Dočekal hráčem kola Juniorské ligy
Tomáš MutinskýBrankáři Bohemky se pondělní zápas vydařil.
Mohlo by se říci, že bezbrankové utkání je nudné, jak však vypadalo to vaše?
Kdo se podívá jen na výsledek, mohl by si to skutečně říct. Ovšem bezbranková remíza se Spartou se řadí mezi ty atraktivní, hrálo se ve velkém tempu. Kvalitě určitě pomohlo i to, že se hrálo na dobře připravené přírodní trávě. Dalším z faktorů, který hrál pro líbivý fotbal, byl fakt, že jsme do zápasu šli s pokyny hrát se Spartou otevřenou partii, bez přílišného respektu. Proti takovým hráčům jsme možná hráli naposled v životě, tak proč si to neužít. To vše přispělo k pěknému fotbalu s příležitostmi na obou stranách. Tedy alespoň v první půli. Je pravda, že ta druhá byla v režii Sparty.
Jak hodnotíte předvedenou hru spoluhráčů v poli?
Kluci hráli fantasticky. Rvali se, bojovali, padali do střel. Ukázali jsme, že umíme hrát jako tým. Dovolím si říct, že jsme opět dokázali, že zápasy s námi nejsou vůbec jednoduché. Sparta byla poměrně dost posílená, obranná řada včetně brankáře měla obrovskou kvalitu. I přesto si myslím, že jsme se do několika dost slibných situací dostali. Naši hroťáci zvládali souboje se silnými stopery Sparty skvěle. Co se nám vrátilo, to posbíral náš střed, který hrál výborně. Velkou pochvalu ale zaslouží naše obranná čtyřka, ta byla celý zápas bezchybná.
Jak těžký soupeř je Sparta, když si přivede pár zkušených posil? A co to vašemu týmu může dát?
Sparta je těžký soupeř za jakéhokoli složení. Je pravda, že díky pondělní sestavě Sparty to platilo dvojnásob. Pro nás to bylo ale dobře. My si skutečně to utkání mohli jen užít a to se také stalo. Týmu to může dát chuť do další práce. Konfrontace s ligovými hráči se také hodně cení. Na druhou stranu to byl jen jeden zápas, stejně jako musíte vytěsnit z hlavy špatný výkon, to samé musíte udělat i s výkonem dobrým. Za týden se hraje zas a je třeba do toho opět jít s čistou hlavou. Zkrátka další zápas nebude hrát chycená penalta ze Sparty žádnou roli. Takže dobrá zkušenost ano, zvýšené sebevědomí určitě ne.
Co vám při penaltě běželo hlavou?
Abych se přiznal, při fotbale mám většinou v hlavě vzduchoprázdno, moc se mi toho hlavou nehoní. Ono to je tak asi nejlepší (směje se). Při té penaltě mi toho tedy hlavou moc neběželo. Žádná hektika, žádné velké přemýšlení. Čekal jsem do poslední chvíle, a když se Kuba Řezníček napřahoval, zkusil jsem pravou stranu. A vyšlo to.
Jak důležitá může být cenná remíza se Spartou pro tým?
To strašně záleží na charakteru týmu a vlastně jednotlivých hráčů. U někoho by to mohlo být kontraproduktivní, mohlo by to stoupnout do hlavy a mohlo by to vést k podceňování soupeřů. To ale náš případ určitě není, kluci tu jsou skromní, pracovití, proto jsem přesvědčen, že remíza ze Sparty nám pomoct může. Ale každý zápas je úplně jiný. Pokud jde o lepšení se v individuálních činnostech, tak to je spíše dlouhodobý proces. Nemyslím si, že by z někoho tento zápas udělal Messiho. (směje se)
Svým výkonem jste si vysloužil ocenění Hráč kola, určitě vám to nejen spoluhráči po zápase říkali…
Já mám hlavně dobrý pocit z výkonu celého týmu. To je mnohem víc, než jakékoliv ocenění. Něco mě to asi bude stát, tohle si kluci pečlivě hlídají. (směje se)
Kým se inspirujete, kdo je pro vás vzorem a kde byste rád jednou zachytal?
Mým snem je Španělsko. Ten styl fotbalu mi je hodně blízký. Pravidelně sleduji tři až čtyři zápasy španělské ligy týdně, to neomrzí. Že bych se někým inspiroval, se říct nedá. Prostě jen sleduji brankáře. Výborných gólmanů je tolik, že radši nebudu jmenovat, nerad bych nějaké opomenul. Je tu ale jeden "nadgólman" – Manuel Neuer.
Jaké byly vaše fotbalové začátky?
Začínal jsem jako většina kluků ve věku okolo šesti let na ČAFC. Asi za tři roky jsem přestupoval do Bohemky k panu Drbohlavovi, kde jsem prošel vlastně všemi kategoriemi. Jako brankář jsem ale nezačínal. Chtěl jsem dávat góly, ale včas trenéři zjistili, že jako útočník bych mohl jezdit maximálně s Humbertem, ale ne s fotbalovým mančaftem, a tak jednoho dne při nedostatku brankářů na tréninku jsem vlezl do brány, respektive mezi dvě pneumatiky, ze kterých trčela tyč. No a už mi to zůstalo. Do Bohemky jsem ale šel už jako kluk s rukavicemi.