Virtuální Ďolíček

Tomáš Čížek v rozhovoru pro klubový magazín 1905 Klokan.

Jeden z nejzkušenějších hráčů A mužstva posílil tým na začátku letní přípravy. A ta mu celkem vyšla. Stal se nejproduktivnějším Klokanem, když tři branky sám vstřelil a na dvě přihrál. V české nejvyšší soutěži hrál pouze za dva kluby: za taktéž zelenobílý Jablonec, své si ale odehrál i za Spartu, když za ní nastupoval například k utkáním prestižní Ligy Mistrů. S menšími přestávkami strávil v Rusku deset dlouhých fotbalových let. Po přestupu do Bohemky se stal nejstarším hráčem A mužstva.

Začínal jsi s fotbalem na severu Čech…
Přesněji v Děčíně. V pěti letech mě k tomu přivedl táta. Bavilo mě to, tak jsem u toho zůstal.

A do Jablonce jsi přešel kdy?
Už do dorostu. Když jsem hrál v Děčíně třetí ligu, šel jsem do Jablonce na výpomoc. Z dorostu jsem šel poté do přípravy s áčkem.

Pamatuješ na svůj první příchod do A mužstva?
První den byl rovnou odjezd na soustředění do Slovinska. Byl jsem tam jednoznačně nejmladší, vyjukanej. Byli tam hráči jako Nečas, Jánoš, Pěnička, starší a zkušení hráči a já jsem z toho byl teda hodně vyplašenej.

V jakém utkání jsi debutoval v nejvyšší soutěži?
V první lize jsem měl debut takový zvláštní (smích). Bylo to doma s Budějovicemi. Vyhrálo se osm nula a já jsem si zlomil zánártní kůstku. Začínal jsem v základní sestavě a hned v prvních minutách jsem se zranil. Dohrál jsem zápas do čtyřicáté minuty, ale potom to nešlo.

Po Jablonci přišla výzva v podobě Sparty…
To v Jablonci působil trenér Hřebík a následně odešel do Sparty. V zimě si mě tam potom přivedl. Byl to krok dál, v té době se postoupilo do základní skupiny Ligy Mistrů, takže to pro mě byla výzva.

Na jaký zápas vzpomínáš nejvíce?
Pro mě byl určitě nejpamátnější zápas, i když nebyl vítězný, na Realu Madrid.

S menšími přestávkami jsi pak hrál téměř deset let v Rusku.
Poprvé jsem šel do Kazaně. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Měl jsem z toho i obavy. Navíc ze Sparty se mi neodcházelo lehce, ale byla to další výzva, zahraničí. Naštěstí jsem tam nešel sám, odcházel se mnou i Jirka Novotný. Pro mě to byl obrovský skok do neznáma. Za ty roky jsem si tam ale zvyknul, naučil se jazyk. Poté jsem už jen přestupoval mezi ruskými kluby.

Ale třikrát ses vrátil do Čech a vždycky do Jablonce.
My jsme měli s panem Peltou takovou ústní dohodu. Už když jsem přestupoval ze Sparty do Ruska, tak mi říkal, že bude můj manažer do konce fotbalového života. Takže vždy, když jsem neměl smlouvu, nebo mi končila, nebo jsem byl volným hráčem, jsem mu zavolal, jestli o mě nemá zájem. Jestli je vůbec ta možnost. Většinou to bylo kladné, proto pro mě byly vždy návraty jednoduché. Byli jsme rychle domluveni. Navíc s tím, že když budu mít nějakou jinou nabídku, tak můžu odejít, aniž by za mě něco chtěl.

Ale zpátky do Ruska. Jaký tam byl život? Bydlel jsi tam s rodinou?
První rok jsem odletěl ještě s přítelkyní, vzali jsme se až později. To tam byla celou dobu se mnou. Pak bylo na cestě dítě a to už nešlo, aby tam se mnou po celou dobu byla. Snažili jsme se, aby byla v Rusku co nejčastěji. S dítětem to ale šlo hůře, takže jsme to řešili tak, že měsíc byla doma a měsíc u mě.

Takže jste se nacestovali…
Po narození dcery pendlovala sem a tam. I já jsem sám létal domů, když byla například reprezentační přestávka. Jednou za dva měsíce jsem přiletěl do Čech.

Je i rodina ráda, že ses „usadil“ v Čechách?
Teď, když jsou děti odrostlejší, by to bylo se stěhováním lehčí. Z toho pohledu jsem se vracel domů do Čech. Když by byla nyní nějaká nabídka ze zahraničí, což je vzhledem k mému věku nepravděpodobné, tak si myslím, že by se to dalo zvládnout.

Na jak dlouho se tedy ještě vidíš v profesionálním fotbale?
Fotbal mám pořád rád a chci ho hrát dál. Cítím se dobře. Chtěl bych určitě odehrát celou sezonu a potom se budeme rozhodovat dál, jak budu platný klubu a hlavně jak na tom budu zdravotně. Mám chuť Bohemce pomoct, snad to ještě půjde.

Není problém dojíždění?
Dojíždíme s Pepou Jindřiškem společně, takže je to v pohodě. Alespoň si cestou pokecáme a ta rychleji uteče. Já bydlím přímo v Jablonci, Pepa kousek za městem. Sejdeme se na benzínové pumpě v Příšovicích a do Prahy jedeme již jen jedním autem.

S ním se znáš již z Jablonce?
Než jsem odešel do Sparty, tak jsme spolu hráli, takže se známe dobře. Když už jsem měl jít do Bohemky, tak byl on jeden z lidí, společně s Radkem Šírlem, se kterým jsem se bavil o možnosti jít sem. Výhoda právě byla i ta, že od prvního dne spolu můžeme jezdit. Těch kluků, které tady ale znám, je více.

Máš nějaké jiné koníčky než fotbal?
Baví mě golf, rybaření a tenis.

V čem jsi nejlepší?
Za poslední dobu určitě v rybaření (smích). Na golf jsem teď moc času neměl, ale tenkrát jsem si říkal, že jsem v tom nebyl nejhorší.

Kde ses naučil rybařit?
Chytlo mě to v Rusku ve Vladikavkazu, kde jsem žil převážně sám. I kvůli těm podmínkám a cestování to nebylo úplně ideální pro rodinu, takže jsem měl spoustu volného času. Začali jsme jezdit na ryby a tam mě to pohltilo.