Virtuální Ďolíček

<b>Tomáš Klinka</b> – velký talent nedávné minulosti se v zeleném dresu konečně prosadil střelecky. Slůvko "konečně" možná není až tolik na místě, vždyť šestadvacetiletý útočník dostal na jaře teprve druhou šanci. Poprvé se na hřišti objevil ve Zlíně, podruhé ho trenér Dušan Uhrin mladší poslal na trávník proti Olomouci a Klinka dal na Hané jediný gól klokanů. V ligovém utkání se tak trefil po dlouhých dvou letech. Tehdy, 31.3.2001, pokořil ještě v dresu Českých Budějovic také obranu Olomouce.

Jeho premiérový zápis ovšem neznamenal žádný velký zvrat ve vývoji zápasu. Přesto Klinkova 9.ligová branka v kariéře stojí za zmínku. "Zprava mi perfektně nacentroval Bednář a já jsem míč jen trkl hlavou. Už jsem se chtěl radovat, když v tom balón trefil jen tyč. Od ní pak putoval podél brankové čáry k druhé tyčce a odrazil se znovu ke mně doprostřed malého vápna. Pak jsem míč už jen dorazil do branky, ale byla to věčnost," popisuje kuriózní moment rychlonohý útočník a ještě dodává: "Prostě jsem jen čekal, co se stane. Balón tolikrát změnil směr, že nikdo nestačil reagovat. Byl jsem mezi čtyřmi olomouckými hráči sám a měl jsem štěstí, že se to ke mně odrazilo."

Tomáš Klinka byl jedním ze čtyř útočníků, kteří přišli do Ďolíčku v zimní přestávce. V žádné jiné řadě se klokani tak neposílili. A když se přidaly Klinkovy potíže s nataženým svalem, měl kmenový hráč Českých Budějovic velmi těžkou úlohu. Ani po doléčení všech šrámů nedostal pořádnou šanci, za tu určitě nepovažuje start v přípravném zápase proti Slavii. Tři minuty ve Zlíně byly první vlaštovkou, o pár kilometrů vedle a o dvě kola později, v Olomouci, už to byly dvě trojky v kolonce odehraných minut. "Klinka dlouho doháněl fyzické manko a ze začátku jara jsme problémy v ofenzívě rozhodně neměli. Až v posledních kolech jsem nějak musel řešit dlouhé čekání na gól," říkal k nasazení Klinky trenér Dušan Uhrin mladší.

Klinkova fotbalová kariéra začala sice v Praze, ale až do letošního roku se nikdy neprotnula se zelenobílými barvami. Začínal v Libuši, kde si jej už jako žáka vyhlédla pražská Slavia. Byl talentovaný, své vrstevníky převyšoval především v rychlosti. Tak je tomu dodnes, ovšem klid v koncovce mu kazí renomé excelentního střelce. Považte sami, v 86 ligových zápasech dal jen devět gólů, což na útočníka není mnoho. Slavia o jeho zbrklosti věděla zřejmě moc dobře, jinak by ho v jeho devatenácti letech nepouštěla na Žižkov. Ani tam nebyl stálým členem základní jedenáctky, stále se potácel na hraně mezi áčkem a rezervou. Putování zbloudilého talentu pokračovalo dál v létě 2000. Cesta na jih Čech ho příliš nepotěšila, leč šance zahrát si ligu byla v Českých Budějovicích větší než v Praze. Na Střeleckém ostrově zažil nejlepší ligová léta své kariéry a když se po překvapivé výměně za Doležala objevil ve Vršovicích, čekali mnozí jeho zařazení do základu.

Uplynuly čtyři měsíce od jeho návratu do Prahy, ale vypadá to, že se brzy bude stěhovat zpět na jih. "Jsem tu jen na hostování, které mi končí v létě. Nikdo neví, co bude dál.  V létě se ale budu muset vrátit do Českých Budějovic a pak se uvidí," snaží se Klinka najít nějaký záchytný bod v budoucnosti. Záchrana Bohemky je i podle něj už bodně vzdálená. Kabinu stadiónu na Hané opouštěl hned jako druhý, těsně po brankáři Holcovi. "V kabině jsme nikomu nic nevyčítali. Myslím, že na to ani není vhodná doba. Bylo tam ticho, takové zvláštní ticho, po ligovém zápase hodně netypické. Obvykle slyšíte debaty mezi hráči, cvakání kopaček – teď nic," přibližuje ponurou atmosféru v zelenobílé kabině jediný střelec Bohemians v zápase proti Olomouci.