Virtuální Ďolíček

Jméno třiatřicetiletého obránce znělo znovu vršovickým Ďolíčkem. Symbol věrnosti klubu a fotbalového profesionála - to je pro fanoušky Bohemky <b>Michal Petrouš</b>. Fotbalista, který v zelenobílém dresu strávil celkem dvanáct let, se vrátil do Ďolíčku u příležitosti 3. kola Poháru ČMFS, tentokrát jako hráč plzeňské Viktorky. V zimě loňského roku se Petrouš rozkmotřil s tehdejším trenérem Uhrinem a odešel na západ Čech. "V Plzni mám smlouvu do konce sezóny. Nevím, co bude za půl roku, ale nevylučuji ani návrat do Bohemky. Rozhodně ještě nehodlám končit," dal pražským fanouškům naději. Jeho jméno znělo z tribun i po penaltovém rozstřelu. "Bohemka je můj klub. Ale nečekal jsem tak vřelé přivítání. Musel jsem fanouškům po zápase poděkovat."

Krutá zima: Vyhazov a zranění

11. listopad 2002 - to je datum posledního startu Michala Petrouše v dresu Bohemians. Zápas proti Teplicím klokani prohráli 2:3 a trenér Uhrin den poté "vykázal" Petrouše z kabiny. Kapitán týmu byl označen za jednoho z hlavních viníků neutěšené situace a špatné defenzívy mužstva. "Už to přebolelo," ukončuje Petrouš debatu o nedávné minulosti. Ovšem příchod do tehdy druholigové Plzně mu nevyšel příliš ideálně. V zimní přípravě si Michal přetrhl křížové vazy. To je hodně špatná zpráva pro každého fotbalistu. "Plastika křížových vazů levého kolena se povedla a já se uzdravil o třetinu rychleji, než bývá obvyklé. Alespoň mi to říkali známí. Bylo to moje první vážné zranění v kariéře a napadaly mě ty nejčernější myšlenky, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Teď se cítím výborně," popisuje Michal Petrouš své plzeňské patálie.

Třiatřicetiletému obránci chybí tři starty do třístovky ligových zápasů. Festival trojek určitě brzy promění ve významné jubileum. "Už mám za sebou šest zápasů za béčko. Samozřejmě mi chybí ještě herní vyhranost, ale brzy se to dorovná. Když jsem přicházel do Plzně, tak mi trenér Cipro říkal, že se mnou hodně počítá. Věřím, že to stále platí," doufá Petrouš v lepší zítřky. Plzeň často inkasuje hloupé góly po individuálních chybách, a tak by Petroušova zkušenost mohla být cenným přínosem. "Luboš Kozel teď hraje na levém beku, já bych hrál napravo. To by byla zkušenost...," směje se Petrouš.

Bývalý kapitán porazil současného vůdce

74. minuta zápasu Bohemians - Plzeň. U postranní čáry se chystá střídání v týmu hostí. Odchází Procházka, přichází Michal Petrouš. Po jedenácti měsících tak vbíhá na zelený vršovický pažit a znovu se staví na post pravého obránce. Právě tam je jeho místo. "Myslím, že trenér Cipro podlehl divákům, kteří si mě žádali. Původně jsem ani neměl nastoupit. Jsem moc rád, že jsem si tady mohl zahrát." Proti Petroušovi stál jeho milovaný klub, ale ze soupeřových hráčů prakticky nikoho neznal. "Trenér Cipro se mě před zápasem ptal, zda bych mu něco řekl o jednotlivých hráčích. Z kluků, kteří dnes hráli nebo seděli na lavičce jsem znal jen Baláže, Janáčka a Obermajera," dokumentuje velkou proměnu kádru Bohemians.

Michal Petrouš odehrál po zranění první utkání za A tým bez problémů a dokonce si troufl i na penaltu v závěrečném rozstřelu. "Měl jsem na paměti, že jsem na tomto stadiónu už dvě nebo tři penalty v poháru nedal, tak jsem byl trochu nervózní. Obvykle dávám penaltu doprostřed, ale tady jsem si dal velký pozor. Gólmanovi Bohemky určitě někdo řekl, že má zůstat, tak jsem to raději kopl k tyči," vyprávěl o mazáckém řešení penalty úspěšný exekutor ze šesté série. Hned poté potvrdil odchovanec Bohemky a v současnosti hráč Plzně Marek Smola úspěšnost plzeňských střelců a kapitán domácích Janáček v důležitém okamžiku zklamal.

Zatímco v Bohemians oblékal dres s číslem 11, červeno-modrý dres Plzně zdobí na Petroušových zádech číslo 17. "Vzal jsme si ho, protože jsem myslel, že stihnu zápas se Slavií. Bratr Adam má totiž ve Slavii taky sedmnáctku, a tak jsem chtěl, abychom si protě sobě zahráli se stejnými čísly. Bohužel to nevyšlo, zranění mi nedovolilo," líčí Petrouš příběh sedmnáctky na svých zádech.

Petrouš se možná vrátí... ...třeba jako trenér

Petroušovi končí smlouva 30.6.2004. Co potom? "Zatím nevím. Ale rozhodně nechci končit. Cítím se výborně," dokumentuje svoji typickou vytrvalost. Petrouš ještě loni trénoval přípravku Bohemians, ale angažmá v Plzni jeho první trenérské angažmá ukončilo."Trénoval jsem ročník narození 1996, takže ty nejmenší. Bohužel jsem však nestíhal dvoufázové tréninky a časté dojíždění. Když jsem hrál za Bohemku, tak to ještě šlo, ale s Plzní to dohromady už nebylo možné," zdůvodňuje konec své první štace na lavičce. "Možná to dojíždění bylo jednou z příčin zranění. Bylo toho na mě moc."

Svůj návrat do Vršovic Petrouš rozhodně nevylučuje. "S trenérem Hruškou se znám moc dobře. Když jsem v osmnácti letech v Bohemce začínal v lize, Hruška tady právě jako hráč končil. Dobiaše moc neznám, s tím jsem nehrál," s úsměvem doplňuje Petrouš. Kdyby se Michal nevrátil jako hráč, určitě má šanci i jako trenér. "V současnosti mám druhou trenérskou třídu, ale chci si dodělat profesionální licenci. Letos to ještě nevyšlo, protože požadovali tři roky praxe a já mám zatím jen dva. Navíc se musí dojíždět do Olomouce. Ale teď na podzim jsou přijímačky pro příští ročník, který už bude v Praze, tak doufám, že uspěju," nastiňuje svoji trenérskou budoucnost. "Chci začít někde níž a postupně se vypracovat nahoru. Ale to má ještě čas. Teď budu hrát fotbal."