Köstl: Hlavní prioritou je pro nás výchova hráčů
Tomáš MutinskýVirtuální Ďolíček přináší rozhovor s trenérem Jaroslavem Köstlem.
Byly nějaké obavy, když jste na začátku sezony dostal na starost devatenáctku i juniorku, potažmo jste byl vedoucí trenér SCM?
Neřekl bych ani úplně obavy, ale všichni víme, že infrastruktura na Bohemce není úplně optimální, takže tím, že jsem z pozice hlavního trenéra trénoval oba zmíněné týmy, tak se musel řešit problém s tréninkovými plochami, tak aby mohly obě kategorie trénovat po sobě. I tento problém se nám, zejména ve spolupráci s nejbližšími kolegy, povedlo vyřešit, a tak sezona proběhla až na drobné výjimky i v tomto směru celkem standardně. Bohužel tím, že jsem musel být u obou těchto týmů, tak jsem nemohl mít intenzivnější dohled nad dalšími dvěma kategoriemi U17 a U16, které do mých kompetencí také spadají, což spatřuji jako velkou chybu. V následující sezoně, i vzhledem k tomu, že jsem se po dohodě s Tomášem Požárem rozhodl opustit post hlavního trenéra U21 a naplno se věnovat nejstaršímu dorostu, bude sledovanost i těchto týmu daleko větší.
Jak byste zhodnotil letošní Juniorskou ligu?
Začátek soutěže se nám herně velice vydařil, ale nepovedlo se nám to potvrdit výsledkově, kluků mi v té chvíli bylo až líto. S postupným nabráním zkušeností jsme se i v tomto ohledu výrazně zlepšili. Můžeme si říkat, jak o výsledky nejde takzvaně v první řadě, ale ukažte mi člověka, který by chtěl v zápase prohrát? Není to pro nás prioritou, avšak určitým měřítkem výsledky stále zůstávají. Tou hlavní prioritou je pro nás stále výcvik a výchova hráčů, jejich zlepšování. A tady svůj úkol juniorka jednoznačně splnila. Nejenže se povedlo vyprodukovat hráče do A týmu, ale naopak hráči z A týmu, kteří se šli po zranění nebo při poklesu výkonnosti do juniorky rozehrát, tak k tomu přistoupili tak zodpovědně, že se posléze stali oporami A týmu, což je jen a jejich zásluha a otázka jejich vynikajícího přístupu v utkáních týmu U21. Pro mě, a troufám si tvrdit, že i pro hráče z juniorky, to bylo z hlediska vývoje super, že si mohli zahrát s klukama z áčka, i když kolikrát to byli úsměvné situace. Budu jmenovat třeba Kubu Řezníčka, který mimochodem zaznamenal za ten rok jeden z největších progresů. Kuba byl vyřazen z A dorostu a na letní přípravu se vrátil do juniorky a najednou seděl v kabině a hrál zápas například po boku litevských reprezentantů. V tomto ohledu to jsou prostě někdy zajímavé zážitky.
Je v mužstvu nějaká vidina posunu hráče do áčka?
Určitě, někteří hráči se posunuli již dokonce v zimě, další v průběhu jarní části soutěže. V současné chvíli jsem s Tomášem Požárem konzultoval další dvě jména, o kterých jsem přesvědčený. Jeden by se v kádru měl objevit, u druhého nám tento plán zkomplikovalo zranění.
Jaký nový prvek se vám podařilo zapracovat například do tréninků?
Znovu se nám povedlo více sladit tréninkový proces a herní projev všech kategorií - U21, U19, U17, U16. Povedlo se nám navýšit četnost tréninkových jednotek, mimo jiné i tím, že jsme zavedli ve středu a ve čtvrtek doplňující skupinové dopolední tréninkové jednotky, které mají velmi slušnou účast, což není úplně samozřejmé, na tomto místě musíme poděkovat zejména rodičům a školám kluků, kteří je uvolňují. Poděkování patří také Daliboru Slezákovi, který jako asistent hlavního trenéra prvoligového A mužstva zastřešoval vztah k juniorce v Juniorské lize.
Nebylo náročné odkoučovat a odtrénovat tolik zápasů a tréninků U19 a U21?
Náročné bylo cestování, ne koučování. I když 82 zápasů je 82 zápasů, a to počítám pouze ty mistrovské… Samozřejmě se objevily chvíle, kdy jsem se cítil unavený, ale mě vždycky dobíjí energie z těch kluků. Navíc jsem měl možnost se obklopit výbornými spolupracovníky, kteří mi ve většině věcí dokázali pomoct. Bez nich by to zcela jistě nešlo a moc jim za to touto cestou děkuji!
Jak dopadla sezona z pohledu U19, kde skončila Bohemka na 13. pozici z 22 týmů?
Znovu se budu opakovat, ale pro nás není primárním cílem výsledek v utkání, i když určitým ukazatelem výkonnosti samozřejmě zůstává. Já mám ohromnou radost z toho, jak se kluci víceméně po celou sezonu prezentovali a jaký udělali za další rok velký posun. Je také super sledovat, zejména u toho ročníku, který vždy přijde z mladšího dorostu, jak hráči dospívají mentálně. Někteří jsou i po tom roce samozřejmě stále ještě kluci, ale z většiny z nich se již stávají chlapi s vlastním názorem na svět, dá se s nimi mluvit téměř o čemkoliv. Jinak k tomu umístění..., v našich silách bylo být ještě výš, před ničím se neschováváme, ale jednak nás trochu přibrzdila nebývale početná marodka a navíc jsme již druhý rok po sobě, kdy jsme se znovu velmi brzy zachránili, zvolili model posunu kluků z mladšího dorostu, aby si nejvyšší dorosteneckou soutěž okusili a příští sezonu na své výkony dokázali navázat, Takže jsme zhruba druhou polovinu jarní soutěže dohrávali s mladším týmem, který se bude v soutěži prezentovat i příští rok. Kostra týmu zůstává totožná s tou, která hrála nejvyšší soutěž v této sezoně, protože z dorazového ročníku 1995 končí vlastně jen Dočekal, Artemuk, Habrun, Jelínek, Rothe, Pechr a Trnka, kteří stejně povětšinou již nastupovali v minulé sezoně za juniorský tým. I jim bych chtěl poděkovat za služby, které ve většině případů odvádějí Bohemce již od mládí a přeji jim hodně štěstí v dospělém fotbale a životě jako takovém.
Jaký ročník se letos bude posouvat do juniorky a jak byste ho zhodnotil?
Jsou to hráči, kteří jsou obrazně řečeno o pár řádků výše. Charakterizuje je to, že jsou to všechno velmi silné osobnosti, rád bych se však zastavil zejména u jména Habrun, protože vždycky když mi třeba po zápase volal Tomáš Požár, jak jsme hráli a kdo vyčníval, tak mám dojem, že jsem mu za celé tři roky, kdy tohoto hráče vedu možná ani jednou neřekl, že on. Ale nebylo tomu tak, že by nevyčníval, ale z toho důvodu, že on si svůj standard odvedl vždy. Je to z mého pohledu v očích veřejnosti, která naše zápasy navštěvovala, velmi nedoceněný hráč, který však byl pro náš způsob hry zcela zásadním prvkem. Nazval bych ho takovým computerem. Nejen že má herní, ale i obecnou inteligenci a spolupráce s ním byla pro mě velkým přínosem.
Stalo se něco přes rok, co vás překvapilo?
Aby nebylo vše tak pozitivní, tak překvapilo. Mrzí mě, že někteří hráči si neuvědomují, jak blízko jsou splnění svého snu. Hrají fotbal od sedmi let a někdy v sezoně mívají období, že do toho nedávají maximum. Museli jsme tohle s nimi řešit, říkal jsem jim, ať si uvědomí, že „zlatý kočár“ projíždí kolem nich jen jednou v životě. Jinou šanci už zpravidla NIKDY nedostanou. Překvapuje mě to, protože cestu do áčka zde na Bohemce mají narýsovanou výraznější křivkou, než je tomu v jiných klubech, mají před sebou příklady z minulosti a těch by se měli držet. Věřím, že jsou tam hráči, kteří si to uvědomili a jednou je v Ďolíčku budeme vídat.
Na konci roku jste s U19 vyhrál mezinárodní turnaj ve Francii. To je úspěch nejen pro Bohemku, ale i pro celý český mládežnický fotbal.
Ano, je to tak. Ale nešlo jen o samotný sportovní úspěch, protože pro nás všechny cesta do Francie byla zážitek se vším všudy. Jedná se o jeden z nejstarších turnajů v Evropě pořádaných pro kategorii U19, respektive U20, mohli totiž nastoupit až 3 hráči ročníku 1994. My jsme jeli do Francie s dvěma hráči ročníku 1995 - Dočekal a Trnka - jinak tým tvořili hráči ročníků 1996 a 1997. Jedná se o turnaj, který se poprvé konal v roce 1976 a ve Francii je velmi sledovaný, o čemž svědčí články ve francouzských sportovních denících. Turnaje se zúčastnilo deset týmů ze sedmi různých zemí - Francie, Nizozemsko, Rumunsko, Dánsko, Polsko, Bělorusko a Česká republika. Byli jsme pozváni až dodatečně, protože bosenské FK Sarajevo nemohlo dorazit vzhledem k záplavám v tamní oblasti. Hrací systém byl poměrně nekompromisní, kdy byly nalosovány dvě skupiny po pěti účastnících a dále se hrálo pouze první s prvním, druhý s druhým a tak dále.
Jak se vám tedy na turnaji dařilo výsledkově?
Do turnaje jsme vstoupili proti jednomu z favoritů turnaje holandskému Excelsioru Rotterdam. Ten se ujal vedení v zápase hraném na dvakrát dvacet minut, ale poté jsme získali převahu a zaslouženě Kostkou vyrovnali. Vítězství strhl na naši stranu po parádní souhře s Kostkou nechytatelnou střelou od břevna do šibenice Trnka. Ve druhém utkání jsme narazili na polský Raszkow a znovu jsme utkání otáčeli. Trefili se Bláha s Kalašem. Utkání s domácím Dourges jsme zvládli již v prvním poločase, kdy se postupně trefil dvakrát Kostka s Bláhou. V posledním skupinovém zápase jsme narazili na výborný rumunský celek FC Motru, s velmi zajímavými individualitami, v přímém souboji o postup do finále. Konečná bezbranková remíza nás posunula do vysněného finále. Tam na nás čekal běloruský mistr z Minsku.
A finále probíhalo jak?
To se hrálo na dva poločasy po čtyřiceti minutách a my museli nastoupit bez jednoho z tahounů týmu, zraněného Kostky. První poločas jsme byli mírně lepší, než soupeř, ale náš výkon byl přesto velmi nervózní. Po poločasové přestávce přišlo od nás jedno z nejlepších představení v sezoně. Parádní výkon s velkým množstvím šancí, které jsme však nedokázali využít, a tak přišel trest. Do rozestoupené obrany přišel rychlý kontr a běloruské vedení 1:0. Patnáct minut před koncem přišel na hřiště žolík Kučera a tři minuty před koncem poslal svým gólem utkání do prodloužení, které se hrálo dvakrát deset minut. V něm branka nepadla, a tak přišly na řadu penalty. Brankář Dočekal první dva pokusy Bělorusů kryl, a protože se za nás postupně trefili Fotr, Bláha, Tomič a Kučera, mohli jsme slavit. Navázali jsme tak na dvě vítězství Sigmy Olomouc z let 1997 a 1999. Nechce se mi hodnotit individuální výkony, protože tým na hřišti i mimo něj parádně šlapal. Velmi zajímavý individuální pěvecký výkon však předvedl při cestě domů v autobuse Petr Vacík.
Zpět domů. Máme v kádru dorostenců nějaké reprezentanty?
To je jedna z věcí, která mě v sezoně hodně potěšila. Zvýšil se nám počet reprezentantů v klubu. V současné chvíli jsou stabilně v reprezentačním týmu U17 respektive U16 Vojtěch Brak, Antonín Vaníček a Matěj Chaluš. V širších nominacích se nám objevily i další hráči, jako například Dan Bláha v kategorii U18.
Co vás nyní čeká?
V současné chvíli je to série jednání směrem k příští sezoně, příprava kádrů pro letní přípravu a s reprezentačním trenérem U21 Jakubem Dovalilem na začátku července vedeme Coerver camp v Satalicích. Na to se také moc těším.