Virtuální Ďolíček

Zmatek v hlavě mohl mít návštěvník přípravných zápasů Bohemky při sledování hry nové posily <b>Pavla Macháčka</b>. Je to nový útočník, říkal si, když viděl utkání s Jabloncem na turnaji v Žirovnici, kde se pětadvacetiletý fotbalista pohyboval s Huňou na hrotu. Jenže už v dalším utkání s Jihlavou se Pavel postavil na pravý kraj obrany a později se vysunul na kraj zálohy. Následoval zápas s Hradcem a Macháček bránil na levé straně. S Dobrovicemi a Drnovicemi hrál na stoperu a v druhém zápase turnaje v Hlinsku působil v záloze jako defenzivní štít. Potěšitelné je, že na všech postech Pavel zahrál velice jistě, nejlépe působil při obranné práci. „Kupovali jsme ho jako defenzivního fotbalistu, je ale velice šikovný i směrem dopředu. Jeho předností je dobré zpracování míče. Možná na někoho působí na hřišti dojmem pomalejšího pohybu, ale opak je pravdou,“ přibližuje schopnosti posily ze Střížkova kouč Uhrin...

Sám Pavel Macháček bere pracovní kolečko po jednotlivých postech s klidem sobě vlastním. „Nevadí mi žádné místo, já už hrál úplně všude, dokonce jsem se postavil i do branky,“ vzpomíná na utkání s Karlovými Vary, kdy musel obléci tepláky a natáhnout brankářské rukavice. „Bylo to sice jen na posledních pět minut, ale teď opravdu můžu říct, že jsem to zkoušel na celém hřišti.“

Když se hráč točí na různých postech sestavy, může to znamenat buď to, že se mu nikde nedaří nebo v opačném případě je natolik univerzální, že dokáže být přínosem kdekoliv. Co tedy předurčuje Macháčka k putování po všech místech hřiště? „Myslím, že mám celkem vyrovnanou hru oběma nohama,“ prozradil vlastnost, která u druholigových fotbalistů není zrovna pravidlem. Pokud by si mohl sám vybírat, zvolil by místo z posledních zápasů, tedy pozici stopera. „Ono je i jednodušší hrát v obraně, v útoku je potřeba i něco vymýšlet, kdežto obránci stačí, když spolehlivě odebírá míče. Pokud potom ještě podpoří útok, je to už něco navíc. Ale budu rád nastupovat, kdekoliv dostanu šanci.“

Mohlo by se zdát, že přišel do neznámého prostředí, ale není tomu tak. Mnohé možná překvapí, že Pavel je odchovancem Bohemky. „Hrál jsem tu do dorostu, kde jsem potkal třeba Obermajera, Kulvajta, Jiránka nebo Ševinského, který dnes hrál proti nám za Drnovice. Potom jsem odešel do Admiry, z ní na Střížkov a tam jsem zůstal asi šest let,“ tahá z paměti svůj fotbalový životopis. Právě z třetiligového Střížkova si ho vytáhl Dušan Uhrin. „Zavolal mi, že prý se na mě byl třikrát podívat a zaujal jsem ho. Pro mě je to obrovský návrat a udělám vše pro to, abych si vybojoval místo v sestavě,“ slibuje sobě i fanouškům.