Virtuální Ďolíček

Zpříjemněte si víkend rozhovorem se záložníkem Bohemians.

V magazínu Klokan vydaném při utkání s Brnem jste si mohli přečíst rozhovor s Alešem Čermákem, jednou ze zimních posil Klokanů. Ostřílený středopolař disponuje zkušenostmi s českou nejvyšší soutěží i s evropskými poháry. Bývalý hráč Sparty, Hradce, Mladé Boleslavi a Plzně si zahrál na stadionech světových gigantů Barcelony a Realu Madrid. V rozhovoru se rozpovídal také o vzájemných statistikách s Brnem, proti němuž se mu mimořádně daří.

V Bohemce jsi od konce prosince. Jak se v Ďolíčku cítíš?
Je to tady skvělé. Z týmového hlediska mám radost z úvodních dvou zápasů, které se nám vydařily. Z toho osobního pak z herní vytíženosti. Hrál jsem ve všech zápasech, což je pro mě skvělé, takže jsem v Bohemce šťastný.

Když se Ti ozvala Bohemka, jaké jsi měl dojmy?
První kontakt proběhl někdy na přelomu listopadu a prosince. Vím, že to bylo po skončené podzimní části. V té době už jsem věděl, že v Plzni nejspíš na jaře už pokračovat nebudu. Počítal jsem s variantou, že si budu hledat nový klub.

Tréninkové podmínky se asi oproti Plzni nedají srovnávat. Musel ses s něčím sžít?
Nemusel jsem si zvykat na nic. Nepotřebuji v tomhle ohledu žádný luxus. Prostředí v Uhříněvsi jsem navíc už znal. Párkrát jsem tam hrál v mých žákovských letech. Možná jsem si tam zahrál i za plzeňskou juniorku. Určitě nepociťuji nějaký nedostatek, že by mě nějak prostředí ovlivňovalo v negativním slova smyslu. Prostředí v Uhříněvsi je útulné. Máme k dispozici třeba vířivku, ale i kádě se studenou vodou. Takže vše, co potřebujeme pro regeneraci.

Myslíš si, že je nyní Bohemka brána jinak, než dříve? O pár sezon dříve bychom si tu jen stěží dokázali představit, že tu budou hráči formátu tvého, či Honzy Matouška, který nás navíc trápil v dresu Příbrami…
Za vše hovoří, nyní už naše, postavení v tabulce. To hodně ovlivňuje rozhodování každého hráče.

V kabině ses potkal s Honzou Kovaříkem. Vzpomínáte na společnou éru v Plzni?
Ze srandy si tyhle věci připomeneme. Koviho mám rád. Spolu jsme i do Plzně dojížděli, když jsme tam byli spolu.

Honza byl v Plzni ještě o pár let dříve. Hrajete spolu na tréninku naslepo?
To zase úplně ne. Samozřejmě po těch společných letech na západě Čech víme, co můžeme od toho druhého čekat. Týká se to fotbalové, ale zároveň i lidské stránky. Víme o sobě snad všechno, protože se známe opravdu hodně dobře.

Když se řekne Brno, co se ti vybaví? Ať už z lidského, či fotbalového pohledu?
Jako kluk z Prahy sice vnímám tu rivalitu a vtípky na Brno, ovšem nikdy jsem se v tom nijak neangažoval, abych Brno popichoval a shazoval ho. Těm vtípkům se samozřejmě člověk občas zasměje. Když budu brát v potaz fotbalový tým, hned se mi vybaví pár jmen. Konkrétně určitě Kuba Řezníček, ale i Michal Ševčík. Obecně Zbrojovka platí za šikovný a nebezpečný tým, který je velmi dobrý.

Ze všech ligových soupeřů se ti proti Brnu daří vůbec nejlépe, neboť jsi mu dal pět gólů. Napadlo by tě to?
Nějak o to vím, protože svůj první hattrick v dresu Plzně se mi povedlo dát právě proti Brnu. To je hned první věc, která se mi vybaví. Gólově jde asi o nejoblíbenějšího soupeře, ale jinak asi úplně ne.

Zmiňovaný zápas se hrál 21. dubna 2018. Jak moc si na něj vzpomínáš?
Tehdy jsme měli v čele tabulky po podzimu velký náskok. Na jaře přišlo však pár výsledkových nezdarů, což zapříčinilo určitý tlak na body. Jeli jsme do Brna právě v situaci, že odvézt si výhru byla zkrátka nutnost. Nakonec se nám to i podařilo. Měl jsem radost, že jsem nastoupil v základní sestavě. Pak se mi ještě povedlo dát hattrick, který mě samozřejmě těšil.

Ty jsi odchovancem Sparty. Za ní jsi sice debutoval, ovšem pak strávil dvě sezony v Hradci a Mladé Boleslavi. S jakou vidinou jsi tam šel?
Chtěl jsem hlavně dostat prostor na hřišti a nakouknout do ligy. Předtím jsem ještě ani nevěděl, jaké budu podávat výkony, takže nějak plánovat do budoucna šlo opravdu jen těžko.

Trenér Jaroslav Veselý na tiskové konferenci dal vzpomenout na společné působení v Hradci Králové. Jaké jsou tvé vzpomínky na tohle společné působení?
My jsme se spíš potkávali tak na chodbách (úsměv). Jak si teď vzpomínám, tak on v té době trénoval juniorku. Z Hradce se tedy známe spíš od vidění. Je příjemné, když jdete někam, kdo vás už po fotbalové stránce zná.

Stejně jako Honza Kovařík, tak i ty jsi zažil ten památný zápas, kdy jsme tady porazili Plzeň 5:2. Co se Ti vybaví, když si zpětně vzpomeneš?
Moc dobře si ho pamatuji, protože jsem šel ze hřiště asi minutu před poločasovou pauzou. Bohemka nás čistě svalila a byla jednoznačně lepší. Ani jsem nevěřil, že bychom mohli ještě celý vývoj zvrátit. Byli jsme naštvaní a frustrovaní. Do Ďolíčku jsme přijeli s cílem vyhrát, ale nakonec tu dostali pěkný világoš.

Nemůžeme opomenout ani tvé zkušenosti z Ligy Mistrů. Když se podíváme, že sis zahrál na Camp Nou, ale byl součástí týmu i při ostatních zápasech, jaké máš pocity?
Rozhodně se na tyhle zápasy nedá zapomenout. Ať už jde o Barcelonu, ale třeba i Real Madrid. Chytli jsme ho zrovna v době, kdy neměl úplně tu nejlepší formu. Nakonec jsme prohráli “jen” 2:1 (úsměv). Vytvořili jsme si i nějaké dvě až tři šance. Jsou to ovšem krásné zápasy. Hrajete na obrovských zaplněných stadionech. Člověk má pak tu upřímnou sebereflexi, když se mu povede se na hřišti potkat s těmi nejlepšími. Najednou vidí i ten rozdíl.

Ještě se podíváme do minulé sezony. Zrak fotbalové veřejnosti byl v podstatě upřen hlavně na Slavii. S Plzní se v boji o titul příliš nepočítalo. Mohlo vám to pomoci?
Šli jsme poctivě zápas od zápasu. Kolikrát šlo o ubojované, ale získané, tři body. Dodávaly nám sebedůvěru, začali jsme si více věřit. Pak už jsem z celého týmu, ovšem i klubu, cítil, že finiš prostě zvládneme a titul uděláme.

Plzeň byla hodně probírána z pohledu “úsporného fotbalu.” Řešili jste takové věci v kabině?
Pod novým trenérem se začalo hrát trošku jinak. V tomhle případě šlo o defenzivnější styl hry, abychom inkasovali co nejméně gólů. Z druhé strany člověk věděl, že směrem do ofenzívy sílu měl. Většinou se nám povedlo nějakou branku dát, a tak jsme zápasy dokázali zvládat.

Úvodní dvě jarní kola nám vyšla výborně. Dvě vítězství s čistým kontem…
Jarní část se nám rozjela krásně. První dva zápasy jsme dokázali vyhrát, ačkoliv jsme si byli vědomi, že třeba Hradec si pár velkých šancí vytvořil. V tomto zápase se nás drželo i štěstí. Nelze opomenout ale fakt, že v podstatě celý druhý poločas jsme hráli v početní nevýhodě. V derby jsme se potkali s velkou ofenzivní kvalitou soupeře. Spartě jsme spoustu věcí i nabídli sami, což ona trestala. Jednak třeba i nádherným gólem, ale třeba i penaltou. Mrzí nás ztráta v Českých Budějovicích, kde jsme měli nějaké šance, ale nakonec prohráli zbytečným gólem ze standardní situace. I přesto hodnotím vstup do soutěže dobře.