Trenér Slezák o podzimní části B týmu
Jan StrýhalPrvní polovinu sezony zhodnotil hlavní trenér Klokanů.
Na úvod prozradil trenér Klokanů úvodní cíle: "Po mém nástupu k B týmu jsem jako první věc chtěl nejdříve navnímat charakter týmu, dále pak zapracovat na organizaci hry, aby projev na hřišti měl formu a smysl. Právě na organizaci hry jsme od začátku pracovali nejvíc. A to nejen po zisku míče, ale především po jeho ztrátě. Cílem bylo dostávat co nejméně branek. To je základní předpoklad toho, aby se dalo uspět i v těžkých zápasech, kde gólů padá méně. Každý hráč je jiná individualita nejen herně, avšak i mentálně. Navnímání taktických nároků na svoji pozici si osvojoval každý rozdílně. Někdo rychleji, jiný zase potřeboval času víc. Pokud budu hodnotit podzim s pohledem na tabulku a na odehrané zápasy, tak o organizaci hry dle mě vypovídá právě počet obdržených branek. Těch bylo celkem dvacet, což z nás dělá třetí nejlépe organizovaný tým podzimu. To je pro nás skvělá zpětná vazba. Je to cenné o to víc, když na pozicích v defenzivě nastupovali převážně kmenoví hráči B týmu."
Naopak v ofenzivě se Zelenobílým nevedlo dle představ: "Daleko více nás trápila efektivita v útočné fázi. Dostatek šancí jsme si vypracovali pokaždé a při výstavbě útoku se nepotýkali s problémy. Bota nás tlačíla nejvíc v samotné koncovce. Týkalo se to nejen kluků B týmu, ale i těch, kteří nás doplňovali z A týmu. Selhávali jsme především v klíčových fázích zápasu, kdy se rozhodovalo o vítězství. Nicméně při pohledu na složení B týmu a na kluky z A týmu, kteří nás doplńovali, bylo v našich možnostech být úspěšnější. Tohle jsou takové dvě zásadní věci první poloviny sezony, proč jsme málo branek dostávali, jenže také jich moc nedávali. Stálo nás to hodně bodů. Ačkoliv se v tabulce nacházíme v její druhé polovině, tak jen při troše více kvality v koncovce bychom přezimovali v polovině první. A jen pro zajímavost, tři z utkání jsme prohráli 0:1 po vlastní brance v závěru utkání."
"Před sezonou nás doplnilo několik hráčů z dorostu a mají za sebou hodně těžké období, neboť museli zvládnout přechod do dospělého fotbalu. Nejlépe se pro třetí ligu postupem podzimu adaptoval Filip Mareš. V závěru podzimu už měl své stabilní místo v sestavě. Zlepšovali se i ostatní, které jsme tu nejmenovali. Věřím, že na sobě budou kluci dále tvrdě makat a zvednou svoji výkonnost. Přechod do seniorského fotbalu je opravdu složitý. Každým tréninkem se nám před očima stávají z kluků chlapi. Někdo rychleji, někdo dospívá déle," okomentoval adaptaci příchozích hráčů z dorostu.
Ve třetí lize sbírali minuty také hráči A týmu: "Dalším faktorem podzimu je spolupráce s A týmem, kterou vnímám velmi pozitivně. Pravidelně jsem komunikoval o doplnění hráčů z prvoligového kádru do našich třetiligových zápasů s trenérem Luďkem Klusáčkem. Byli jsme otevření pro kondiční vytížení hráčů A týmu, kteří se nedostávali na hřiště v lize. Zároveň ale fungoval i opačný směr spolupráce. Už v létě absolvovali letní přípravu s A týmem obránce Radek Lehovec se záložníkem Lukášem Musilem. Během ligového podzimu se do tréninku zapojil Denis Vala, který už nastoupil i do dvou ligových zápasů. Svými výkony a přístupem na sebe upozornil Vladimír Zeman. Toto vše probíhalo za velmi citlivé komunikace celého sportovního úseku a sportovního ředitele pana Držmíška."
Z pohledu výsledků byl úvod rozpačitý. První gól jsme dali až ve čtvrtém kole. Třikrát jsme prohráli vlastní brankou v závěru. Jaká byla situace v týmu?
Panice jsme nepropadali. Pro nás bylo důležité, že hra, kterou jsme se prezentovali, byla za nás trenéry v pořádku. Nebylo potřeba cokoli měnit v herním projevu, přístup a další podobné věci. Hned v prvním utkání na hřišti Ústí nad Orlicí jsme domácí tým přehráli a měli jednoznačně vyhrát. Obdržená branka v poslední minutě byla nešťastná. Dalším soupeřem byly Velvary, což je velmi dobře poskládaný třetiligový tým. První bod jsme získali v konfrontaci se Zbuzany. Ukázalo se, že nás psychika nijak nesužuje. O výsledek kluci bojovali až do konce. Vyrovnávací branku jsme navíc vstřelili v nastaveném čase, což vždy ukazuje něco o dobrém charakteru týmu. Zápasy jsme si analyzovali. Kluci věděli, kde nás tlačí bota a že dřív nebo později góly vstřelí. Hrozně nám v tomto ohledu pomohl zápas v Mladé Boleslavi.
Od září jsme začali střílet góly a sbírat body. Nastal zlom po nějaké změně? Nebo se celá práce projevila zkrátka později?
Pokračovali jsme pořád stejně v naší práci. Právě proti Mladé Boleslavi jsme se konečně výrazněji střelecky prosadili. Moc nám pomohli Matěj Koubek s Kamilem Vackem, kteří byli s Musilem a Zemanem nositeli produktivity a kvality... Utkání se nám extrémně vydařilo a přesně takové jsme potřebovali. Vyloženě ale nešlo o překvapení, protože jsme v těch předchozích zápasech hráli dobře.
Hráči B týmu svou roli, ale hlavně samotnou roli B týmu v rámci klubu znají. Je tu jednak pro přechod hráčů z mládeže do seniorského fotbalu, ale především pro potřeby kondičního zatížení hráčů áčka. S hráči o jejich momentální pozici v týmu pravidelně s trenérem Hruškou mluvíme, vysvětlujeme a motivujeme je. Každý si musí vydobýt svou vlastní pozici v týmu na základě výkonů. Nasazování hráčů A týmu do utkání ČFL vždy komunikujeme s trenérem Klusáčkem. Defacto nenastal případ, že by přišlo osm hráčů a hráči B týmu si nezahráli. Jedinou výjimkou, kdy jich přišlo víc, byl zápas v Liberci. Na nikom jsem neviděl, že by se tomu poddával a přestal na sobě pracovat. Kluci ode mě věděli, že jejich čas v zápasech přijde. Během podzimní části se na hřiště dostal každý a na konečném výsledku se podepsal. Pokud se podíváme zpětně, tak najdeme i zápasy, kdy nás hráči z A týmu nedoplnili a bylo pouze na nás, jak se s nimi popasujeme. Tím se klukům samozřejmě zvedla minutáž a herní praxe.
Ve druhé polovině podzimu jsme získali cenné skalpy Živanic (4:0), Záp (2:0) a Přepeř (2:2). Čím jsme takové týmy, jež patří k favoritům soutěže, nejen porazili, ale někdy i přehráli?
Motivací pro kluky jsou všechny třetiligové týmy. Některé týmy sází víc na fotbalovost, jiné zase na důraz. Každý tým vám svým herním stylem sedne jinak. Nám vyhovovaly víc zápasy s týmy, které se prosazovaly právě fotbalovostí. Živanice jsou krásným příkladem třetiligového týmu, který se snaží hrát fotbal. Naopak se nám nedařilo v těch utkáních, kdy si soupeři pomáhali zákroky na hranici únosnosti. Vyjímkou byl pouze zápas se Zápy, které jsme sice vyhráli, ale kluci dostali nakopáno, jako nikdy před tím.
Nároky na jednotlivé posty jsou ve třetí lize stejné jako v první. Hráči se musí správně chovat především po ztrátě míče. Co přidají do ofenzivy, to už je něco navíc. Právě od hráčů áčka očekáváme, že v útočné fázi hry náš výkon povýší. V mnoha případech tomu tak bylo. Ne vždy ale je možné, aby s námi šli už na předzápasový trénink. V něm se věnujeme taktice, soupeři, standardním situacím a vlastnímu hernímu plánu do daného utkání. Z A týmu jsou hráči donominováni často až po vlastním ligovém utkání, což bývá třeba v sobotu večer a v neděli dopoledne se hraje. Hráč se v takovém případě musí spolehnout pouze na předzápasovou přípravu a trenér zase na to, že vše pochopil správně.
Říká si někdo o posun do A týmu, či šanci mezistupně ve druhé lize?
Když se budeme bavit třeba o Vladimíru Zemanovi, tak pro něj by nebylo špatné nakouknout do tréninku A týmu. Vyprofiloval se nejspíš v nejzajímavějšího hráče podzimu. Po dlouhé době si zažívá sezonu, kdy se vyvaroval zraněním a jiným výpadkům. Pouze to je předpoklad, aby hrál ve formě a na úrovni svých možností. To jestli by se mohl prosadit ve vyšší soutěži ovlivňuje spousta faktorů, nejen reálná výkonnost. Například adaptace na jiné prostředí, jiného trenéra s jinými nároky na výkon atd... Nejprve by měl navnímat trénink v A týmu a především jeho intenzitu, poté až si vyhodnotit, co by bylo pro něj nejlepší.
Podzimní část skončila už v závěru října. Sehráli jsme ale pět přípravných zápasů. Jakou mají vypovídající hodnotu?
Hráli jsme je právě hlavně z toho důvodu, že soutěž nám skončila opravdu brzy. Spousta hráčů neměla takovou zápasovou minutáž, jakou bychom si všichni představovali. I kvůli nim se přípravná utkání domluvila. Také jsme si potřebovali natáhnout sezonu, abychom neskončili podzim a nebyli dva měsíce bez tréninku a zápasu. Pětice přípravných zápasů nám splnila vše, co jsme očekávali.
Potřebovali jsme kluky hlavně poznat v delších herních úsecích. To je třeba tehdy, kdy se jim nedaří a docházejí síly. Vidět, jak reagují. Pro nás je to poznání, jak se na ně můžeme spolehnout za příznivého, ale hlavně za nepříznivého stavu. Rozhodující před jarní částí ale určitě budou výkony v zápasech, které sehrajeme v rámci zimní přípravy. Uvidíme, do jaké formy se kluci dostanou a jak na tom budou po zdravotní stránce.
Jaký je plán pro zimní přípravu? Kde všude ji budeme trávit?
Počítáme s tréninkem na hřišti, ale i mimo něj. Těch ovšem nebude tolik. Budeme se snažit dělat převážnou většinu s míčem. Stejně tomu bylo i v letní přípravě. Komunikujeme i o doplnění realizačního týmu externím kondičním trenérem. V Uhříněvsi je nový stan s crossfitovou výbavou. Máme možnost mít nějaký trénink i v tomto prostředí. S tím vším počítáme a využijeme toho. Příprava je opravdu hodně dlouhá. Mistrovské zápasy hrajeme až od března. Prioritou bude udržet hráče zdravé, aby mohli trénovat, hrát zápasy a tím pádem se zlepšovat.