Virtuální Ďolíček

Bývalý fotbalista Bohemians Přemysl Bičovský dnes na titulní straně Lidových novin vyzval fanoušky k pomoci. Ve svém zamyšlení vyzdvihl věrnost fanoušků Bohemians a vyjádřil naději, že právě oni pomohou Bohemce zpět na nohy. Přinášíme Vám úplný text Bičovského výzvy, který vyšel pod názvem: FANOUŠCI BOHEMKY, POMOZTE!

"Zprávy o konci fotbalového klubu Bohemians v české první lize mne zarmoutily.
Pochopitelně že se něco podobného občas stává, právě v tomhle případě se to ale stát nemělo. Už proto, že Bohemka je klub s dlouhou a slavnou tradicí.
Problémy Bohemians nepřišly jako blesk z čistého nebe. Klub má potíže už minimálně dva nebo tři roky. Myslím, že lidé, kteří se okolo něj motali v době, kdy se věci začaly zamotávat, by měli v každém případě důkladně objasnit, co se vlastně stalo.
Do Bohemians jsem nastoupil v roce 1976. Tehdy byla atmosféra v klubu perfektní. Byla tu skvělá parta a lidé okolo se o nás precizně starali. Měli jsme kvalitní mužstvo a je jen škoda, že za tři sezony na počátku 80. let jsme se stali jen jednou mistry. Měli jsme na to, abychom vyhráli víckrát.

Klub měl své věrné fanoušky. Na fotbal se tehdy vůbec chodilo víc. Když přišlo osm devět tisíc lidí, říkali jsme si, že je ten den nějak málo diváků. Byla to ovšem úplně jiná doba. Hráli jsme čtyři roky za sebou o první místo v lize, pravidelně i o pohár.
Ale i teď, kdy se týmu tolik nedařilo, si myslím, že Bohemka má fandy, které jí mohou ostatní týmy závidět. Do poslední chvíle se snaží, aby klub nějak zachránili. Myslím (i když mohu soudit hlavně podle toho, co si přečtu na internetu i jinde), že lidé, kteří patří k fanouškovskému táboru, a především ti, kteří táhnou i ostatní, zůstanou klubu věrni. A to i v případě, že by hrál nižší soutěž - Českou fotbalovou ligu, o které se dnes mluví.
Nejsem si jenom jistý, jak se podaří uskutečnit různé administrativní kroky. Nemám sice dost informací, ale bojím se, že do Bohemians jako takových asi hned tak někdo nevstoupí. Myslím, že dluhy klubu jsou relativně vysoké, takže se těžko najde nějaký rozumný člověk, který by do toho šel. Navíc jde i o to, sehnat peníze na další provoz.

Sám mám rád anglickou ligu a na jejím příkladě vidím, že úspěch nezávisí jenom na hráčích, ale i na všem, co spoluvytváří širší prostředí okolo klubu. U nás to v tomto ohledu moc slavné není. Stačí se třeba podívat na propagaci fotbalu v televizi (jedno už, na jaké konkrétně stanici), která podle mne není na té úrovni, na jaké by měla být. Je to ovšem jen část širšího problému, kterým je vnímání fotbalu ve společnosti obecně.
Divákům pochopitelně záleží na všem, co se kolem ligy děje. V zemích na západ od nás, i přes možné výhrady, je fotbal vnímán na úplně jiné úrovni. Fotbalisté tam nejsou pro společnost jacísi lehkoživkové. Nebo ještě hůře, jak to někdy cítím z nálad u nás, - podle přesvědčení některých jsou fotbalisté lidmi, kteří když nic pořádného neumějí, tak jdou hrát fotbal. V cizině je to tak, že když to někdo ve svém oboru umí, až už jde o sport nebo něco jiného, tak má odpovídající postavení ve společnosti.

Možná i proto je radost se dívat na anglickou ligu. A to i přesto, že v některých utkáních toho až tolik fotbalově zajímavého nevidíte. Zato ale vnímáte maximální nasazení hráčů, obdivujete tempo hry i chování hráčů vůbec, které je prostě na úrovni. Chovají se tak i k sobě navzájem přesto, že tam hrají dost tvrdě a občas na sebe najedou. Je to prostě celkově jiné než v současné době u nás.

Není tak jednoduché odpovědět si na otázku, proč tomu tak je. Myslím třeba, že pokud by na Západě hráli především domácí hráči, jako tomu je u nás, pak by také ona úroveň nebyla tak vysoká. Ať již si vezmete Anglii nebo třeba Španělsko, vidíte, že tam jsou nejlepší hráči z celé Evropy, z celého světa. U nás je to naopak spíš stálý odliv kvality. Pokud někdo něco dokáže, tak odchází do ciziny, aby se zabezpečil do konce života. Situace prostě není vůbec jednoduchá.

Železné pravidlo a sponzoři

Nic ale není úplně černobílé. Každý hráč je jiný a má i různou motivaci. Někomu jde spíš o čistě osobní kariéru. jiní jsou zase "srdcaři", kteří si vytvoří vztah ke svému týmu. Takoví jsou zcela jistě i mezi současnými hráči Bohemky. V profesionálním fotbalu se ale logicky vývoj přiklání k tomu, že hráči budou hrát tam, kde budou zaplaceni.
Něco jiného platí i v našich podmínkách v případě národního týmu, kam se všichni rádi vracejí. Každý, kdo není nemocný, na jeho zápasy rád jezdí. To je jedna z mála věcí srovnatelných s naší érou - "nároďák" je stále svým způsobem vrchol kariéry. I v tomto případě ovšem platí ohled reprezentačních hráčů na to, že čím víc úspěchů tým dosáhne, tím jsou v Evropě známější i jeho jednotliví členové.

Trochu podobně to funguje i v malém - v našich národních soutěžích. Hrát první a třetí ligu je obrovský rozdíl. Nemá cenu si v tomto smyslu něco nalhávat. Věřím ale tomu, že alespoň část fanoušků zůstane Bohemce věrná a bude za ní jezdit všude, kde to půjde. Těžko ovšem soudit, co to bude znamenat pro další budoucnost klubu. Platí totiž železné pravidlo, že v čím vyšší soutěži klub hraje, tím více je na očích. A tím má také větší možnost sehnat sponzory. Pro sponzory je přece jen něco jiného, když mají možnost vidět své jméno v médiích skoro každý den než je nacházet jen na plakátech po malých vesničkách."

Lidové noviny, 01. 02. 2005, PŘEMYSL BIČOVSKÝ; bývalý fotbalový reprezentant a hráč Bohemians, v současné době kouč klubu FK SIAD Most