Ďolíček dnes slaví 84. narozeniny

31. března proběhne bitva o jeho další život.

Dnes je tomu právě 84 let, co proběhla ve Vršovicích velká sláva. 27. března 1932, o velikonoční neděli ve 14:30, byl zápasem Bohemians - Slavia (1:3) zahájen provoz Dannerova stadionu Bohemians. Utkání sledovalo ve vyprodaných ochozech 18.000 fanoušků. Hned v prvních měsících provozu stihla Bohemka na "Danneráku" přivítat nejen domácí, ale i evropské kluby jako Birmingham City, Levski Sofia či Hajduk Split.

Výročí si připomínáme ve dnech, kdy fanoušci a vedení klubu svádí souboj o zachování stadionu i pro další generace. Rozhodnutí závisí na Zastupitelstvu Hlavního města Prahy, které má o Ďolíčku jednat ve čtvrtek 31. března.

Z tohoto ohledu je pro nás zajímavé jedno jméno, které zůstává podepsáno pod 84 let starým slavnostním aktem, i když pro tehdejší diváky zřejmě byl ze všech zúčastněných tento muž nejméně atraktivní. Do hlediště přišli určitě hlavně na své zelenobílé miláčky: Kuldu, Petříka, Kučeru, Hoffmanna, Lanhause, Tyrpekla, Srbu, Knížka, Bejbla, Báru a Skálu. Před zápasem měli však slavnostní proslov i čtveřice, díky níž Bohemka měla nový domov.

Pozornost byla tehdy upřena bezesporu především na muže, díky kterému stadion stál a jehož jméno zářilo vyvedené zeleným písmem na bílém čele hlavní tribuny - ředitele vršovické záložny, předsedu klubu a muže, který zajistil na stavbu stadionu finanční prostředky - Zdeňka Dannera. Dále na funkcionáře, díky jehož obětavé mravenčí práci se klub stal za pouhých 27 let existence tak úspěšným - Jana "Tátu" Honejska. Třetí řeč držel ten, díky němuž mohli lidé chodit na ligu: předseda fotbalové asociace a zároveň Čs. všesportovního výboru Rudolf Pelikán. A pak tu máme čtvrtého. Toho, jehož role je pro nás obzvlášť podstatná ve světle současných událostí - radního Velké Prahy Bureše.

Kde se na tehdejší slávě vzal pražský radní? Magistrát Velké Prahy podpořil vznik stadionu v Ďolíčku tím, že dal Bohemce k dispozici pro stavbu stadionu městské pozemky. Bezplatně a časově neomezeně, pod smluvní podmínkou, že na nich bude provozován sport. Ďolíček tedy již od počátku vznikl na parcelách města. V dnešní terminologii se jednalo o klasický PPP projekt: společnou investici soukromého a veřejného subjektu.

Nebýt zlodějin a násilných majetkových přesunů komunistického režimu, v rámci nichž byl areál stadionu postupně začleněn do majetku ZSJ Železničáři a z ní následně do TJ Bohemians, mohl být fotbal v Ďolíčku provozován pod patronátem města a na městských pozemcích dodnes. Díky dalším pochybným praktikám z 90. let, kdy se majetek díky funkcionářům TJ Bohemians vyvedl do soukromých rukou mimo vliv fotbalového oddílu, hrozí nyní zánik stadionu.

31. března bude tedy hlasovat pražské zastupitelstvo vlastně o nápravě historie. Pokud najde podporu zastupitelů nákup stadionu a tím i jeho záchrana, Hl. m. Praha se tak dostane po téměř 70 letech v podstatě jen zpět ke svému majetku. Všichni, kteří se před 84 lety na vybudování stadionu podíleli, budou moci opět po letech snít svůj věčný sen v klidu.

Družstvo fanoušků Bohemians a vedení klubu apeluje na fanoušky, aby přišli podpořit Ďolíček na jednání pražského zastupitelstva ve čtvrtek 31. března do budovy Nové radnice na Mariánském náměstí! Jedná se o změnu proti původnímu plánu Rady HMP, která měla koupi projednat 29. března. Radní Libor Hadrava má nyní předložit materiál ke schválení či zamítnutí přímo zastupitelstvu. Jeho zasedání je veřejné a podporu fanoušků tak budou zastupitelé vnímat přímo. Bližší údaje o přesném programu zastupitelstva a přibližném času projednávání Ďolíčku budeme znát snad v úterý. Jednání zastupitelů začíná v 9 hodin ráno a není výjimkou, že trvá až do pozdních nočních hodin.

Neberte osud stadionu a rozhodnutí zastupitelů na lehkou váhu! Rok 1932 neznamenal totiž pro Prahu jen slavnostní otevření jednoho sportoviště. 6. listopadu stejného data byl slavnostně otevřen i zimní stadion Štvanice. Ten se 84. narozenin nedožije. Ani status národní kulturní památky mu život nezachránil. Díky nezájmu veřejnosti neměli pražští zastupitelé problém před pěti lety posvětit jeho likvidaci. S Ďolíčkem nic podobného nesmíme dopustit!