Virtuální Ďolíček

Je sobota podvečer. <b>Pavel Novotný</b> stojí opřený o zábradlí a sleduje své kolegy v penaltovém rozstřelu finálového utkání turnaje v Hlinsku. Možná mu bleskne hlavou vzpomínka stará osm let. Tehdy ve středovém kruhu trávníku na Old Trafford prožíval rozstřel semifinálový, ale na nesrovnatelně důležitějším turnaji. V té době byl Novotný na fotbalovém vrcholu. Dnes se pere s vlastním zdravím o možnost zahrát si v druholigové Bohemce. Za rok, který v Ďolíčku působí, se objevil na trávníku jen pětkrát. A nezdá se, že by si brzy připsal další minuty. „Nevypadá to,“ kroutí hlavou při otázce, zda se v dohledné době převleče do fotbalového dresu...

„Nejdřív jsem nehrál kvůli zranění lýtka, potom to bylo koleno. Zdálo se, že už konečně bude všechno v pořádku. Před měsícem mi ale po tréninku otekl kotník a vyšetření ukázalo další komplikace. Ve hře je operace,“ popisuje důvody prodloužené neschopenky třicetiletý dlouhán. Chirurgický zákrok by znamenal další dlouhou pauzu, takže se Pavel rozhodl zariskovat. „Na operaci zatím nechci, zkusím to nechat v absolutním klidu a pak se uvidí, co se na hřišti stane. Docházím jen na ambulantní léčení do ordinací našich doktorů Košťála a Svatoše. Až bolest zmizí, potřebuji tak měsíc trénovat, abych se dostal zpátky.“

Hráč, který přišel do Bohemky za působení kouče Zdeňka Hrušky, pobíral plat ve Slavii, takže rozpočet Bohemky nijak nezatěžoval. Smlouva s týmem ze Strahova mu ale vypršela a s jiným klubem profesionální smlouvu neuzavřel. Tedy ani s Bohemians. „Ani teď Bohemku nic nestojím, působím tu jako amatér a nemám žádný plat. Ale já si cením toho, že mi trenér Uhrin dal možnost tu dál působit. Nechá mi volnost, abych se uzdravil. Člověk si po všech těch zraněních upraví žebříček hodnot a nyní vím, jaké je štěstí třeba jenom to, když můžu bez komplikací běhat nebo trénovat,“ ví zkušený fotbalista s přezdívkou Čáp. Přesto si na osud nestěžuje. „Jsou kluci, které to potká ve dvaceti a musí s fotbalem skončit. Já měl celou kariéru štěstí a problémy přišly až před třicítkou. Také jsem zažil věci, které se poštěstí málokterému fotbalistovi. Ale nějaké velké vzpomínky na EURO 96? To už ne, je to všechno pryč a hrozně dávno."