Virtuální Ďolíček

Velký rozhovor se zraněným brankářem Romanem Valešem.

Brankář Roman Valeš je v současnosti mezi dlouhodobě zraněnými hráči. V pondělí 28. září byl hostem livestreamu na klubovém Instagramu. Přepis rozhovoru vyšel včera v zápasovém magazínu Klokan při utkání Bohemians - Zlín (2:0). Nyní si ho můžete přečíst i na Virtuálním Ďolíčku.

Momentálně jsi zraněný. O co jde?

Jsem po plastice předního zkříženého vazu v koleni. Čtyři týdny po operaci jsem měl berle, teď už je to šestý týden, takže rehabilituji. Plavání, kolo a takovéto lehké posilování.

To zranění sis způsobil sám. Jak se to stalo?

Klasika, zranil jsem se sám. Pozápasový trénink, úplně lehký. Pak jsme šli hrát fotbal. Ke konci tréninku šel míč za obranu, tam jsem šel do skluzu a odehrál jsem ho do autu. A když jsem se zvedal, tak se mi seklo koleno a už jsem ho nenarovnal. A věděl jsem, že je zle.

Ty už jsi měl podobné zranění v minulosti.

Asi deset let zpátky už se mi to stalo a byl to meniskus. Úplně to samé. Tak jsem si byl teď jistý, že je to opět meniskus. Tak jsem si říkal, to je měsíc mimo a bude to zase v pohodě. Šel jsem na magnetickou rezonanci a tam mi řekli, že se mi meniskus otočil. Proto nešlo koleno narovnat. Ale zároveň mi řekli, že tam objevili utržený vaz, který je ale staršího data. Tak jsem šel pod kudlu, aby mi spravili obojí.

Takže jsi měl utržený vaz v koleni a nevěděl jsi o tom?

Doktor mi řekl, že to může být i přes rok staré zranění. Ale já jsem to nevěděl a normálně jsem fungoval. Prý to svaly udrží tím, jak jsou v permanentní zátěži během sezony. Když má někdo namakané nohy, tak to nepocítí.

Takže chceš říct, že jsi svalovec?

Ano. Přesně tak (smích).

To jsme byli na rehabilitační klinice v Berouně. Já, Michal Hubník a Vilda Fendrich, co teď chytá v Opavě. Byli jsme tam zavření tři týdny asi. A objevili jsme, že tam mají tento přístroj, tak jsme ukecali tu sestru, aby nás tam připnula. Hele, ani nevím, na co to bylo. Dělalo se mi z toho špatně. Ale bylo to zajímavý (smích).

Takže to nesouviselo s tvým zraněním?

Ne. Jak jsme tam byli dlouho, tak jsme jí furt otravovali, ať nás k tomu připne. K něčemu to tam měli, ale na nohu mi to asi nepomohlo, no (smích).

Video najdete na Instagramu @valda29

Jak jsi na tom tedy aktuálně?

Už mě nebolí noha. Za ty čtyři týdny s berlemi se dělá práce s jizvou, práce s čéškou, rozhýbávání nohy. Tím vším už jsem prošel. Teď jezdím do Uhříněvsi na tréninky za fyzioterapeuty, kteří se mnou cvičí. Chodím plavat, jezdím na kole. Od tohoto týdne už bych měl chodit třikrát, čtyřikrát týdne s kondičním trenérem do tréninku. Ale je to zatím stoj na té noze, lehký dřep. Měl bych začít nabírat zpátky svaly, které jsem po operaci ztratil.

Kdy se vrátíš do plného tréninku?

Takhle daleko jsme ještě nekoukali. Ale obecně vzato je to zranění tak na šest až sedm měsíců. Pokud to tak bude, tak v únoru, březnu bych mohl začít trénovat naplno. Když to půjde dobře, tak i dřív. Ale to se uvidí, jak moc bude noha při zátěži bolet.

Jak teď vnímáš situaci okolo ligy a koronaviru?

Je to strašné, co se teď děje. Neustále testování. V den zápasu nevíš, jestli hraješ. Odjedeš na hotel, připravuješ se a tři hodiny před výkopem tě pošlou zase domů.

Může se stát, že se bude hrát opět na zavřených stadionech. Dává to smysl, nebo je lepší sezonu skrečovat?

Podle mě to nejde úplně zrušit. Jsou reklamní smlouvy, televizní smlouvy, sponzoři, platy. To je jako zavřít fabriku. Má to dopad na ekonomiku, zaměstnance. Přináší to problémy. Asi to nejde.

Nemůže televizní lobby tlačit na prázdné stadiony? Má velký vliv na termínové listiny a fanoušci u obrazovky jsou lukrativní. TV reklama generuje obrovské sumy.

Věřím, že mají obrovskou sílu. Vytvářejí tlak, aby bylo po jejich. Už jen to, že TV určuje termíny zápasů, ne kluby samotné. Ale za mě by to bylo obrovská škoda. To se nedá srovnat, když hraješ přátelák na prázdném hřišti, nebo ligu v plném Ďolíčku. Já jsem na to malý pán, ale chci, aby lidi chodili. Aby byly plné stadiony.

Ty jsi vlastně vypadl jako jednička, protože jsi sezonu dochytával. Jak to máte s Patrikem s rivalitou?

Myslím, že fungujeme úplně normálně. Gólmani obecně jsou taková uzavřená skupina. Osmdesát procent tréninku trávíme spolu. Kdyby některý gólman nefungoval, tak by to byl problém obecně. My máme dobrou tu partu, vycházíme spolu v pohodě.

Na tréninku brankářů je vždycky velká sranda. Co se pak děje, když trenér oznámí nominaci? Existuje nějaké zášť vůči parťákovi?

Podle mě každý je nas*aný. Proto to děláš. Chceš chytat zápas. Třeba skončíš sezonu jako jednička, jedeš celou přípravu a pak nechytáš. To tě naštve. Určitě i Patrik je pak naštvaný. Je tam ta zdravá rivalita, ale tomu druhému to nemůžeš vyčítat. Musíš mu přát, jste jeden tým. Není to tak, že bys druhý den přišel a měl rozstříhané rukavice (smích).

Plánoval jsem to asi dva měsíce. Jsme spolu přes pět let, tak jsem si říkal, že už by to asi chtělo. Ale pak přišla korona, byli jsme furt doma a potom už byl poslední týden, kdy jsme měli jít zase do přípravy. Tak jsem si řekl teď, nebo nikdy. Začal jsem koukat na počasí a říkal jsem jí, že bychom mohli jít na Sněžku. Že vyjdeme ráno za tmy a budeme tam na východ slunce. Ona souhlasila, že půjdeme třeba ve středu. To mělo být hezké počasí. V pondělí jsem jí to říkal a ona, že bychom mohli jít přes den, že bude hezčí počasí. Začala do toho házet vidle. Ale nakonec jsem jí přemluvil, vycházeli jsme asi ve tři ráno z Malé Úpy. Šli jsme pochod asi dvě hodiny a na Sněžce při východu slunce jsem Ráďu požádal o ruku.Naštěstí řekla ano, takže všechno klaplo (smích).

A co kdyby řekla ne?

No to by bylo hrozné. To bych jí asi poslal lanovkou a šel bych pěšky sám (smích).

Kdy bude svatba?

Určitě pozvu kluky z fotbalu, takže to musí být mimo sezonu, nebo v repre pauze. Navíc teď si spousta lidí svatbu přehazovala na později, takže jsou i termíny docela obsazené. Plánujeme to tak nějak na červen.

Přemýšlel jsi, co budeš dělat po ukončení hráčské kariéry?

Žádný byznys nemám. Nějaké varianty jsou, ale doufám, že to bude tak za osm, deset let. Úplně přesně teď asi neodpovím.

Chtěl bys pokračovat u fotbalu?

To taky neumím bezpečně říct. Kluci teď studují licenci. Když si udělám béčko, tak bych pak mohl jít třeba na brankářskou licenci. Tu si asi udělám, ale nevím, zda po kariéře budu chtít být trenér gólmanů. Zatím ty ambice nemám.

Jak se vůbec zrodila tvoje cesta do Bohemky?

My už jsme to naťukávali rok předem, možná dva. Nakonec se to nedomluvilo. Ale teď jsem přišel jako volný hráč. Končila liga, já měl poslední zápas v Jihlavě a nějak se to upeklo. Týden před koncem ligy jsem dostal nabídku a hned v týdnu po zápase jsem jel za panem Držmíškem.

Fanoušci často žádají o dres. Hráči je ale nemůžou rozdávat jen tak.

Když někomu dám dres, tak ho musím zaplatit. Nebo tedy koupit ve fanshopu nový a doplnit do sady kustodovi. Ale to není jenom v Bohemce, aby si lidi nemysleli. I třeba v Jablonci jsem si musel dres zaplatit, když jsem ho věnoval. Když ti napíšou tři, čtyři lidi za měsíc, tak se bavíme o několika tisících, které musí hráč dát z vlastní kapsy.

Jak to máš s Instagramem? Kolik času tam trávíš?

Ráno většinou nemám čas. Dojdu se psem, udělám si snídani a jdu na trénink. Vyzvedává mě Pepa Jindřišek a jezdíme z Jablonce spolu. Když řídí, tak si cestou prohlédnu Instagram, přečtu si sportovní servery.

Jaké jsou ty cesty? Každý den jezdíte Jablonec – Praha a zpět.

Když jezdím s Pepou, tak ještě nabíráme v Boleslavi Hůlise, tak to jde. Ale když byl Pepa nemocný, tak jsem jezdil sám 14 dní. To bylo na palici. Sám bych pořád jezdil opravdu nerad. To bych spíš řešil přestěhování do Prahy. Po tréninku jsi unavený, dáš si oběd a na dálnici pomalu usínáš. Takhle ve dvou se prostřídáš za volantem, pokecáš.

Střídáte se pravidelně?

První půlrok se měl asi bál za volant pustit (smích). Pak se jednou zeptal, zda bych nemohl řídit, že je unavený. Tak jsem to vzal a od té doby rok a půl řídím já a on spí (smích). Asi jsem získal jeho důvěru, ale už by zase mohl řídit on (smích).

Když to jde, jedeme domů. Pepa vozí ráno holky do školky, do školy. Ale když se vrátíme třeba z Opavy v noci, tak přespíme v Praze a ráno jedeme rovnou na trénink.

A když se hraje v Jablonci?

Tak to musíme ráno na rozcvičku do Ďolíčku, pak s týmem na hotel a odpoledne se jede busem. To se většinou domluvíme s vedoucím, aby nám vzal auto zpátky do Jablonce, kde po zápase rovnou zůstaneme. Vracet se do Prahy jen na otočku pro auto by se mi moc nechtělo. Trenéři většinou vyjdou vstříc.

A co když si po výhře přihnete?

To se neděje. Často si to lidi myslí, ale není to tak. Když byly podniky normálně otevřené, tak jsme chodili na společnou večeři, to ano. Ale nikdo si nedovolí se tam opít. Hlavně když je druhý den ráno regenerační trénink. Dáme si večeři, jedno pivo. A ten, kdo řídí, si nedá ani to jedno.

Kamil Vacek, Martin Dostál, Petr Hronek. Ti všichni hlásí přírůstek do rodiny. Co ty a dítě?

Už to u nás určitě je téma. Doma se o tom bavíme. Až to přijde, tak to přijde. Ale v plánu to už je.