
stání: 5 200 diváků

Současná kapacita:
celkem: 6 300 diváků

Osvětlení:
Znovu v provozu od února 2008.
Dva sloupy na východní straně stadionu, na západní tribuně střešní konstrukce.
Celkem 112 reflektorů, 1200 luxů.

Rozměry hrací plochy:
105 x 68 metrů

Roku 1912 získali Vršovičtí ve své domovské obci konečně i vlivné podporovatele. Proto také nastal obrat v otázce po léta palčivé – zásluhou firmy Waldes a Občanské záložny dostal AFK pozemek pod kasárnami poblíž továrny Tesla Vršovice v dolíku za Kodaňskou ulicí a jeho členové se pustili do budování. A 19. srpna 1914 došlo ke slavnostnímu otevření prvního vlastního hřiště v takzvaném dolíčku. A termín „dolíček“ zůstal Bohemians pro jejich stadión dodnes, i když ten nynější je o pěkný kus dál. Hřiště bylo ohrazené – a takových bylo v Praze dohromady jen sedm!

Po návratu Bohemians z památného výletu k protinožcům v roce 1927 se na stadión v dolíčku valívaly zástupy mnohem početnější. Brzy bylo jasné, že tento stánek dlouho stačit nebude. Pojal 6000 diváků a „plný dům“ býval často, v roce 1930 při utkání se Spartou dokonce praskly ochozy. Z iniciativy tehdejšího předsedy Dannera, ředitele Vršovické záložny, vznikla myšlenka vybudovat pro klokany stánek důstojnější, a to na místě u Botiče, kde stojí dodnes. Byla přízeň i prostředky, a tak se za dva roky zrodil stadion nový, na počest „šéfa“ pojmenovaný jako Dannerův. Budiž neopomenuto, že Zdeněk Danner měl na vzestupu Bohemians skutečně velký díl, i když byl především obchodníkem. Klub se s ním nakonec rozešel ve zlém, protože vlastní finanční spekulace byly Dannerovi bližší než cokoliv jiného.

Nový domov už opravdu zasloužil název stadion. O Velikonocích v roce 1932, přesně 27. března, mluvila sportovní Praha jen o slavnostní premiéře. Byly posíleny tramvajové linky a vozy jen stěží pobraly přílivy Pražanů. Zahájení patřilo přitažlivému dvojzápasu Bohemians – Slavia a Viktoria Žižkov – Teplitzer FK. V půl třetí odpoledne vstoupil před mikrofony – ceremoniál byl vysílán i v rozhlase – za zvuku fanfár trubačského sboru vršovického Sokola Zdeněk Danner a po projevu předal stadion před 18 000 diváky úřadujícímu místopředsedovi Janu Honejskovi, jemuž se lámal hlas dojetím. Nemohl si nevzpomenout na chudé časy zelenobílých, kdy na počátku století marně žádali na vršovických vašnostech pozemek pro hřiště, a ti jim posměšně doporučovali, aby se raději věnovali „kopání kopce na Bohdalci“ než kopání do meruny. Za město Prahu promluvil rada Bureš a za Všesportovní výbor a asociaci prof. dr. Pelikán.

A za zvuku pochodu klokanů nastoupila k prvnímu utkání na této půdě, aby ji zasvětila mužstva domácích a slávistů. Bohemians se při premiéře představili v sestavě: Kulda – Petřík, Kučera – Hoffmann, Lanhaus, Tyrpekl – Srba, Knížek, Bejbl, Bára, Skála, jehož střídal Fait. V dresech Slavie vyběhla sestava: Plánička – Ženíšek, Fiala, Černický, Vodička, Pleticha, Čipera, Šimperský, Junek, Šoltys, Svoboda, Puč, Joska. Sudím by pan Emil Bryndač. Zelenobílí sice prohráli 1:3 (branky: Knížek – Puč 2, Svoboda), ale to nikomu radost nezkazilo.