Nacházíte se na archivních stránkách Virtuálního Ďolíčku, klubový web naleznete na https://www.bohemians.cz.

Nadační fond: Příběh Aničky

Podpořme dceru bývalého Klokana Jiřího Rychlíka.

Nadační fond: Příběh Aničky

Jiří Rychlík je určitě jméno, které fanoušci Bohemians dobře znají. Bývalý Klokan, který po znovuzrození Bohemky zažil s klubem návrat na výsluní v první lize. Hráč, který má v tuzemské nejvyšší soutěži odkopáno přes 200 zápasů. Fotbalista, který svedl na ligových trávnících nespočet soubojů a fotbalových bitev. Mnohem důležitější bitvu ovšem vede s osudem vlastní dcery Aničky, která je po porodních komplikacích celý život odkázána na celodenní péči milující rodiny. Přesto srdnatě bojuje o své místo na tomto světě. Přečtěte si příběh Aničky. Na konci článku se dočtete o možnostech, jak můžete společně s Nadačním fondem Bohemians pomoci.

PŘÍBĚH ANIČKY

Dnes šestnáctiletá Anička měla být zdravé dítě. Kvůli tomu, že se před porodem nepřišlo na to, že je dítě omotané v pupečníku, se narodila mrtvá. I přesto dnes díky následnému zásahu lékařů žije, ale potýká se s velkými zdravotními komplikacemi a těžkým postižením.

Když jsem čekala své první vytoužené dítě, nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít jakékoliv komplikace. Mé těhotenství probíhalo fyziologicky, vše bylo v naprostém pořádku. Při porodu lékaři včas neodhalili, že je Anička omotaná v pupečníku a one se po komplikovaném porodu narodila mrtvá. Po 20 minutách se Aničku podařilo oživit, ale to už byla bez kyslíku více jak 45 minut. V důsledku nedostatku kyslíku po tak dlouhou dobu je Anička v takovém stavu, v jakém je dnes. Anička je obrovský bojovník, který si svůj život vybojoval už několikrát a všem dokazuje, že i s tak těžkým postižením a zdravotními komplikacemi se dokáže radovat ze života, i přesto, že je závislá na celodenní péči a není schopna pohybu ani komunikace.

Chvíle bezmoci po porodu
V prvních chvílích po porodu vše nasvědčovalo tomu, že odejdu z porodnice po devíti měsících čekání na vytouženého potomka bez miminka. Aničky stav byl velice vážný a musela být připojena na umělou plicní ventilaci, protože její plíce nefungovaly. Jelikož je však Áňa velký bojovník už od narození, všem brzy ukázala, že se s ranami osudu popere a bude žít.

Po propuštění z nemocnice začal kolotoč cvičení, rehabilitací a kontrol u specialistů. Lékaři nás taktně připravovali na to, že se na nás dcera nikdy neusměje, nebude reagovat, bude jen ležet. Ona ale opět všechny překvapila a začala se smát a být velmi aktivní. Z jejích pokroků se všichni nejbližší radovali. Pak přišly další komplikace a Anička musela znovu projevit svou chuť do život, svou sílu.

Dlouhé pobyty v nemocnici
Ve třech měsících přišla další rána v podobě nekompenzovatelné epilepsie a následovaly další dlouhodobé pobyty v nemocnici. Teprve kolem třetího roku Aničce sedla kombinace léků a její stav se začal pomalu zlepšovat. Znovu jsme pocítili naději, že i přesto, že nás lékaři od prvních dnů připravovali na nejhorší, vše začínalo směřovat k lepšímu.

Každý rok jsme jezdili s Aničkou do lázní na intenzivní rehabilitaci, kde jsme se učili nové cviky, které by mohly pomoci její stav zlepšit. Brzy začala reagovat na okolí, a dokonce se smát. Nedostatkem kyslíku při porodu však došlo k poškození centra pohybu a řeči, následkem toho nemluví, je plně imobilní a závislá na péči druhé osoby 24 hodin denně. S naší dopomocí zvládla pasivní sed, sed ve vozíku.

Rychlíkovi s Aničkou na půlmaratonu.
Rychlíkovi s Aničkou na půlmaratonu.
Chvíle strávené s rodinou

I přesto, že si všichni od začátku mysleli, že se Anička nikdy ani neusměje, jsem ji začala vozit na speciální kroužek pro děti s těžkým kombinovaným postižením, na ergoterapii, muzikoterapie a jiné speciální terapie. Anička tam byla velmi spokojená a začaly se objevovat i další malé pokroky.

A proto jsme se rozhodli dát dceru do speciální soukromé školky, poté i školy. Aničce se tam od začátku líbilo, měla skvělé učitelky i úžasný program, který byl individuálně nastavený pro každé dítě. Začala vše mnohem víc vnímat a reagovat na své okolí.

V té době se naskytla možnost zúčastnit se poprvé společně i Pražského půlmaratonu, což jsou pro nás zážitky, na které nikdy nezapomeneme. Společně s Áňou jsme se zúčastnili pěti Pražských půlmaratonů a několikrát jsme měli možnost běžet Birell Prague – Běh noční Prahou. Áňa vše absolvovala ve speciálním běžeckém vozíku a moc si to užívala.

Anička měla vždy ráda i procházky venku, a to především v lese, kde mohla nechat oči na stromech. S rodinou jsme jezdili společně na dovolené a trávili hodně času v přírodě. Zhoršující se zdravotní stav Aničky však časem tyto aktivity omezil.

Nikdo neví, kdy může přijít konec
Postupem času se však začaly objevovat stále častější virózy, zápaly plic s nutnou hospitalizaci a vše došlo až do stavu, kdy Anička začala zvracet natrávenou krev a skončila v nemocnici na transfuzích. V lednu 2020 chytila Anička RS virózu, což pro ni bylo extrémně náročné a vyčerpávající, až došlo ke kolapsu plic a musela být přeložena na ARO a připojena na umělou plicní ventilaci. Nemocnici Áňa opustila se zavedenou tracheostomií a se zavedeným PEGem, přes který přijímá speciální výživu.

Nikdo tenkrát nevěděl, zda přežije do druhého dne. I to ale naše bojovnice zvládla. Sdělení lékařů o dalším stavu Aničky pro nás bylo opravdu velmi těžké. Řekli nám, že Anička pomalu odchází a nikdo neví, kolik společného času ještě máme.

Užíváme si každou společnou chvilku
Od pobytu na ARO je Anička velmi slabá a všichni se obáváme každé další virózy. Anička drží a snaží se bojovat, ale síly postupně ubývají.

Naše společné oblíbené vycházky a výlety po okolí se pro nás všechny staly vzácností. Pro Aničku je každý přesun velmi vysilující, s sebou nezbytně musíme mít mobilní odsávačku a kyslík. Áňa je proto převážně doma a její režim je velice omezený. Kvůli riziku přenosu infekce k ní nemohou ani žádní kamarádi a rodinné návštěvy probíhají pouze v omezeném režimu.

V tuto chvíli jedeme v udržovacím režimu. To znamená žádný náročný pohyb, už ani necvičíme, pouze protahujeme a děláme dechovou terapii. Ale i z toho je pak Anička unavená. Spíš se snažíme aby čas, který tu Anička s námi je, strávila v pohodlí a komfortu.

Příběh napsala maminka Aničky Lenka Rychlíková

POMOC PRO ANIČKU

Rodina Aničky založila sbírku na serveru Donio. Finance budou použity na zakoupení nového vozidla, kde je větší prostor na zadních sedadlech. Budou tak moci lépe s Ančkou manipulovat. A vyrazit aspoň na malý výlet. V tuto chvíli je závislá jen na převozové sanitce.Vlastně to mohou být jedny z posledních společných výletů. Do sbírky můžete přispět přímo u Donia. Na aukčním portálu Aukro také brzy spustíme aukce originálních předmětů, jejichž výtěžek Nadační fond Bohemians do posledního haléře věnuje na stejný účel. Do aukce věnujeme například originální hraný retro dres z utkání s Jabloncem, kdy jsme si připomínali 40. výročí zisku titulu. Za veškerou pomoc pro Aničku vám už teď děkujeme!