Virtuální Ďolíček

Ve veřejné finanční sbírce se vybral téměř jeden milion korun na vyhřívaný trávník!

Bohemka = Ďolíček. Tato jednoduchá rovnice je jasná každému, kdo ochutnal atmosféru domácích utkání Klokanů. Přestože Ďolíček patřil ve své době k nejmodernějším stadionům v Evropě, běh času a zpřísňující se pravidla FAČRu stavěla vedení klubu před hotovou věc. Má-li Bohemka hrát svá utkání v Ďolíčku, musí se vybudovat vyhřívaný trávník.

Družstvo fanoušků Bohemians, jako jeden z akcionářů klubu, nemohlo stát stranou, a tak byla myšlenka sbírky hned na světě. Ostatně nebylo to poprvé, co se fanoušci skládali na svůj klub. Nápadů na název sbírky byla celá řada. Od značně avantgardního „Dej kačku na travku!“ až po vítězný nápad z hlavy Martina Kurky „Každá koruna zahřeje“. Následovalo nezbytné papírování na Magistrátu hl. m. Prahy a sbírka se mohla vyhlásit.

Fanoušci mohli přispět vkladem na účet, vhozením peněz do kasičky, nákupem náramků či upsáním vkladu na sběrací listinu a také tak od samého počátku činili. Během krátké chvíle se částka přehoupla přes sto tisíc korun a vytrvale stoupala až ke konečným 941 449,27 Kč. Ano, všichni jsme doufali, že sbírka nakonec překročí magický milion, ale i tak se jedná o neskutečnou sumu, která je v českých podmínkách u jiného klubu neopakovatelná.

Jako ten, kdo trávil před domácími zápasy čas se sběracími listinami a kasičkami vím, že fanoušci skutečně přispívali podle svých možností. Jedna fanynka přicházela přispět s drobným obnosem před každým zápasem, jiní vkládali částky v řádu tisíců. Nejvíce mi však v hlavě utkvěl příspěvek mladého fanouška. Kluk tak devítiletý se zastavil před stolkem a zvídavě četl informační leták. Poté zalovil v peněžence a do kasičky vhodil dvacetikorunu, což byly nejspíš veškeré peníze, které měl u sebe. Když jsem o tom o několik málo minut později vyprávěl jednomu z předsednictva DFB, prohlásil jen „ty vole, to mi neříkej,“ a vklad malého dárce zestonásobil s dovětkem „a neříkej to manželce…“.

Uvedený příběh jasně ilustruje, že žádná částka nebyla malá. Proto zbývá za pořadatele sbírky jen pokorně říci: „DĚKUJEME“. Jako už po tolikáté…