Virtuální Ďolíček

Vzal do rukou míč a z autu ho mrštil čtyřicet metrů daleko. Trefil přesně Rajnochovu hlavu a Bohemka díky této akci vyrovnala ve Vítkovicích na konečných 1:1. Rodí se nový fenomén standardních situací - autová vhazování. Fanoušci Bohemians ještě určitě vzpomenou na daleké auty Petra Rady, ale <b>Tomáš Strnad</b> to je jěště o třídu vyšší kvalita. "V Pražském přeboru, kde jsem také hrával, jsme z mých autů dali za sezónu čtrnáct gólů," pochlubil se dlouhovlasý fotbalista. Proti Vítkovicím odehrál svůj nejvydařenější part v zelenobílém dresu a jen potvrdil pověst fotbalového všeználka. "Můžu hrát na kterémkoliv postu. Snad kromě brankáře..."

Dvaadvacetiletý Tomáš Strnad přišel na hřiště ve 36. minutě, když vystřídal zraněného Lesáka (nakopnutý úpon v koleni). "Už jsem nebyl tak nervózní jako v 1. lize. Ale teď jsem odehrál asi největší část zápasu od doby, kdy jsem přišel do Bohemky," vypočítával statistické údaje majitel čtyř velmi krátkých ligových startů. "Když jsem nastupoval v lize, tak byla v týmu úplně jiná atmosféra. Nedařilo se a všechno bylo takové divné. Teď je pohoda, protože sbíráme body."

Ve Vítkovicích se postavil na pravý kraj obrany. "Je mi úplně jedno, kde hraju. Jsem univerzál a kvůli tomu mě Bohemka i kupovala. I když je pravda, že mi vyhovují spíše defenzivní posty. Kromě gólmana zvládnu všechno," praví s úsměvem fotbalista, který prošel pět pražských klubů - Slavii, Spartu, Duklu Dejvice, Radotín a Bohemians.

Diváky ve Vítkovicích překvapil svými dalekonosnými autovými hody. Jakmile měla Bohemka "aut" blízko úrovně velkého čtverce, Strnad přispěchal a čtyřicetimetrovým hodem zaměstnal obranu Vítkovic. "Nijak to netrénuju. Házím to takto už od svých třinácti let. Podle mě je to otázka švihu. Do posilovny kvůli tomu nechodím, vždyť ani nemám pořádně svaly na rukou. Podívejte...," dopoví myšlenku a hned povytahuje rukáv svého trička. "V přeboru, když jsem hrál za Radotín, tak jsme z mých dlouhých autů dali čtrnáct gólů za sezónu," připomíná Strnad údernost svého švihu.

V samotném zápase dostal dvaadvacetiletý Strnad čtyři příležitosti ukázat své netradiční umění. "První dva pokusy spoluhráči poznávali, kam letí míč, kam by si mohli nabíhat. Třetí už byl nadějný, ale odvrátili ho obránci. No a ten poslední konečně vyšel. Na tréninku to netrénujeme, takže jsme to vlastně secvičili se spoluhráči během zápasu," popisuje autor asistence na vyrovnávací gól Rajnocha. Bohemka měla v závěru tlak, ale množství standardních situací odvrátili vítkovičtí na první tyči. "Takový aut je mnohem lepší než roh. Rukama můžete přesně nasměrovat, kam chcete míč hodit. Nohama je to někdy spíše na náhodu," shrnuje Strnad další přednosti.

Podobného Discobola pamatují fanoušci Boehmians z devadesátých let. Petr Rada tehdy pod tribunou vrhal směrem do vápna krásně nadýchané auty. V roli asistenta trenéra to pamatuje současný šéf vršovické lavičky Zdeněk Hruška. "Na Radu si vzpomínám. Tenkrát to byla velká zbraň. Je to netradiční způsob standardky, ale teď už o tom budou soupeři vědět, takže s tím musí Strnad šetřit," připomínal Hruška mezi dveřmi autobusu, který se právě chystal na čtyřhodinovou cestu do Prahy.