Virtuální Ďolíček

Rozhovor s fyzioterapeutkou Bohemky Alicí Hamáčkovou.

Prozradíte, jak se člověk stane fyzioterapeutem? Jak jste se dostala k tomuto oboru a co jste pro to musela udělat a vystudovat?
Od malička jsem se pohybovala v jachtařském prostředí v Neratovicích. Měli jsme velmi dobře organizovanou přípravu mládeže a už tehdy u nás fungovala pravidelná regenerace, takže mi připadalo normální tělu vracet to, co vydává. Tehdy to nebyla otázka peněz, ale hlavně party lidí, kteří přinášeli nové informace a zkušenosti své i získané od kolegů z jiných sportů a ze zahraničí. Naše podmínky byly velice nadčasové, a tak jsem v 17 letech absolvovala trenérské zkoušky a masérský kurz. Začala jsem masírovat a pomalu jsem pronikala do problematiky regenerace. Postupně jsem zjišťovala , že celá záležitost má i medicínskou stránku a je potřeba se více učit, tehdy mě bavilo poznávat techniky odstraňující bolest a tak jsem se na gymplu odhodlala zkusit přijímačky na FTVS obor rehabilitace. Po škole jsem nastoupila do FN v Hradci Králové a další zkušenosti jsem získávala na stážích ve Švýcarsku (Neurologické klinice v Bernu), Anglii ,Německu a Norsku. V roce 1997 jsem začala soukromě podnikat v rehabilitaci. Věnovala jsem se rozvoji S-E-T konceptu v ČR a na Slovensku. Od roku 2000 systematicky školím fyzioterapeuty a trenéry v metodě S-E-T a následně Neurac. Mé úsilí vygradovalo v roce 2006 založením nestátního zdravotnického zařízení S-E-T clinic. Což je rehabilitační, tréninkové a vzdělávací centrum .

Co vás u fyzioterapie udrželo, že se jí dodnes věnujete na takto vysoké úrovni?
Během studia jsem měla velké štěstí na lidi, kteří nás vzdělávali. S láskou vzpomínám na pana profesora Vojtu. Dodnes si pamatuji na jeho praktickou přednášku, kdy vyšetřoval asi tříměsíční miminko. Měl obrovský dar pro komunikaci s dětmi, jak se díval, usmíval a dotýkal se jich při vyšetření. Každá vteřina jeho práce byla plná vědomostí, talentu a velké pokory. Dalším důležitým pedagogem byl pan profesor Véle. Jeho pojetí přednášek neurofyziologie bylo bezkonkurenční a některé jeho příklady využívám dodnes. Obdivovala jsem je za jejich osobní přístup k nám studentům. Vím, že setkání s nimi bylo pro mou další kariéru zásadní.

Po celou tu dlouhou dobu jsem také měla nablízku tátu, který mě podporoval ve vzdělání, dodával mi odvahu překonávat bariéry vlastní lenosti a povzbuzoval mě do každé aktivity. Byl úspěšným trenérem a dokázal lidi nadchnout a motivovat. Doufám, že mám něco po něm.

Fyzioterapie může být zaměněna s prací masérů, jaké jsou rozdíly?
Dobrý masér je odborník na masáž , což je velmi důležitá součást celkové regenerace. Dobrý fyzioterapeut je dnes už většinou absolvent vysokoškolského studia, specialista na pohybový aparát. To znamená, že dokáže diagnostikovat funkční poruchy pohybového aparátu, navrhovat léčebný postup, ovládá léčebné techniky, umí dávkovat zátěž klientů, řeší následnou péči po operacích např. kolen, kotníků, třísel atd. Ve fotbale je to člověk, který řeší přes terapii vymknutého kotníku, natrženého vazu a bolesti zad téměř vše, co se pohybu týká. Nutno říci, že je to též člověk, který by měl řešit hlavně prevenci, aby se všechny výše vyjmenované patálie neděly.

Jak dlouhou už spolupracujete s Bohemkou? A jak jste se k ní dostala?
S Bohemkou spolupracuji od roku 2006. První vážnější kontakt s hráči Bohemky byla terapie Ivana Haška. Tehdy mě navštívil se svým manažerem a řešili jsme jeho koleno. Bála jsem se spolupráce s fotbalovým klubem, protože jsem věděla o některých úskalích (jako že není čas na doléčení, "co bolí to sílí", "potřebujeme hlavně posilovat a kopat do míče" atd.). Ivan mne tehdy svým nasazením přesvědčil, že existují výjimky. Respektoval všechna doporučení a velmi poctivě a profesionálně přistupoval ke každé terapii i při cvičení doma. Následovala tehdy rychlá terapie Máry Nikla, a pak už to bylo jasné. Setkala jsem se tehdy s panem Přibylem a představila mu Program prevence a péče o fotbalisty Bohemky. Líbilo se mu to, tak jsme na S-E-T clinic vyšetřili všechny hráče Bohemky a sestavili jejich individuální cvičební plány v aparátu Redcord. Na základě toho pokračovala spolupráce ve skupinových cvičeních i v individuální terapii. Žel v těžkých dobách Bohemky jsme museli z našich společných cílů slevit, ale věřím, že je to správná cesta a doufám, že nejen já!

Při práci využíváte lana. V čem mohou být užitečná pro vrcholového sportovce?
Lana jsou užitečná pomůcka, protože umožňují cvičit v labilním prostředí a tím více stimulovat svaly a tím i mozek pro výběr lepšího pohybového vzoru. Současně s tím dokážeme v lanech pomocí dalších popruhů dávkovat zátěž tak, aby byla skutečně odpovídající každému hráči. Pak je tělo bezvadně nastavené pro maximální zátěž, kterou zvládá se zapojením svalů tak, jak je potřeba a trénink je efektivní. Důležitou výhodou je také možnost cvičit ve všech směrech, vlastně ve 3D. Takže všechny pohyby včetně rotace. Rotační pohyb jednotlivých obratlů je důležitou součásti pohybu páteře a dolních končetin při běhu i chůzi. Bez rotace bychom museli skákat snožmo jako klokani a to by nám to ve fotbale asi nešlo.

Při fotbalových mužstvech se nepohybuje mnoho žen, jak vás tým na začátku vašeho působení a v průběhu času vnímal a vnímá?
To je spíš otázka pro hráče. Můj pohled je prostě z jiného světa. Individuální cvičení je úplně v pohodě - jeden na jednoho na domácím hřišti. Ve skupině jsem v počátcích byla dosti v oslabení a v začátcích trochu pod tlakem. Kluci byli někdy hodně vtipní, ale to jsme vyladili a dnes se cítím bezpečně (smích). Jsou to profíci a pořád mě to s nimi baví.

Podle trenéra Medynského hráči rozvičky s vámi vnímají pozitivně, v čem je ten rozdíl?
Rozdílů je asi několik. Snad je to pro ně zábava, oživení i změna za kterou se schovává jeden z nejmodernějších tréninkových principů.

Je v kádru Bohemky nějaký „remcal“, nebo při fyzioterapii všichni poslouchají na slovo?
Moje práce je hodně o důvěře. Čím se více známe, tím lépe spolupracujeme. Kdo se léčí, tak neremcá, protože ví, že to potřebuje. Pracuji usilovně na tom aby kluci viděli efekt. Remcal v současné době žádný není. Největší remcání jsem si slízla od Rychlajze na soustředění vloni v létě, ale dneska už se tomu smějeme oba.

V poslední době s vámi asi nejvíc spolupracoval Jiří Kaufman, jak to s ním vypadá?
Kaufi je pro mě velké překvapení. Nepatřil zrovna mezi skalní příznivce cvičení v lanech, ale dnes je to jinak. Začal cvičit v lanech a dosti jsme posunuli možnosti jeho levačky, následovala operace a další intenzivní léčba. Dojížděl za mnou každý den na kliniku a makal opravdu na plné pecky. V současné době cvičí v lanech třikrát týdně, ale už si užívá i běhání na trávě. Doufám, že vše dobře dopadne.