Mladík Budínský žije svůj sen

Středopolař Bohemians byl v minulé sezoně na roztrhání, teď se chce prosadit mezi ligovou elitou.

Sám o sobě říká, že do ligy skočil rovnýma nohama a co nejdéle by v ní chtěl vydržet. Nejlépe v dresu Bohemky, která mu přirostla k srdci. Talentovaný Lukáš Budínský upoutal svými výkony v přípravě, je na něm vidět, že je mu jedno, jestli zrovna nastupuje proti Barceloně nebo proti Hájům, ve kterých hrál. Ten kluk má pro strach uděláno. Ne však když míří na rozhovor do recepce hotelu Rose, ve kterém pobývá se svými spoluhráči na herním soustředění. "Toho jsem se bál, myslel jsem, že ten rozhovor je jen sranda," směje se a začíná vyprávět nejen o svých snech...

Jak se cítí talentovaný mladík v ligové kabině?
Vždycky to byl jeden z mých snů, dostat se do áčka Bohemky, takže si ho teď plním. Jsem moc rád, že jsem dostal šanci a budu se rvát o své místo. V kabině se cítím velmi dobře, šlape to perfektně. Navíc se v přípravě daří, stejně jako se dařilo loňskou sezonu, takže je nálada výborná. Kabinu usměrňují starší hráči. Ke všem mám respekt, jsou to velké osobnosti. Snažím se od nich něco okoukat, aby mě to posunulo dál.

V týmu jsi třetí nejmladší, popiš nám své povinnosti související s věkem.
Není to tak hrozné. Mladších hráčů je nás tady víc, takže si vzájemně pomáháme. Před tréninky a zápasy připravuje míče, nosíme pití a dáváme dohromady veškeré pomůcky. Hodně nám v tom pomáhají i maséři.

S kým sis v kabině padl do noty?
Nejvíc se bavím s Romanem Potočným a Martinem Krausem, se kterými jsem hrál i v dorostu. Dále samozřejmě s těmi mladšími. Ale jak už jsem říkal, v kabině je super atmosféra, takže si rozumím se všemi.

To bylo vidět i na hřišti v Trnavě, kterou jste přehráli 3:0.
No, povedlo se. (směje se) Byl to docela zajímavý zápas s těžkým protivníkem, který hraje Evropskou ligu. Jsme teď rozjetí, snad nám to vydrží, co nejdéle a bude se nám dařit i v lize.

Ty jsi na Spartaku vstřelil svůj první gól za A tým Bohemians, můžeš nám ho popsat?
Kousek za půlkou jsem vystihl rozehrávku soupeře, byl jsem rozeběhnutý, takže jsem měl proti obráncům výhodu. Dostal jsem se až k malému vápnu, koukal jsem na kluky, kteří mi nabíhali, ale nakonec jsem se to rozhodl vzít na sebe. Střela levou nohou to nebyla sice nejpovedenější, ale tím možná hůř pro brankáře, který to nečekal.

Říkal jsi, že jeden z tvých snů bylo zahrát si za Bohemku v lize, jaký je ten největší fotbalový?
Chtěl bych se dostat do zahraničí, nejlépe do Anglie, to je má zaslíbená země. Nejvíc mě to táhne na Anfield road. Ale to na sobě musím ještě hodně pracovat.

Loni jsi hrát za tři týmy Bohemky, nespletl sis někdy sraz?
To se mi naštěstí nestalo, ale bylo to docela zajímavé. V jeden den jsem třeba odehrál celý zápas za dorost i za B tým. S dorostem jsme postoupili do extraligy, takže to bylo příjemné. Pak na mě čekal přechod z dorostu do dospělého fotbalu. Je to vážně velký skok. Fotbal je rychlejší, tvrdší, jsou tam vysoké nároky na taktiku. S tím jsem se musel ze začátku sžít. Chvilku to sice trvalo, ale myslím si, že jsem to zvládl dobře.

Než jsi se dostal do Bohemky, tak jsi prošel i druhým z nejslavnějších vršovických klubů…
Začínal jsem ve Slavii asi v pěti letech, pak jsem šel na hostování na Háje a v mladších žácích jsem přešel na Bohemku. Pro Slavii jsem byl zbytečný a v Bohemce jsem si zahrál ligu, tak jsem rád za to, jakou cestou jsem se vydal.

Poprvé jsi v lize nastoupil proti Teplicím. Jaký to byl pocit?
Před prvním zápasem v lize jsem byl trochu nervózní. To, že se budu připravovat s A týmem jsem se dozvěděl v průběhu týdne a bylo to pro mě překvapení. Šel jsem tam s tím, že si to odsedím na lavičce, ale pak mě trenér Hoftych poslal rychle do hry, takže nebyl ani moc čas nad něčím přemýšlet. Skočil jsem do toho rovnýma nohama.

Jak vidíš své šance do nové sezony?
Zatím se to těžko odhaduje, ale věřím, že příležitost dostanu. Ligu jsem si zahrál na jaře a je to skvělý pocit. Chtěl bych ho zažívat co nejčastěji.