Virtuální Ďolíček

V novém roce přinášíme obsáhlý rozhovor s hlavním trenérem rezervy Klokanů. 

V minulém roce se ve velmi dobrém světle ukázal i B tým Bohemians. Pod vedením trenéra Dalibora Slezáka zvládl podzimní část vskutku na výbornou. Důkazem je fakt, že Klokani přezimují na prvním místě třetiligové tabulky. Hlavní trenér Bohemians zhodnotil pro Virtuální Ďolíček první polovinu sezony i s letní přípravou, která mohla leckterého fanouška zastrašit.

Nejdřív se vrátíme zpět do letní přípravy. Jak hodnotíš její průběh s přípravnými zápasy?
Letní příprava proběhla dle předpokladů. S herní úrovní všech soupeřů jsem byl moc spokojený. Přesně takovou konfrontaci jsme pro nově tvořící se B tým potřebovali.

Výsledkově se nám nevydařila. Stálo proti nám několik kvalitních soupeřů (Admira, Domažlice, Živanice). Ovšem byli takoví soupeři pro nové mladé kluky lepší, než kdybychom zvolili slabší týmy?
Právě naopak. Nově příchozí hráči z dorostu ročníku 2003 potřebovali co nejrychleji navnímat požadavky ČFL a my trenéři jsme je v těch zápasech nutně potřebovali vidět. Jak reagují na třetiligovou rychlost, soubojové chování a daleko větší taktickou vyzrálost týmů z této soutěže. A jak už to tak bývá, někteří to zvládali lépe, jiní zase hůře. Podle toho jsme pak složili kádr pro novou sezonu.

S jakým očekáváním jsme vstupovali do soutěže? Nezastrašila naše představy právě ta příprava?
Z výsledků jsme byli malinko zklamaní. Ale vycházeli jsme z toho, že jsme ve všech přípravných zápasech vystřídali opravdu velké množství hráčů a ani v jednom nenastoupili v předpokládané soutěžní sestavě.

Pro tuto sezonu jsme byli přesunuti do druhé skupiny. Jsou soupeři ze skupiny A pro nás vhodnější?
Tak bych to nenazval. Přeřazení do druhé skupiny byl pro nás spíše takový svěží vítr po letech strávených ve skupině B. Je pravdou, že některé destinace, do kterých jsme minulé sezony jezdili, nám chybět nebudou a některé naopak výrazně fotbalové, jako např. Živanice, bychom si rádi vzali s sebou do skupiny A.

Vstup do sezony se nám poměrně vydařil, tedy až na domácí prohru s Motorletem. V Karlových Varech jsme měli šancí dost a z Plzně jsme si odvezli vítězství.
V generálce před prvním mistrovským utkáním proti Živanicím se nám bohužel smolně zranili stěžejní hráči a tahouni týmu Filip Dostál a Vladimír Zeman. Navíc nám vypadla již před zápasem ze zdravotních důvodů další opora Matěj Kadlec. Jeli jsme tedy do Karlových Varů ve velmi improvizované sestavě. V zápase, ve kterém jsme prohráli 2:0, jsme nakonec vypadali velice dobře a prohráli jen smolně po šibenici z 20 metrů a penaltě. V Plzni nás doplnilo pár hráčů A týmu a především Daniel Krch byl skvělým vůdcem vítězství, proti stejně tak doplněnému B týmu Plzně. Zápas s Motorletem měl velké tempo a i když jsme podali dobrý výkon, tým Motorletu byl po všech stránkách lepší. Vyhrál, a tak se stal na podzim jediným týmem, kterému se podařilo odvézt z našeho domácího hřiště všechny tři body.

Z domácího hřiště jsme postupem času udělali nedobytnou pevnost. V čem spočívala naše síla v domácím prostředí?
Po dalších domácích utkáních s Pískem 4:2 a Domažlicemi 5:0, se 9 nastřílených branek stalo základem sebevědomého počínání týmu v domácím prostředí. Vzrostla obrovsky sebedůvěra hráčů a vítězství se nám dostala tak nějak pod kůži.

Soupeřům jsme dokázali střílet dost branek (Domažlice, Písek, Králův Dvůr, Sokolov, Admira), což dříve u Bohemky nebývalo zvykem. V čem spočívala taková produktivita?
Nebylo to tím, že bychom soupeře absolutní herní kvalitou drželi v kleštích na jejich polovině. Vycházeli jsme především z výborné organizace hry na vlastní polovině a velmi dobrého přechodu k soupeřově bráně po zisku. Takže žádné velké kouzlo. Prostě jsme dobře a pozorně bránili. Pak naši stěžejní hráči, kteří mají v popisu práce a dovednostech tu moc, branky střílet, je stříleli. Jmenovitě Zeman, Novák, Marhoul. K nim se navíc přidávali Farkaš, Vilotić, Koubek, Müller, Koutský, Damašek. Každý postupně přispíval svou troškou do mlýna.


Naopak v závěru podzimu se nám dařilo vyhrávat i vyrovnané zápasy (České Budějovice, Vltavín, Povltavská, Zbuzany). Co o týmu takové zápasy říkají? Ceníš si těchto výher víc, než těch vysokých?
V té době už jsme se pohybovali na špici tabulky a soupeři zápasy s námi brali velmi prestižně. Především zápas ve Zbuzanech byl od soupeře na můj vkus emotivní až moc. To, že jsme i tyto zápasy zvládali, ukazuje na dobrý charakter týmu a výbornou chemii nejen hráčů B týmu, ale i hráčů A týmu, kteří nás během podzimu doplňovali. Těmi byli nejčastěji Lukáš Soukup, Denis Vala, Adam Kadlec, Stefan Vilotić a Vojta Novák.


Několikrát za nás naskočil i Jan Morávek. Jak se jemu dařilo zrovna v takové soutěži, jakou je třetí liga?
Třetí liga není pro hráče A týmu rozhodně procházka růžovým sadem. Ti, kteří ji hráli, ví o čem mluvím. Honza ze sebe musel vydat maximum úsilí, aby do týmu zapadl a obohatil ho svými přednostmi. A také vždy vydal. Byl příkladným profesionálem každou minutu strávenou na hřišti. Překrásná byla jeho akce na hřišti, tehdy druhé Admiry Praha, kdy od brankáře vyvezl míč přes polovinu hřiště a nakonec finální narážečkou Damaškovi připravil gól Marhoulovi. Možná nejkrásnější akce podzimu.

Dá se jmenovat nějaký zápas, ze kterého máte jako trenéři nejlepší pocity?
Pravděpodobně již zmiňovaný zápas na hřišti Admiry. Proti ambiciózním domácím jsme nastoupili s jedinou posilou z A týmu, jíž byl Honza Morávek. Ještě v brzkých ranních hodinách nám vypadl z nominace nemocný David Havránek, takže jsme museli dělat v sestavě změnu. Celý zápas jsme takticky i herně zvládli skutečně na výbornou. Vedení jsme se ujali po nádherné kombinační akci, která začala už u naší obranné šestnáctky. Domácí Admiru jsme v podstatě za celý zápas nepustili do jediné šance, naopak po pauze se nám podařilo dvěma brankami náskok navýšit a vyhrát jasným rozdílem. Chtěl bych podotknout, že do té doby inkasovala Admira pouhých pět branek. Z různých úhlů pohledu je toto vítězství pro nás nejcennější.

Dostali jsme se až na první místo, což je v případě Bohemky naprostý unikát. Očekáváš, že se na nás teď budou chtít soupeři o to více vytáhnout?
Počítám s tím. Nepamatuji si sezonu, kdy byl v minulosti B tým Bohemky po podzimu na prvním místě.

Střelecky nás táhl Vladimír Zeman a klíčovým mužem naší sestavy byl Darek Farkaš. Tato dvojice se dočkala zkoušky v A týmu. Jak ale hodnotíš jejich výkony a přínos pro tým?
Zeman je samostatná kapitola. Je to hráč s darem cítit fotbal a hlavně dovedností dávat góly. Touto kvalitou v zakončení se vymyká standardům ve třetí lize. Svými góly nás vlastně hlavně on dotáhl na první místo. Přál bych mu víc sebevědomí při snaze prosadit se do profesionálního fotbalu. Co se týče Darka Farkaše, ten je svým nasazením, zapálením pro hru, nezdolností a emocemi přesně tím pravým kapitánem a nejvíc nakažlivým elementem pro své spoluhráče. Jeho povaha a temperament jsou poptávaným zbožím na fotbalovém trhu.

Co další hráči. Koho bys vyzdvihl?
Pravidelnými oporami byli mladí hráči A týmu Vojta Novák, Adam Kadlec, Stefan Vilotić, Denis Vala a zkušený Lukáš Soukup. Z kmenových hráčů B týmu pak Marek Kouba, Filip Dostál, Matěj Kadlec, Filip Mareš, Jan Koutský, Lukáš Marhoul a Ondřej Damašek. Především Filip Dostál byl po celý podzim pilířem zadních řad. Všichni zmiňovaní už dnes po přechodu z dorostu hrají plnohodnotný chlapský fotbal. Takticky, technicky, mentálně, ale hlavně silově.

Jestli se něco u nás oproti minulé sezoně nezměnilo, je to defenzivní činnost. Také letos se naše defenziva řadí k těm nejlepším. Věnujete jí velkou pozornost?
Ano, a to tu největší. Bez správných návyků v defenzivě není možné nastupovat nejen v ČFL, ale hlavně v profesionálních soutěžích. Umíme odpustit a pojmenovat chyby technické, ale za každou cenu se snažíme eliminovat chyby systémové. Za příklad vedení týmu k dobré defenzivě, uvedu třeba absolutní vymýtění obranných faulů na vlastní polovině. Jen málokdo ví, že jsme odehráli zápasy s nulou nebo jedním faulem na vlastní polovině za zápas.

Tak jako k fotbalu patří úspěchy i neúspěchy, je nekonečným koloritem u B týmů i doplňování hráči z A týmu. Jak se dařilo koordinovat tuto spolupráci?
Na této spolupráci se nic nezměnilo. B tým funguje především pro potřeby A týmu. Je hrozně důležité vytvořit dobrou chemii mezi hráči A a B týmu. Jednoduše řečeno, musí spolu umět a hlavně chtít hrát. S trenérem Veselým se nám podařilo vytvořit kamarádský a pozitivní tok mezi A týmem a B týmem, ale především mezi hráči, které trenér Veselý potřebuje nebo chce vytížit v zápasech ČFL. Za podzim jsem se nesetkal s jediným problémem. Hráči Lukáš Soukup, Adam Kadlec, Vojta Novák, Stefan Vilotić a Denis Vala se o nominaci na naše zápasy přímo rvali.


Pravidelně nám několik kmenových hráčů B týmu z nominace vypadávalo. Jak jste přistoupili k řešení jejich minimálního vytížení v mistrovských zápasech?
Pro hráče jsme sjednávali přípravná utkání. Myslím, že jich bylo celkem 5. Za kontaktování soupeřů a organizaci zápasů bych tímto chtěl poděkovat vedoucímu týmu Honzovi Strýhalovi.

Čeká nás téměř dvouměsíční zimní příprava. Jaký je plán pro tohle období?
Hráči ví, jak se o sebe mají starat v době svátků. Je spousta jiných sportů, kterými se udrží a připraví na start přípravy pro jarní část sezony. V přípravě nechystáme nic překvapivého. Tréninky budou výhradně na hřišti s míčem. Nespecifických tréninků bude minimum.

Z hráčů na hostování se vrátil Patrik Vala. Chystají se ještě nějaké hráčské změny?
Kromě Patrika se z hostování ve Vlašimi vrátil ještě Radek Lehovec. Rád bych ho udržel v týmu pro druhou polovinu soutěže. O příchodu jiných hráčů zatím neuvažujeme.

Střídali jsme různá rozestavení. Jakou roli v nich, ale i v dnešním fotbale, mají stopeři. U nich to dnes už není pouze o bránění, ale podstatnou roli hrají i ve výstavbě hry…
Role stoperů je pro výstavbu útoku zásadní. A každé rozestavení jim dává jiné možnosti. Nejvíc můžou fyzicky podpořit ofenzivu v tříobráncovém rozestavení. Právě v něm se, ti více fotbaloví stopeři, můžou opravdu najít a někdy až vyřádit.

V roli trenéra B týmu jsi přes dva roky. Jak bys zhodnotil posun fungování týmu jako celku a poskytovanému servisu? Co se povedlo zlepšit? Co je naopak nutné a potřeba, případně co chceme, v dohledné době zlepšit?
Posunuli jsme se v materiálním vybavení, klub pro potřebu silového tréninku postavil crossfitovou arénu. Na dva tréninky v týdnu nám dochází trenér brankářů a nově i fyzioterapeutka. K dispozici máme vlastního vedoucího týmu. Kde ale vidím prostor pro zlepšení, je nutná přítomnost kondičního trenéra a předzápasový trénink na hřišti s plnohodnotnými rozměry.

Jsme na konci rozhovoru. Chtěl bys ještě něco vzkázat zelenobílé fotbalové rodině?