Peter Čögley: S Bohemkou chci zachránit ligu
Petr Hugo ŠlikDruhý díl seriálu "Zpověď Klokana" opět na Virtuálním Ďolíčku.
S LIDMI V TRENČÍNĚ JSEM SE ROZEŠEL V DOBRÉM
Představ nám nějak Trenčín, odkud pocházíš. Je to pěkné město? Doporučil bys ho k návštěvě?
Samozřejmě, že doporučil. A nejenom k návštěvě, ale i pro život. Trenčín má krásné historické centrum a všechno tam funguje tak, jak má. Je tam klid, má jen šedesát tisíc obyvatel a všude to máš kousek. V Bratislavě jsi po dálnici za slabou hodinku, do Rakouska to trvá jen o trochu víc a na hranice s Českem je to patnáct kilometrů. Ale už se to trochu rozkřiklo, takže ceny nemovitostí tam jdou rapidně nahoru.
Systematickou prací. Klub byl ještě v roce 2007 na pokraji krachu, ale pak se stal většinovým vlastníkem bývalý hráč Ajaxu Amsterdam Tscheu La Ling a ten rozhodl, že budeme hrát útočný fotbal. Nejprve jsme na to doplatili, když jsme sestoupili z první ligy. Pak nám trvalo tři roky, než jsme se vrátili zpátky, ale třetí rok jsme dlouho dopředu hlásili, že nechceme nic jiného, než postup a to se také podařilo. Všichni v klubu, hráči i vedení, na to byli absolutně připravení, což je podle mě docela důležité. První sezonu v první lize jsme skončili pátí, pak třetí a ve třetí sezoně jsme dlouho bojovali o titul se Slovanem Bratislava, ale nakonec to nevyšlo a skončili jsme druzí. Další rok, kdy jsme vyhráli dokonce double, bylo od začátku sezony vidět, že každý hráč byl nastavený jen na to, že chce vyhrát všechno, co se dá. Všechno. Podzim jsme také začali parádně, ale ke konci nám trochu docházel dech. Ovšem jarní část sezony, to byla neuvěřitelná jízda. Vyhráli jsme deset zápasů v řadě. Pohár pro vítěze ligy jsme přebírali při domácím zápase se Žilinou, která jediná s námi trochu držela krok. Ten zápas ale na našem titulu už nemohl nic změnit. Slavili jsme od středy, na trénincích nás trenér vždy jenom spočítal, jestli jsme všichni a jestli jsme v pořádku a v sobotu byl ten zápas. Nakonec jsme ho prohráli až gólem z devadesáté minuty, ale to bylo každému jedno. Vlastně si moc nepamatuji, co se pak na hřišti dělo. Byla to naprostá euforie.
To zní skoro jako nějaká pohádka.
To ano. Ale bylo za tím hrozně moc práce. Všichni v klubu museli přijmout útočný styl, museli jsme se naučit být silní na míči a nezbavovat se ho nějakými alibistickými odkopy. Podle mě bylo také štěstí, že nás bylo v klubu hodně mladých hráčů a nikdo z nás ještě neměl žádné tituly. Všichni jsme byli hladoví po úspěchu. Bez toho by to nešlo. A stejně důležitá byla disciplína. Například večerku jsme měli v jedenáct. Trenčín je malé město, a když vyhráváš, tak tě lidé znají. Nebyla šance, že by ses o půl dvanácté v noci procházel po městě a druhý den už o tom v klubu nevěděli. Ale tak je to podle mě správné. Bez disciplíny nikdy nic nevyhraješ.
Jak jste si pak vedli v Evropě?
V předkole letošní Ligy mistrů jsme měli Steauu Bukurešť. Doma jsme prohráli 2:0 a u nich jsme vyhráli 3:2, takže nám k postupu chyběl jeden gól. Ještě v nastaveném čase jsme měli obrovskou tutovku, takže to byla vážně smůla. Ale aspoň jsme se přesvědčili, že můžeme hrát proti jakémukoliv mužstvu. A Evropská liga? Přešli jsme třeba přes IFK Göteborg, ale nejlepší byla sezona 2014/2015. Ve třetím předkole jsme doma porazili 4:0 Vojvodinu Novi Sad a jeli jsme tam k odvetě v přesvědčení, že se nám nemůže nic stát. V šedesáté minutě jsme najednou prohrávali 0:3 a nevěděli, kde nám hlava stojí. Plný stadion hnal hráče Vojvodiny k tomu, aby nás dorazili, ale naštěstí už jsme to nějak ubránili. Když pak rozhodčí odpískal konec, všichni jsme popadali na trávník a ještě dlouho jsme to vydýchávali. Z naší strany to byl absolutně nezvládnutý zápas, ale s dobrým koncem. V dalším kole jsme pak hráli s Hull City. To byla absolutní bomba! Dvě hodiny před zápasem už byla půlka stadionu plná, samotný zápas pak byl vyprodaný. Atmosféra byla úplně neskutečná, ještě teď mám z toho husí kůži, když si na to vzpomenu. Kvůli takovým zápasům se hraje fotbal.
A jak to dopadlo?
U nich jsme hráli už odvetu. Doma to skončilo bez branek. Tam jsme dokonce vedli 1:0, ale oni ještě do poločasu vyrovnali a v osmdesáté minutě dali gól na 2:1, takže nám k postupu chybělo deset minut. Ale ze stylu jejich hry jsem byl nadšený. Hráli typický anglický fotbal. Fyzicky náročný, plný osobních soubojů a dlouhých nákopů. Diváci to tam hnali dopředu… paráda!
Podle toho, jak jsi ještě teď nadšený, to vypadá, že Premier League je tvoje vysněná soutěž.
Hodně lidí mi říká, že tamní styl hry by mi vyhovoval. Nemám problém chodit do soubojů, takže asi ano. Ale to na sobě budu muset ještě hodně zapracovat, aby to někdy vyšlo.
No jasně! Zase hrají o titul. Já jsem za ně ještě prvních osm zápasů tohoto ročníku odehrál. Sedmkrát jsme vyhráli a jednou remizovali. Pak jsme se ale nedohodli na nové smlouvě. Nelíbily se mi podmínky, které mi nabízeli a odmítl jsem ji podepsat. Lidé z vedení pak nařídili trenérovi Martinovi Ševelovi, že mě okamžitě musí přestat stavět do zápasů a poslali mě trénovat do béčka. Martin se mě zastal, a tímto mu za to děkuji, a chtěl mě nechat s áčkem alespoň trénovat, ale ani to nám nedovolili. Mrzelo mě to hlavně proto, že týden předtím mi přišla pozvánka do slovenské reprezentace, ale když jsem přestal hrát, tak z toho pochopitelně nic nebylo.
S lidmi v Trenčíně ses tedy rozešel ve zlém?
Ne, to bych neřekl. Rozešli jsme se v dobrém, při odchodu jsme si normálně podali ruce. Vždyť jsem tam se všemi prožil strašně moc a například fanoušci jsou tam vynikající. V Trenčíně mě naučili hrát fotbal a to, že se závěr mého angažmá moc nepovedl, na tom nemůže nic změnit. Když jsem se bavil s generálním manažerem Trenčína, panem Rybníčkem, tak mi dokonce říkal, že se mnou počítají ve strukturách klubu. Rád bych někdy v budoucnu dělal kondičního trenéra, a kdo ví, třeba to bude právě tam?
NECHCI, ABY MĚ NĚKDO SROVNÁVAL S JAKÝMKOLIV JINÝM HRÁČEM
Co ty a slovenská reprezentace?
První pozvánku jsem dostal jako náhradník na kvalifikační dvojzápas se Španělskem a Ukrajinou. Bral jsem to tak, že mi trenér dal najevo, že o mně ví, že sleduje i slovenskou ligu a že i z ní je možné se do reprezentace dostat.
Věříš, že by sis mohl zahrát na letošním mistrovství Evropy?
Samozřejmě, že bych si tam zahrál rád, ale já tady nejsem proto, abych si vykopal pozvánku do reprezentace. Jsem tu proto, abychom s Bohemkou zachránili ligu. A když budeme hrát dobře a vyhrávat, tak potom můžou vyskočit i jednotlivci. Já se budu snažit hrát co nejlépe a všechno ostatní záleží na trenérovi.
Kdo hraje ve slovenské reprezentaci na tvém postu?
Peťa Pekárík z Herthy Berlín. Jemu patří pravá strana, vynikající kluk. Hrál jsem proti němu, když ještě hrál za Žilinu a musím říct, že je to opravdu velmi dobrý fotbalista.
Znáš se s Lukášem Pauschekem? Ptal ses ho na Bohemku?
Ano, známe se, ale Bohemku jsme spolu neřešili. Mám dobrého manažera, který mi sehnal spoustu informací, a pak jsem měl několik dlouhých telefonických rozhovorů s panem Pivarníkem, takže jsem, myslím, velmi přesně věděl, do čeho jdu.
Ty jsi vlastně přišel jako náhrada za Pauscheka…
Já to tak neberu. Myslím, že nemá cenu nás dva nějak srovnávat. Já jsem já, on už je někde jinde. On má svůj styl hry, já zase svůj. Nechci, aby mě někdo porovnával s Pauschekem, nebo s jakýmkoliv jiným hráčem.
TRENÉR MĚ NAHÁNĚL ZHRUBA ROK A PŮL
Nabídku z Bohemky jsi dostal v době, kdy jsi v Trenčíně trénoval s béčkem?
Ne, nabídku z Bohemky jsem měl od té chvíle, kdy tu nastoupil pan Pivarník, takže se dá říct, že trenér mě naháněl zhruba rok a půl. Před tím rokem a půl jsme ale zrovna bojovali o titul, takže jsem pochopitelně nechtěl odcházet někam jinam.
V Trenčíně jsem měl deset let sedmnáctku, ale tady jí má Patrik Schick. Tak jsem se ptal, jaká čísla jsou volná a naštěstí byla volná sedmička i sedmadvacítka. Dlouho jsem se rozhodoval, ptal jsem se na radu několika lidí a nakonec se všichni shodli na tom, že sedmička bude pro mě to pravé. Beru to docela vážně. Nic proti ostatním číslům, ale kdybych měl na zádech třeba dvojku, nebo trojku, tak bych snad ani pořádně nevěděl, co hrát. Pokud by tu na mě zbyla třeba jen patnáctka, tak bych to nepřekousl a asi bych sem nakonec ani nepřestoupil. To by prostě nešlo. Potřebuji tam mít tu sedmičku.
Tak to máme štěstí, že byla volná. Když jsi do Bohemky přišel, překvapilo tě něco?
Ani ne. Snažím se žít tak, abych neměl očekávání. To není dobré ani pro hráče. Může se stát, že se ti povede zápas, cítíš se dobře a už očekáváš, že v dalším zápase to bude ještě lepší. A najednou úplně vyhoříš. Očekávání je k ničemu. Já tady ostatně nejsem od toho, abych hodnotil, jak funguje klub, nebo jaký je stadion. Já jsem tady proto, abych hrál dobře fotbal, a to se také snažím dělat. To je jediná cesta, jak se zlepšovat a posunout se někam dál.
Tím „posunout se někam dál“ myslíš konkrétně co?
Co já vím? Hodně lidí si myslelo, že v Trenčíně zůstanu do konce kariéry. Ale cítil jsem, že bych rád zkusil něco jiného a že je třeba udělat další krok a tak jsem teď tady. Možná kariéru dohraji v Bohemce a možná ne. Tohle člověk dopředu nikdy neví.
Dovolíš si odhadnout, jak bude vypadat bohemácké jaro?
První úkol byl zachytit začátek ligy, což se myslím celkem podařilo. Já i všichni ostatní kluci věříme, že se zachráníme. Hrajeme náročný nátlakový fotbal, což není úplně jednoduché, ale zatím se nám to daří. Je třeba vyhrávat hlavně domácí zápasy a zvenku občas také něco přivézt. I když mně osobně je jedno, jestli hraju venku nebo doma. Hřiště je všude stejné.
Sleduješ webové stránky Bohemky? Víš, že jsi byl v nominaci na nejlepšího hráče klubu za měsíc únor?
O tom nic nevím. Upřímně, já se těmto věcem snažím vyhýbat. Žádná diskusní fóra ani články na internetu nečtu. Zakázal jsem to i svým kamarádům a rodině. Řekl jsem jim: „Nečtěte to, když se daří, nečtěte to, když se nedaří. Zákaz.“ Místo toho si vedu na Facebooku vlastní fanpage, kde komunikuji s fanoušky a kam dávám různá videa z tréninku, rozhovory, fotky a tak. Mám i svůj Youtube kanál, kam dávám třeba nějaké sestřihy svých obranných zákroků. Tohle všechno používám díky trenčínskému PR manažerovi Martinovi Galajdovi, který mě naučil spoustu věcí, co se týká komunikace s fanoušky.
TITULOVÝ HATTRICK
Co nám řekneš o svých studiích?
Mám základní trenérskou licenci. S několika spoluhráči z Trenčína jsme si jednou po sezoně řekli, že bychom to rádi zkusili. V klubu nám to domluvili a společně jsme si tu licenci udělali. Bylo to v čase volna, když ostatní už byli na dovolené. Je to základní licence, ale chtěl bych na to studium ještě navázat. Bavilo by mě dělat kondičního trenéra, dávat do kupy hráče po zranění. Životospráva a takové věci.
Vystudoval jsem fakultu sociálně ekonomických vztahů na univerzitě Alexandra Dubčeka v Trenčíně. Téma mojí diplomové práce bylo financování fotbalových klubů na Slovensku. Když jsem tu školu dokončoval, tak to byl zrovna rok, kdy jsme s Trenčínem vyhráli titul. Nakonec to vyšlo tak, že během jednoho měsíce jsem získal slovenský pohár, titul mistra ligy a nakonec i ten titul inženýra.
Vlastně jsi měl takový titulový hattrick. Spolužáci a profesoři ve škole věděli, že hraješ fotbal?
Jasně. Měl jsem individuální studijní plán. Na to jsem byl ostatně zvyklý ze základní i ze střední školy. Spolužáci mi fandili, chodili na zápasy, bylo to fajn. Nejlepší na tom bylo, že ta škola a fotbalový stadion jsou v Trenčíně hned vedle sebe. Takže někdy jsem si mohl rovnou z tréninku odskočit na přednášku. Trenér mi to umožňoval, na tom jsme se domluvili hned na začátku. Ještě než jsem podal přihlášku, zašel jsem za manažerem, že bych chtěl studovat a jestli s tím bude nějaký problém. Řekl mi, že ne. Naopak, byli rádi, že to chci zkusit. Byl jsem v klubu jediný vysokoškolák. Vycházeli mi opravdu hodně vstříc. Jednou jsme měli hrát nějaký přípravný zápas a těsně předtím mi přišel e-mail, že se překládá zkouška, kterou bych kvůli tomu zápasu nestihl. Tak jsme se domluvili s trenérem, ten mě v sedmdesáté minutě vystřídal a já jsem si odběhl vedle do univerzity udělat zkoušku. Po ní jsem se zase vrátil na stadion a udělal jsem si normální rehabilitaci po zápase. Ovšem nebyla to vždy taková legrace. Když spoluhráči mezi tréninky odpočívali, tak já šel do školy, nebo jsem si četl skripta. Ale nelituji toho. Poznal jsem díky tomu spoustu skvělých lidí a mám teď známé po celém Slovensku, u kterých se můžu kdykoliv zastavit. Pár bývalých spolužáků je dokonce i tady v Praze.
PÍSEMKA Z DĚJÁKU
V naší podrubrice jsme od Petra nečekali žádné extra výkony. Přeci jenom je v Bohemce teprve krátce. Ovšem nakonec se ukázalo, že si před svým přestupem skutečně svědomitě zjišťoval informace o novém klubu. Je to zkrátka studijní typ. Posuďte sami.
Kdy byla Bohemka založená a pod jakým to tehdy bylo názvem?
Rok 1905. A název? Vršovice.
Kdy se v názvu poprvé objevilo slovo Bohemians a při jaké příležitosti se tak stalo?
Vím, že hráči odtud jeli kdysi do Austrálie a tam to nějak vzniklo i s tím klokanem.
Kdy byl otevřený stadion Ďolíček a jaký tehdy nesl název?
Tak to vůbec netuším a raději si ani nebudu tipovat.
Kdy Bohemka vyhrála ligu a kdo jí tenkrát trénoval?
Tady na stadionu je z té doby spousta fotek, občas si je prohlížím a podle toho, jak to na nich vypadá, tipuju přelom sedmdesátých a osmdesátých let.
Ve kterém roce došlo k procesu, který dnes nazýváme „znovuzrozením“ Bohemky?
2005. V Trenčíně je brankář Igor Šemrinec a on je šílený statistik. Zná snad všechny sestavy klubů v české lize, v Anglii i v Německu. Kdo kdy vyhrál, kdo s kým vypadl, všechno to ví. Když jsem se mu svěřil, že asi půjdu do Bohemky, tak mi řekl: „Jo, jo, to znám. Krásný stadion, bojovný fotbal a hodně fanoušků. Ti ten klub dokonce v roce 2005 zachránili od krachu.“ Takže na tuhle otázku jsem mohl odpovědět díky němu. Díky Šeďo.