Virtuální Ďolíček

Když <font color="yellow"><b>Bohouš Šnajdr</font></b> přidal v druhém poločase druhý gól zápasu a pojistil tak vítězství klokanů, neznala radost jeho dvou dětí a manželky v hledišti hranic. Není se čemu divit, byl to teprve druhý gól, který Bob v ligovém zápase za Bohemku vstřelil. Čekal na něj téměř dva roky. Poprvé se trefil v březnu roku 2000 do sítě Žižkova. Od té doby mnoho minut na hřišti nepobyl. K trefě mu paradoxně pomohl Radek Šírl, který musel na konci první půle kvůli zranění střídat…

Trenér Petržela se musel v jednom okamžiku rozhodnout, zda na levou stranu zálohy pošle na hřiště Šnajdra, který celý týden netrénoval kvůli poraněnému kotníku nebo připraví ligovou premiéru mladému Kolářovi. Nakonec zvolil první variantu. “V přípravě jsem zkoušel různé posty, hrál jsem na obou krajích i ve středu zálohy. Jsem rád, že jsem mohl nastoupit, i když mě moc mrzí, že se Radek zranil,” vyznal se Šnajdr ze smíšených pocitů.

Radostný okamžik přišel čtvrt hodiny před koncem. “Byla tam skrumáž, míč se ke mně odrazil. Viděl jsem, že nemá cenu dávat ránu, tak jsem se soustředil, abych vystřelil k tyči a trefil branku. Přehodil jsem si míč z levé nohy na pravou a podél gólmana poslal míč do sítě. Muselo to vypadat jako hrozně pomalá střela,” usmíval se Šnajdr, když popisoval gólovou situaci.

Zmenšené hřiště mu nedělalo problémy, přestože se na něj, stejně jako ostatní hráči, dostal vůbec poprvé. “Fotbal se hraje všude, na různých hřištích. Jsme tu zvyklí, jen to bylo na každé straně o dva metry zúžené. Žádné problémy jsem nepozoroval, možná na nás byla znát trochu nervozita, ale spíše proto, že šlo o první zápas.”

Ještě u jednoho důležitého okamžiku se Bob objevil. To když po souboji s hostujícími obránci upadl v pokutovém území. “Jsem přesvědčen, že to měla být penalta, ke kontaktu tam došlo v okamžiku, když jsem si posunul míč do běhu, ale to je teď jedno,” vracel se k okamžiku, kdy rozhodčí Vidlák nechal k nevoli diváků pokračovat ve hře.

Bohouš doufá, že mu gólový zápis pomůže v souboji o základní sestavu. “Už jsem tady delší dobu, byl bych moc rád, kdyby se to konečně podařilo. Ale když už nejsem mezi jedenácti, tak aspoň být ten dvanáctý, každá chvilka na hřišti pro mě hodně znamená.”

Šnajdr se očekává úspěšné jaro a nebojí se, že by odchod Mareše tým výrazně oslabil. “Pavla je samozřejmě škoda, ale Kulig ho výborně nahradil, stejně jako odehrál výborně celou přípravu. Jsou tu i další noví šikovní kluci, jde jen sehrání. Dnes to ještě nebylo úplně ono, ale to přijde,” slibuje sympatický fotbalista, kolem něhož během rozhovoru neustále netrpělivě pobíhal pětiletý syn Tomáš.