Virtuální Ďolíček

Zaťatá pěst vyletěla k nebi a fanoušci v tu chvíli měli svého hrdinu. To <b>Pavel Raba</b> zneškodnil v posledních sekundách prvního poločasu penaltu Šmardy a zajistil bezgólový odchod do šaten. Že si dal gólman Klokanů na zákroku velmi záležet, dokládá i jeho konzultace se spoluhráčem Lesákem, která proběhla ve chvíli, kdy si hradecký fotbalista chystal míč na penaltovém puntíku. „Šel jsem za Lesym, protože jsem si myslel, že si Šmardu pamatuje z působení v Hradci. Měl jsem vybranou stranu, na kterou zkusím skočit a Lesy mi dal stejný tip. Trochu jsem měl strach, že to půjde na prostředek, ale nakonec to kopl přesně tak, jak jsem čekal,“ popisoval Pavel po utkání klíčovou situaci...

Jeho radost z úspěšného skoku k pravé tyči byla o to větší, že pociťoval nespravedlnost posouzení okamžiku, který penaltě a vyloučení kolegy Tsuchiyi předcházel. „Moc si to teď nevybavuju, ale vím, že to byl souboj tělo na tělo a o Semanovi je známo, že často a rád padá. Ale hlavně to bylo mimo vápno,“ nesouhlasil s rozhodnutím sudího Čecháčka, který ihned ukázal značku pokutového kopu a po minutovém žmoulání červeného kartonku vykázal nešťastného Japonce ze hřiště. Rabův názor pozměnili až spoluhráči, kteří po prostudování videozáznamu dospěli k názoru, že penalta byla nařízena správně.

„Raba, Raba...“ ozývalo se ještě při návratu domácích z kabin. Pavel znovu pokynul fanouškům a přízeň diváků ho viditelně motivovala. „Nebyl jsem v nějaké zvláštní euforii, bylo to gesto pro fanoušky. Pak jsem si ale říkal, že by byla obrovská škoda prohrát zápas, ve kterém jsem dělal taková vítězná gesta,“ usmíval borec, který po loňské sezóně vystřídal mezi tyčemi tehdejší dvojici Holce a Šimona.

Dobrý pocit z předchozího průběhu zápasu mu pokazil až dvacet minut před koncem Bouška, který šikovně umístil svou ránu po gólmanově pravé ruce. Zdálo se, že Raba v rozhodujícím okamžiku trochu zaváhal. Dotyčný k tomu uvedl: „Vykoukl zpoza Lesyho a dobře to trefil. Míč trochu klesnul, což tyhle nové míče dělají a já se nestačil ani pořádně odrazit.“

Po inkasované brance hnal svými hlasivkami spoluhráče na zteč a když se dočkal vyrovnání, bylo na něm poznat, že si už nechce nechat bod vzít. Výkopy natahoval, až si vysloužil hlasité pobízení z tribun, které chtěly vidět vítězný gól v brance protivníka. „Celý druhý poločas jsme hráli o desíti a potom ještě dotahovali ztrátu. V tu chvíli byl bod dobrý a já nechtěl prohrát zápas, kde jsem chytil penaltu. Nevím, jestli bychom měli sílu přidat ještě gól, spíš jsem se obával, abychom o to zase nepřišli.“

Pozorný divák si musel všimnout, že Pavlovy kroky ve druhém poločase nejsou z nejladnějších. Dokonce viditelně napadal na jednu nohu a jeden sprint za míčem raději vypustil. „Je to pravda, už šest týdnů mám velké problémy s kolenem. Před každým zápasem polykám čtyři prášky na bolest. Dneska mě ještě při rozcvičení trefil Prošek a hodně to bolelo. Vím, že bych neměl nastupovat, když nejsem stoprocentně fit, ale snad to na mém výkonu nebylo znát. Zítra jdu na rezonanci a když se tam něco najde, asi se to bude muset nějak řešit,“ mohl po posledním podzimním zápase přiznat Rabič.

Bohemka je po podzimu na devátém místě, což je určitě mnohem horší výsledek, než Pavel při svém příchodu očekával. Na druhou stranu ho může těšit, že je gólmanskou jedničkou a trenérovi Hruškovi nedává příliš záminek ke změně tohoto statutu. „Je to přesně tak, jsem spokojen, že chytám, nejsem vůbec spokojen s výsledky týmu, ani se mi nějak výrazně nezamlouvá moje výkonnost,“ přiznává sebekriticky. Přesto boj o návrat do ligy ani v náznacích nevzdává. „Přišel jsem sem postoupit a na tom se nic nemění. Kdybych tomu nevěřil, tak co bych tu dělal? Dvakrát škoda, že se toho víc nevyhrálo, při vyrovnanosti tabulky to mrzí ještě více. Na jaře musíme bojovat a hrát hlavně pro diváky, ti jsou těmi nejdůležitějšími.“

Polovina soutěže, rovná se patnáct zápasů. Některé se podařily více, jiné mnohem méně. Jaká je tedy hitparáda gólmanských výkonů z pohledu toho nejpovolanějšího? „Nejhorší byl jednoznačně Most a podobná byla Olomouc. To byla utkání, v nichž jsem inkasoval z jediné šance soupeře. A z kterých výkonů mám nejlepší pocit? Kdybych dneska nedostal ten gól, mohl to být on, takhle to je asi zápas s Brnem nebo Drnovicemi.“