Nepamatuji si, že bych kdy byl za svého působení u kluků, tak zklamaný jako dnes.
Jednoznačně musím říct, že za to, co jsme nabídli ve druhé části, jsme si rozhodně vyhrát ani nezasloužili. První část sice žádnou velkou kvalitu ve hře nepřinesla, ale byla alespoň živá a před brankou obou týmů rušno bylo. Zajímavostí byly výkony obou brankářů, kteří žádnou velkou jistotou rozhodně neoplývali. Po přestávce byla k vidění víceméně nuda a tempo s úrovní hry neodpovídaly kvalitě týmů. Z čeho jsem nejvíce rozladěný, je naše chování po druhé inkasované brance. Jediným hráčem, který snad ještě věřil v obrat, byl tradičně Barták. V těchto chvílích bylo markantní, že nás spasí jen zázrak, či souhra náhod a štěstí. Když se totiž vytrácel týmový duch ve zvrat, tak jsem věřil, že hráči jako Žaloudek, Horáček, Hubínek či Slavík se přidají k burcujícímu Bartákovi. Ale kde nic, tu nic! Se svěšenou hlavou a bojácností se totiž žádný nepříznivý vývoj nikdy nezlomí…
