Kladno, poslední domácí soupeř

Bohemians 1905 - SK Kladno, sobota 8. 5., 17.30.

Mistr v boji o záchranu. Tak nějak by se dal charakterizovat náš nadcházející soupeř z města oceli. Loňskou i předloňskou sezonu zakončil středočeský klub na čtrnácté, poslední nesestupové, příčce. O své záchraně rozhodl v obou případech výborným finišem doslova za pět minut dvanáct. O něco podobného se kladenští pokoušejí i letos. Ještě po dvaadvacátém kole se jejich situace zdála téměř beznadějná, pak přišla překvapivá výměna trenéra, desetibodová šňůra ve čtyřech zápasech a skok na vytoužené čtrnácté místo v tabulce. Pětigólový debakl v Teplicích a tři inkasované góly s Ostravou vrátily Středočechy sice zpět na sestupovou patnáctou příčku, ale jejich naděje na záchranu stále žije.

SK Kladno je zvláštní klub. Na rozdíl od řady rychlokvašek, jako byly Blšany či Drnovice, se může pochlubit velmi bohatou historií. Největší klubové úspěchy v podobě dvou třetích míst se datují do sezony 1933/34 respektive 1946/47. Ve federální první lize působila tehdejší Poldovka až do roku 1970, na její zápasy chodilo v 60. letech běžně přes 10 000 diváků. Pak však přišel pozvolný pád až na úroveň divize. Návrat na výsluní začal na přelomu nového milénia, kdy Kladno postoupilo do třetí ligy. Po třech letech přišel postup o soutěž výše a po dalších třech letech se na Kladně začalo opět chodit na nejvyšší soutěž. Tedy chodit v uvozovkách, vždyť na malý neútulný stadion o kapacitě 4000 míst dorazí běžně necelá dvoutisícovka diváků.
Hlavní zásluhu na kladenském vzestupu má nový trenér Stanislav Procházka. Po jeho nástupu vybojovali hráči ze čtyř zápasů úctyhodných 10 bodů. Dokázali si poradit se všemi nejbližšími konkurenty v tabulce, postupně porazili Střížkov, České Budějovice i Slovácko, navrch uhráli nečekanou remízu v Edenu s trápící se Slavii. Značnou měrou se na těchto úspěších podílela zimní posila David Zoubek. Nejen, že je schopný nastupovat skoro v každém zápase na jiném postu, ale ještě střílí vítězné góly nebo na ně nahrává. Výrazně se také zlepšila obranná hra týmu, která patřila k nejhorší v celé lize. Proti Slavii i Slovácku udržel brankář Kostolanský čisté konto. Vše si „vynahradil“ v Teplicích, kde lovil míč ze sítě celkem pětkrát. Nutno však podotknout, že ještě za stavu 0:0 měli kladenští dvě velké šance a na jejich debaklu se prý podepsalo také špatné obutí několika hráčů, kteří v rozhodujících chvílích podklouzli a umožnili tak soupeři snadno skórovat.
Před dvěma roky jsme s Kladnem uhráli jediný bod, což nás stálo sestup. Na podzim jsme ve městě oceli po úvodní neuvěřitelné Čápově trefě, fatální chybě brankáře Sňozíka a osudovém selhání Adama v jasné šanci na konci zápasu prohráli 2:1. Na jaře v Ďolíčku nás od druhé porážky zachránil ve čtvrté minutě nastavení Jan Rezek. Náš poslední vzájemný souboj na Strahově nemá patrně smysl připomínat. Byl to jeden ze zápasů, na které se prostě nezapomíná. Dlouho jsme vedli po brance Martina Cseha z konce prvního poločasu, na konci toho druhého vyrovnal kladenský Zachariáš a vše směřovalo k víceméně spravedlivé remíze. To by na hřišti však nesměl být Dalibor Slezák, který v nastaveném čase svým typickým buldočím způsobem rozhodl o třech bodech pro Bohemku.