Hůlka: Organizace hry byla klíčová
Jan StrýhalPostup do semifinále okomentoval Lukáš Hůlka.
Jaké jsou Tvé první pocity z postupu do semifinále?
Jsem rád, že jsme zase ten další krok udělali. Každý hráč sní o zisku nějaké trofeje. Bezprostředně po zápase samozřejmě převládá únava z množství fyzických soubojů, které jsme v zápase podstoupili. Jinak samozřejmě jsou silnější ty pozitivní pocity. Nesmíme ale propadnout nějaké velké euforii, protože nás už v neděli čeká další utkání v lize. Také v poháru cesta nekončí, ale abychom se dostali na úplný vrchol, musíme ještě pár kroků udělat. Bezprostřední radost si určitě užijeme, ale jedeme dál. Z postupu mám radost i proto, že za dobu mého působení v Bohemce si nevybavuji, že bychom došli v poháru takhle daleko. Věřím, že ani semifinále nebude pro nás konečnou.
Na podzim jsme v Uherském Hradišti dokázali zvítězit. Z druhé strany Slovácko doma na jaře ještě neinkasovalo...
Pokud se budeme bavit o nějakých papírových předpokladech, připadla role favorita na postup právě domácím. I s přihlédnutím k posledním zápasům v lize. My jsme ale na hřišti podali obětavý týmový výkon. Když budeme nadále hrát organizovaně a využívat každou šanci k ofenzivním akcím, můžeme se měřit s kýmkoliv. Těší mě také to, že jsme tu sérii domácích přerušili.
V první půli jsme Slovácku nic nedovolili. Vyšel nám taktický plán?
Plnili jsme dané věci, na něž jsme se před zápasem upozornili. Náš výkon sice nebyl stoprocentní, ovšem ve velké míře z té taktické stránky povedený. O poločasové pauze proběhlo jen pár změn, jimiž jsme reagovali na dané situace z první půle. Z pohledu organizace hry se nám podařilo naplnit očekávání, což bych i označil jako klíč k úspěchu. Věděli jsme, v čem je soupeř silný a co máme dělat, abychom jeho přednosti eliminovali. To jsme zvládali. Po přestávce už Slovácko hru hodně zjednodušilo. Nahoře měli hodně hráčů a snažili se do nás dostat dlouhými míči. Pramenila z toho nakonec i jediná inkasovaná branka.
Konečně to bylo stoprocentní. Do střeleckých příležitostí jsem se dostával i v minulých zápasech, ale nebyly z toho góly. Někdy jsem nastřelil tyč, jindy zase netrefil balon ideálně. Situace se mohla jevit tak, že mi samosebou míč přistál na hlavě. Dostal jsem se ale na správné místo, dobře nastavil hlavu a využil skvělého centru. Mě už jen stačilo se zpevnit. Ačkoliv šlo zakončení kolem brankáře, bylo to z takové blízkosti asi nechytatelné.
Po přestávce jsme měli spoustu protiútoků. Nehrálo se v jednu chvíli až moc nahoru dolů?
Vyplynulo to ze hry soupeře, kterému čas utíkal a musel dohánět dvoubrankovou ztrátu. Bylo mu jasné, že kombinační hrou se do nás nedostane, a tak ji zjednodušil. Nahoru poslalo Slovácko silné vysoké hráče, které zásobovalo dlouhými balony. V tu chvíli se hřiště poměrně natáhlo, takže pokud jsme vyhráli souboj, otevřel se nám prostor pro rychlé kontry. Na hřišti jsme současně měli typologicky správné hráče pro tenhle způsob hry. Útoků rozhodně nebylo málo. Je škoda, že jsme žádný z nich nezužitkovali ve třetí branku. Ta mohla odpor Slovácka definitivně zlomit a přiklonit výsledek definitivně na naší stranu.
Korigující branku dalo Slovácko na začátku šestiminutového nastavení...
Hra byla v podstatě i po tom gólu pořád stejná. Najednou však soupeř cítí, že mu stačí dát gól a jde se do prodloužení. Ty zbývající minuty jsme ale zvládli, souboje uhráli a nějaký čas strávili i daleko od vlastní branky.
Skoro se mohl opakovat příběh z loňského čtvrtfinále, kdy nám postup sebral v nastavení, tehdy ještě v dresu Hradce, Erik Prekop...
Já tuhle živou zkušenost nemám, protože jsem ten zápas nehrál. Asi nás to ani nenapadlo. Koukali jsme hlavně kolem sebe, abychom měli pokrytý prostor před brankou a dostali míč co nejdál od ní.