Posun v kauze Bohemians
Závěry plynoucí z rozsudku vrchního soudu ze dne 18. července 2012.
Odvolací soud dospěl k závěru, že práva, která správce konkurzní podstaty zapsal a rovněž způsob jakým je zapsal, zapsat do konkurzní podstaty nelze. Tento zápis tak nemá žádné účinky, a tudíž nic z toho, co správce konkurzní podstaty do podstaty zapsal, tj. práva z registrace hráčů, solidarita, práva na výchovné za hráče a ani práva k soutěžím, tak zapsáno v konkurzní podstatě nikdy nebylo a není. Z tohoto důvodu také odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil s odůvodněním, že nemůže logicky nechat něco z konkurzní podstaty vyloučit, když to tam vůbec není. Odvolací soud tak jasně uvedl, že důvody pro které soud I. stupně žalobu zamítl, nejsou správné a zamítnutí žaloby tedy potvrdil, ale ze zcela jiných důvodů než uvedl soud I. stupně.
Odvolací soud tak potvrdil, že ani ke dni vydání rozsudku (18. července 2012) nebylo zapsáno v soupisu konkurzní podstaty z předmětných práv vůbec nic. Správce proto nebyl jedinou osobou, která byla oprávněná s těmito právy nakládat, jak dodnes tvrdí, což má význam zvláště pro vedené trestní kauzy.
Z rozsudku Odvolacího soudu vyplývá, že práva z registrace hráčů ani práva k soutěžím nejsou práva majetková a nelze je tak žádným způsobem do konkurzní podstaty vůbec zapsat.
Co lze jako majetkové právo do konkurzní podstaty zapsat, je majetkový přínos hráče pro klub, za který odvolací soud považuje pouze tzv. solidaritu a výchovné, a to vždy ke konkrétnímu hráči. Z toho tak vyplývá, že správce konkurzní podstaty si nemůže v žádném případě nárokovat plnění ze smluv, které mezi sebou uzavřely jiné subjekty a jejímž účastníkem správce nebyl.
V žádném případě také není pravdou, že by odvolací soud potvrdil neplatnost uzavřených smluv o převodu práv. Naopak se zcela jasně vyjádřil, že se neplatností uvedených smluv vůbec nezabýval a zabývat se jí neměl ani soud I. stupně.