Virtuální Ďolíček

Cestou dokázala na halovém turnaji Eurocup vyřadit PSV Eindhoven, či AZ Alkmaar.

Michal Vychodil k turnaji: Přál bych každému trenérovi i hráči zažít pocit při nástupu na finále a atmosféru v zaplněné hale k prasknutí na takovém to turnaji! I přes zklamání z porážky nelze opomenout ani slavnostní vyhlášení, protože pro takové zážitky se stojí věnovat sportu, nebo přímo fotbalu…. Jsem plný pozitivních dojmů, i když si samozřejmě říkám, kurňa to bylo fakt blízko! Podařilo se nám cestou vyřadit a ne nahodile, dva největší favority PSV Eindhoven a AZ Alkmaar, ve finále být blizoučko k celkovému triumfu, kde nakonec rozhodlo až prodloužení a v něm vlastní gól a to byl v tomto utkání již druhý….

Po příjezdu jsme si vytyčili jednoznačný cíl a tím bylo čtvrtfinále. Vstupní utkání s KFC Uerdingen bylo přes pomalejší rozjezd jednoznačnou záležitostí. Opakem byl druhý zápas s pozdějším vítězem naší skupiny Twente, kdy jsme po pěti minutách měli vést o tři góly a bylo hotovo. Bohužel tomu tak nebylo a inkasované branky nás srážely až ke konečnému debaklu. S Heerenveneem jsme sice rychle prohrávali o dvě branky, ale velmi dobrým výkonem jsme se vrátili do zápasu, jen se nám ho nepodařilo otočit úplně. Poslední sobotní zápas mohl tak již rozhodnout o našem postupu, což se povedlo po přesvědčivé výhře nad domácím výběrem.

Nedělní dohrávka základní skupiny s AZ Alkmaar nás sice přikovala na čtvrté místo ve skupině a tím i poslala na suveréna druhé skupiny Eindhoven, ale zároveň z hlediska výkonu ukázala naše možnosti. Vyrovnaný čtvrtfinálový duel, kdy jsme se snažili soupeře napadáním pořád držet ve střehu, jsme zvládli. Vyrovnali jsme se s nepříznivým stavem, v kritických momentech nám pomohl Maty Kořének, no a před koncem duelu jsme byli odměněni i gólově a senzační postup byl na světě. Semifinálový duel s Alkmaarem se odehrával ve velmi podobném duchu, jen ještě významnější roli sehrál Kořen.  Nejenže po remíze v základní hrací době deptal v penaltovém rozstřelu soupeřům sebevědomí, ale dokonce proměnil i tu svou rozhodující a poslal nás do finále proti Spartě Rotterdam.

Vyvrcholení turnaje se hrálo i s prodloužením přes třicet minut a jediné co mi na něm vadilo, byly po skončení slzy na tvářích našich kluků. Já tvrdím, že můžou být pyšní sami na sebe, že si mohou v hlavách uložit další skvělý zážitek a příště zkusit překonat i tento úspěch. A nemohu opomenout individuální ocenění pro nejlepšího brankáře turnaje Matěje Kořénka.