Hororovou třicetiminutovkou jsme si zadělávali na pořádnou ostudu.
Do druhého turnajového klání s bulharským Levski Sofia jsme vstoupili s hráči širší kádru, kteří většinou nenastoupili v neděli v Ďolíčku. Bohužel svojí roli v drtivé většině nezvládli, rozdíl mezi týmy byl ve všech činnostech propastný a po čtvrté inkasované brance visela ve vzduchu pořádná ostuda! Nejde jen například o laciné branky, pod které se podepsal špatným vyběhnutím Michal Bartůněk, ale zejména pohled na rozdílnou činnost hráčů (dovednosti, zaujetí, bojácnost, suverénnost...) byl tristní. Mírné zlepšení přinesl až závěr poločasu, kdy trefil Jirka Zvoníček spojnici a hlavička Kuby Horkého skončila na rukavicích připraveného brankáře.
Domluva v kabině a neplánované (ale nezbytně nutné!!!) poločasové vystřídání, odvrátily hrozící debakl a ostudu. Ze zápasu byl rázem vyrovnaný duel, ve kterém jsme možná měli i mírně navrch nejen ve hře, ale určitě v brankových příležitostech. Zaslouženě jsme se dočkali nejen čestné branky, ale vyhráli i druhý poločas.
