Krch: Na hřiště jdu dát srdce
Jan StrýhalRemízu se Slavií hodnotí kapitán Daniel Krch.
Se Slavií jsme získali bod, udrželi čisté konto a stali se teprve druhým týmem, který s ní neinkasoval...
Jako největší pozitivum vidím asi to, že jsme jim nedovolili oslavit titul u nás doma. Všichni jsme chtěli jejich oslavy oddálit a nekoukat se, jak tady slaví.
Momentálně bojujeme se zraněními a karetními tresty...
Bohužel teď máme některé kluky zraněné. K nim přibyl vykartovaný Roman Květ. Měli jsme připravené vlastní varianty, v jakém složení do zápasu nastoupíme a trenér vybral tu sestavu, která derby začala. Do toho se ještě kolem desáté minuty zranil Dan Köstl. Po dalších dvaceti minutách muselo dojít ke střídání a na hřišti ke měnění postů. Na začátku utkání jsme byli hodně aktivní. Naším záměrem bylo soupeře napadat a na hřišti jsme se cítili tak, že bychom chtěli takovým stylem hrát celý zápas. Ke konci poločasu nám ale docházely síly a na hřišti jsme padali do hloubky. Během přestávky jsme se na náš ústup upozornili. Ve středu pole byla hra vyrovnaná. Víceméně nás Slavia neměla čím překvapit, snažila se hrát na rychlé protiútoky a kopat dlouhé míče za nás. Je pravda, že před naší brankou byly nějaké závary, ale dokázali jsme se ubránit. My neproměnili naše menší šance, takže nakonec máme bod.
Když se podíváme napříč tvojí kariérou, tak v záloze hraješ především proti týmům jako je Slavie a Sparta. Jak bylo utkání náročné z tohoto pohledu?
Když hraju v obraně, tak mám větší zodpovědnost. V hlavě se člověk musí více soustředit, aby neudělal chybu. Když vím, že jdu do středu zálohy, tak lehce beru v potaz i fakt, že se ode mě neočekává nějaké vymýšlení, ba dokonce nějaké obcházení tří hráčů s míčem. Jsem tam i z toho důvodu, že mám dobré fyzické parametry, do čehož patří také vytrvalost. Na hřiště jdu dát defacto srdce a pracovat pro tým. Pochopitelně se ale snažím týmu přispět i fotbalovostí.
Slavii jsme zvládali držet na distanc od branky, ale také od nějakých pravidelných příležitostí...
Vytvářeli na nás tlak při nákopech a následných soubojích. Snažili se pak i sbírat odražené míče. Gólovou šanci měli a v té době při nás stálo štěstí. Stejně tak i při mě samotném, když jsem blokoval střelu Burena.
Byla střela Burena nejnebezpečnější šancí Slavie?
Ještě běžel sám na branku Masopust, ale nevyřešil ji dobře. Van Burenova střela gólová jednoznačně byla. Hugo v závěru ještě vychytal Kuchtu, který byl také ve velké šanci. Mohli jsme to mít vzadu lépe pohlídané a ke všem příležitostem by třeba ani nedošlo.
Do hry vstoupilo i video při souboji Vondry s Traorém. Jak vám v tu chvíli bylo, neboť víme, že momentálně na penaltu stačí i minimální kontakt?
Mám ještě stále v živé paměti, jak jsme tady hráli doma se Slavií asi před dvěma lety. Tehdy jsem měl přes Masopusta ruce a nakonec pokutový kop rozhodčí stejně nařídil. Souboj ale nebyl intenzivní, a to platilo i pro ten Vondrisův (Jan Vondra - pozn. red.). S tím jsem šel také za rozhodčím. Na videu se situace zkoumala a sudí mi sám řekl, že v souboji neshledal žádnou intenzitu. Strach jsme měli a člověk nikdy neví, co se na videu všechno může najít. Já osobně si pamatoval, že se to tehdy hodně řešilo. Od jiných rozhodčích mi bylo řečeno, že by takovou penaltu nenařídili, neboť šlo vidět, že v "mém" souboji nedošlo k žádné intenzitě.
Spíš si myslím, že jsme neměli k dispozici tolik sil a nemohli být aktivní jako na začátku. A nebyli jsme tolik silní ani mentálně, abychom si věřili nahoře hráče Slavie dostupovat. To bych viděl jako rozhodující dva faktory. Nechtěli jsme prohrát, takže jsme byli trochu staženější a nechali jim více prostoru v místech, kde teprve akce rozjíždějí.
Podeváté v řadě jsme neprohráli. Kdo přinese teď občerstvení po premiérových střelcích?
Devět zápasů bez porážky zní moc dobře. Nejlepší by bylo sérii natáhnout až do konce ligy. Teď očekáváme něco od asistenta trenéra Ericha Brabce. Nevíme, komu všemu on vlastně fandí (smích).