Virtuální Ďolíček

Obránce Lukáš Pokorný popisuje výhru ve Zlíně.

Vítězství ve Zlíně komentuje novic v sestavě Lukáš Pokorný. Změny v rozestavení i hře, jeho výpadek v závěru přípravy i mnoho dalšího. Více v rozhovoru.

Poprvé jsi nastoupil za Bohemku a dosáhli jsme cenného vítězství.
Šli jsme do utkání s tím, že možná trochu ustoupíme z naší taktiky, kterou se Bohemka pod trenérem Martinem Haškem prezentuje. Všechno jsme podřídili tomu, abychom odjeli ze Zlína s výhrou. Na tom zápase se to projevilo. S kombinačním fotbalem to nemělo nic moc společného. Účel světí prostředky. Ve Zlíně se hraje těžce a my vyhráli po dlouhé době. Tímto vítězstvím se můžeme odrazit k lepším výsledkům.

Od čeho konkrétně jste ustoupili oproti našemu tradičnímu projevu?
Když to vezmu hodně zeširoka, tak se většinou snažíme hrát fotbal, odskakovat si, držet míč na zemi a hrát vysoko. Největší změna byla v tom, že jsme trochu zalezli níž a vyčkávali, co Zlín vymyslí. Chodili jsme do rychlých protiútoků. Když jsme měli míč, tak jsme se snažili o jednodušší hru, využít postavy Puškáče a sbírat odražené míče. V tom byla největší změna. Někdy je fotbal takový, že krása musí jít stranou a tři body je nutné získat. O to jsou cennější, že jsme je vybojovali takovou hrou.

Nastoupili jsme i v jiném rozestavení. Jak se ti v něm hrálo?
Záleží na typologii hráčů, které má trenér k dispozici. Myslím, že nám takové rozestavení sedět může. Nahoře máme dva rychlostní hráče, kteří dokážou obranu rozběhat. Vzadu jsme ve větším počtu a je to pro nás o něco jednodušší. Každý systém má něco do sebe, ale uvidíme, jaký systém trenér zvolí pro příští utkání. Věřím, že by nám tohle vyhovovat mohlo.

Odehrál jsi téměř celou přípravu, ale pak přišel dlouhý výpadek.
Do generálky na Dukle jsem odehrál úplně všechno. Těšil jsem se až všechno začne, neboť jsem se cítil opravdu dobře. Skoro na tři týdny mě vyřadil zánět příušních žláz. Bylo to docela na palici. Fotbal mi ujížděl, z čehož jsem byl rozhozený. Doufal jsem, že na Zlín budu v pohodě. Trénoval jsem týden a dostával jsem se do toho. Ke konci zápasu jsem měl hodně těžké nohy, protože výpadek je znát. Nehrál jsem i nějakou dobu před příchodem do Bohemky. Musím se do toho dostat, ale takové utkání jsem potřeboval já i kluci v kabině.

Zlín se nenacházel také v optimální situaci. Spoléhali jsme i na jeho "neformu"?
Byl to i jeden z bodů přípravy na zápas. Zlín hrál doma a fanoušci jsou tady náročnější. Věděli jsme, že na ně bude větší tlak, než na nás. Projevilo se to. Slyšel sem z tribun pískot, což znám i já. Když se hraje doma a ozývají se takové reakce, tak se hráči nehraje dobře. Využili jsme toho a tři body jsou zlaté.

Vedoucí branku jsme do sítě dotlačili. Je to ten gól ze závaru, který nám dlouho chyběl?
Přesně tak. Lépe bych to neřekl. Fotbalová krása je taková, že někdy můžeme dát gól do prázdné brány. Někdy to tam padnout nemusí. Takhle to bylo těch deset zápasů, když nám to nepadalo. Potřebovali jsme chytnout nějakou haluzí. O to víc je hezčí, že branku dal kapitán, pozvedl prapor a můžeme jet dál.

Až do nastavení jsme vedli o gól. Čeho jste se při bránění nejvíce obávali?
Nejvíc jsem se bál, aby Zlín neudeřil ze standardní situace. Měli jich hodně a připravovali jsme se na ně. Výškovou převahu měli větší, takže to bylo takové největší nebezpečí pro nás. V závěru nalezli na nás ve čtyřech i pěti hráčích a nakopávali míče dopředu. Bylo to jen o tom, abychom to uskákali a měli odražené míče. Kluc před námi druhé míče sbírali skvěle.

Jak ses cítil v prvním mistrovském utkání se spoluhráči?
Bavili jsme se o tom celý týden, protože jsme tušili, jak budeme hrát. Spoustu věcí jsme si řekli. Byli jsme od trenéra fantasticky připraveni po taktické stránce. Kluci jsou inteligentní, žádní blbci, kteří by nerozuměli fotbalu. V každém zápase to bude ještě lepší.