Ivan Trojan podporuje Desítku pro domácí!
Známý herec a člen DFB č. 0001 podporuje společnou snahu fanoušků Bohemky a Slavie směrem k podzimním komunálním volbám.
Co vás napadlo nebo co vám proběhlo hlavou, když jste poprvé slyšel, že fanoušci Slavie a Bohemky jdou spolu do komunálních voleb?
Já jsem o tom poprvé slyšel po jednom zápase na Bohemce, kdy jsme snad tři hodiny probírali s Lukášem Přibylem, s Pavlem Hoftychem a dalšími, co všechno můžeme udělat pro záchranu Ďolíčku. Počítali jsme, co se všechno v poslední době na klub navalilo, jaké všechny mínusy a potíže. Žádná kloudná řešení nás nenapadala. Tam poprvé někoho napadlo jít do komunálních voleb. Já jsem se tomu spíše pousmál a nebral jsem to vážně.
A nebral jste to příliš vážně kvůli možnému vstupu fanoušků do politiky?
Pro mě je to nápad, který je na pomezí recese. Já mám recesi rád jako takovou. Tak to i beru. Jsem si vědom toho, že ti lidi, co se rozhodli, že do toho půjdou, si na sebe vzali velké břímě a že to není sranda dělat při svém zaměstnání něco navíc. Divadlo Járy Cimrmana ale také vzniklo z recese a pak se z toho stal fenomén, který už nikdo nikdy nevymaže ze společenské a divadelní mapy české společnosti. Dívám se na to tak, že z určité recese a z určitého zoufalství lidí, kteří mají rádi Bohemku a Slavii a není jim lhostejné, co se s jejich kluby stane, může vzniknout časem něco, co bude představovat jednu z nejlepších stran u nás. Třeba za deset let…
Osobně Vás vnímám jako osobnost spjatou se znovuzrozením Bohemky. Byl jste u všech mezníků a nadějí: klub fanoušků, sbírky na stadion, odkoupení od radnice a další. Vždy do té aktivity dáváte něco osobního, nejste už z toho všeho unavený?
Já si říkám, že tonoucí se stébla chytá. Budu se snažit pro záchranu Ďolíčku udělat vše, co je v mých silách. Ale pravda je, že patřím mezi fanoušky, kteří do Edenu chodí. Protože pro mě, když to přirovnám k divadlu, je to prostor. A ten oživují lidé, kteří jsou s ním spjatí. Já patřím mezi ty, kteří v této zoufalé situaci nechtějí opustit ty fotbalisty, trenéry a celý realizační tým včetně Lukáše Přibyla. Jeho situace je mimochodem velmi složitá a těžká, protože on to nezpůsobil. Takže chodím do toho Edenu, ale zároveň by bylo ideální, abych za dva tři roky chodil zpátky do Ďolíčku, který by odpovídal všem legislativním požadavkům ČMFS.
Vy jste se nyní trochu podíval do budoucnosti. Na jakou Bohemku byste vlastně chtěl za ty dva tři roky a více chodit? Jaká by měla být naše Bohemka?
Teď jsem byl v našem fanshopu a koupil jsem si tam knížku, která mapuje mistrovský ročník 82/83. Já si přes tu knížku oživuji, co jsem prožíval, když jsem v té době na Bohemku chodil . Já jsem tam vlastně chodil od svých čtyř let, když mě tam táta vodil, a zažil jsem třeba začínat Tondu Panenku, ale to už je pryč. To když na poháry chodilo šestnáct tisíc diváků, bylo beznadějně vyprodáno a hrály tam zahraniční kluby. Tak to se přiznám, to bych chtěl. Ale já jsem samozřejmě skromný. V situaci, ve které jsme, bych byl rád, aby vše šlo pozvolna k lepšímu. A třeba najdeme sponzora, kterému budeme sympatičtí.
Desítka pro domácí dává do popředí témata hodnot, jakými jsou např. domov nebo tradice. Jak se na téma „domova“ díváte jako divadelník? Hraje se Vám stejně doma i venku?
Již patnáctým rokem „dohrávám“ hru Na Vinohradech. Také jezdíme s Dejvickým divadlem na zájezdy. Ale doma jsem v Dejvickém divadle. Sem tenkrát při vzniku přešlo několik kolegů z Národního či Vinohradského divadla. V tom vidím určitou paralelu. Také jsme šli do prostoru, který byl v tu chvíli prázdný. Do divadla, kde nebyl vlastně žádný soubor. My jsme měli tu možnost zde udělat nějaké zajímavé divadlo. To nás na tom lákalo, že jsme začínali od nuly. Úplně od nuly. Bohemka také byla na pokraji zániku, možná už v úplném zániku a fanoušci se rozhodli pro záchranu. Vím, že pro ty lidi, kteří do toho dali čas, peníze a energii, to mnoho znamenalo. Někdy možná i na úkor rodiny. Pak si toho dění kolem Bohemky daleko více váží a je to pro ně citlivější. A stejné je to kolem Dejvického divadla. My jsme také začínali od nuly. Ale tím, že jsme to dělali poctivě a snažili jsme se hledat, jsme dneska vnímáni jako malé, ale renomované divadlo. Stejně jako celá Bohemka…
autor: http://www.desitkaprodomaci.cz