Virtuální Ďolíček

Trenéři Jozef Weber a Martin Hašek hodnotí nedělní souboj.

Před novináře nejdříve předstoupil hostující trenér Jozef Weber.

"Vítězství se nerodilo lehce. Vstoupili jsme do zápasu aktivně, ale po vedoucím gólu jsme se od Bohemky nechali zatlačit. Trochu jsme pracovali pomalu s prostorem. Věděli jsme, že pokud umožníme domácím hráčům náběhy, tak nastanou problémy. Kolem té čtyřicáté minuty dělo a domácí zaslouženě vyrovnali. V té době jsem se modlil, aby už byla pauza a my to přečkali bez další inkasované branky. Druhý poločas už byl vyrovnanější, ale Bohemka přes Reitera měla nějaké příležitosti. S velkou dávkou štěstí se vítězství přiklonilo na naší stranu. Jsme za něj strašně šťastní v naší situaci," přiznal těžkou cestu za triumfem.

Bylo mu jasné, že nic není hotového a zavzpomínal na minulý ligový ročník: "Ještě není konec tohoto ligového kola a počítat umíme všichni. Neměl jsem chuť to po zápase počítat, ale výhra v Ďolíčku nás hodně přiblížila k záchraně. Přibližujeme se k ní ale hlavně díky zápasům na venkovních hřištím, neboť během mého působení jsme už potřetí vyhráli na hřišti soupeře. Problémy máme, jestliže hrajeme doma. Na zdejším stadionu mám docela kliku na ty záchranářské bitvy. V minulé sezóně jsem to tady prožil s Karvinou, ovšem tenkrát byla na tahu právě Bohemka."

"Jsem zvědav, jak bude naše mužstvo hrát příště. Jakmile se i sebelepší mužstvo dostane do krize, tak někteří hráči reagují jinak. Já jsem třeba rád, že můžeme používat Lukáše Mageru. Měl zdravotní problémy a klobouk dolů před ním, že mohl odehrát alespoň těch dvacet minut. Zvlášť tady na Bohemce, kde není lehké prostředí," zakončil hodnocení uvolněným pocitem.

Po něm přišel zhodnotit utkání i kouč domácích Martin Hašek.

"Jsem pochopitelně smutný, protože jsme podruhé v sezóně prohráli doma. Poslední zápas v Olomouci jsme předvedli asi nejlepší výkon na hřišti soupeře. Tentokrát jsme zahráli jeden ze slabších zápasů na domácím stadionu, který je trochu zkreslený výsledkem. Celkově byl náš výkon takový průměrný. První branku jsme obdrželi defacto z ničeho, hráli jsme víceméně na jednu branku, přehrávali soupeře pohybem i kombinací. Úsilím se nám podařilo pěkným gólem vyrovnat. Věřili jsme, že ve druhé půli rozhodneme, neboť jsme byli lepší. Tak se zápas i odehrával, zavřeli jsme soupeře na půlce, přicházely i šance, ale nebyli jsme schopni je proměnit," viděl převahu svých svěřenců, která ovšem nebyla proměněna v gól.

Klokani vyvinuli pro úspěch velké úsilí, ale nedali tomu tu správnou pečeť: "Ze standardní situace můžete dostat gól kdekoliv. Míč letí do šestnáctky, obránce ztratí balón ve sluníčku a padne gól. Navíc je pár minut do konce a pro nás je to úder. Bušíme do plných, snažíme se, máme šance, nic neproměníme. Po tom všem, když jsou hráči vyčerpaní, tak místo toho, abychom dali gól a vedli, tak jsme kousek od porážky."

"Nemáme v koncovce kvalitu. Spousta věcí se dá natrénovat. Naše akce jsou hraně vědomě, v součinnosti a opakovaně. Jestli pak hráč vystřelí placírkou nad nebo do brány. Mašek obstřelí brankáře a padne to deset centimetrů od tyče, či od brány, tak to už se natrénuje hůř. Kvalita v koncovce nám chybí během celé sezóny. Myslím ale, že neproměňování šancí není pouze náš problém. Týká se to celého českého fotbalu. Můžeme bojovat jako lvi, vydat se běžecky, trénovat stále s míčem. Střílení gólů je taková přidaná hodnota. Někdo se s tím narodí. Dá se to do určité míry natrénovat, ale ne moc," uzavřel své hodnocení.