Virtuální Ďolíček

Pro mnohé fanoušky je to záhadný fotbalista. Nikdy nepůsobil příliš výrazně, jeho nenápadný projev jedny rozčiloval, druhé uklidňoval. Čtyřikrát přicházel do Bohemians, poprvé v roce 1998. Trenér Petržela si ho vyhlédl v Třinci, Matuszny patřil k oporám, ale neměl stálou výkonnost. Pak začaly jeho pády a vzestupy, zranění a návraty. Dnes patří k oporám obrany. Fotbalista, který jezdí na zápasy tramvají, je tichý a až skončí s fotbalem, může nastoupit jako elektrikář. Devětadvacetiletý stoper byl jediným střelcem Bohemians o víkendu v Kroměříži.

Většinu fanoušků překvapilo, že právě Matuszny byl exekutorem penalty v Kroměříži. "Byli jsme určeni tři. Strnad, Podrazký a já. Věřil jsem si, tak jsem to šel kopnout," vyprávěl s dvoudenním odstupem devětadvacetiletý rodák ze severu Moravy. "Nijak speciálně penalty netrénuji. V létě jsme hráli spoustu turnajů a tam jsem si je nacvičil dostatečně. Navíc, penalta není moc o tréninku. Záleží, jestli je hráč v pohodě. Když nedám, zodpovědnost leží na mně, je to moje chyba. Musím do toho jít s tím, že jí dám. V tom je jediný problém, v psychice," přibližuje "Matuška" pocity střelce před penaltou. Radost z gólu zažil v zelenobílém dresu po dlouhých čtyřech letech. Naposledy se trefil do sítě Brna 20. listopadu 2000 ve čtrnáctém ligovém kole. V Bohemce toho už hodně zažil, vždyť má na kontě už 85 zápasů s klokanem na prsou. Proti Kroměříži dal svůj dvanáctý gól v Bohemians a jen potvrdil skvělé výkony v letošní sezóně. Fanoušci žasnou. Byli zvyklí na nevýrazného záložníka, který na hřišti vypadal odevzdaným dojmem. "Je to rybí krev," říkalo se o něm. Nikdy jste ho neviděli křičet na rozhodčího nebo na spoluhráče. Takový byl Kamilův obraz u fanoušků. V letošní sezóně se vrátil důrazný chlapík, plný sebevědomí a jistoty. Nekazí a je oporou zadních řad Bohemky. Ne vždy však měl jisté místo v sestavě.

Když v roce 1998 přicházel do Prahy, měl trenér Petržela jasné představy a jeho zařazení na kraj zálohy nebo do útoku. "Já byl vždycky ofenzivní hráč, což mi teď trochu překáží. Hraji v obraně a tam není prostor na kličky. To musím ještě zlepšit, rád bych si pohrál s míčem, ovšem u stopera je lepší, když to napálí dopředu," porovnává Matuszny rozdílné posty. V první sezóně v Ďolíčku odehrál všech třicet zápasů, pak jeho forma poklesla a když mu v létě 2000 končila smlouva, její prodloužení už nepodepsal. "Nejdřív jsem měl odejít do zahraničí, poté se ozvala Opava. Už jsem tam trénoval. Byl jsem si jistý, že do Bohemky se už nikdy nevrátím. Opava mi však nevyplatila peníze a týden před startem ligy mě hodila na dlažbu. Vzal jsem zavděk angažmá v druholigových Neratovicích," popisuje Kamil svůj první pád z ligových výšin.

Po návratu z Neratovic o něm tehdejší asistent Vladimír Borovička prohlásil: "Přišel zdevastovaný. V Neratovicích už asi chtěl skončit s fotbalem, teď se musí drápat nahoru." Matuszny se drápal a do myslí fanoušků se zapsal svým životním zápasem proti Spartě. V říjnu 2000 Bohemka porazila letenský tým doma 4:2 a Matuszny servíroval svým spoluhráčům skvostné přihrávky. "Nikdy jsem nechtěl s fotbalem skončit. Věřil jsem, že se někde prosadím," oponuje trenéru Borovičkovi. V létě 2002 však přišla další rána v jeho kariéře. "Cítil jsem se fantasticky. přijeli jsme ze soustředění ve Francii a věděl jsem, že mám formu. V přáteláku s Plzní jsem si však poranil vazy v koleni a musel jsem na operaci," vzpomíná Matuszny. Tehdy řekl: "Je to moje první zranění. Uvidíme, jak si s tím tělo poradí." Tělo si dlouho nevědělo rady, rok si Kamil nezahrál fotbal. "Bylo to nějtěžší období v mé kariéře. Čekání na návrat bylo nekonečné. Stále jsem však věřil." V sezóně 02/03 stihl ještě tři zápasy a prodloužil tak svojí sérii - v každém sezóně od svého příchodu v roce 1998 odehrál v Bohemce alespoň jeden zápas. Až loni si poprvé zelenobílý dres ani jednou neoblékl. "Po zranění to pořád nebylo ono. Člověk má uvnitř sebe určitý blok, který musí sám ustoupit. Putoval jsem po hostováních. Byl jsem v Neratovicích a v Čáslavi, až jsem se v letní přípravě vrátil znovu do Bohemky."

Kruh se uzavírá. Proč vlastně vyprávíme tak dlouhý příběh? Pro většinu fanoušků je Kamil Matuszny jen jedním z mnoha. Je to však výjimečný chlapík, který Bohemce propůjčil většinu svého fotbalového života. "Od malička jsem jí fandil. Nastoupit v zelenobílém, to je pro kluka jako jsem já vždycky svátek. Samozřejmě, ať přestoupím kamkoliv, budu hrát naplno, ale hrát za Bohemku, to bylo pro mě vždycky něco víc," přiznává Kamil. Muž, který se tak trochu vymyká z fotbalového světa. Příliš nehledí na módu, na tréninky i na zápasy jezdí tramvají. "Bydlím na Smíchově, tak je pro mě rychlejší dojet na stadión městskou dopravou," zdůvodňuje. Nekonečné alkoholové večírky jsou mu stejně vzdálené jako Premier League. V dotazníku uvádí, že jeho nejoblíbenější pití je Fanta a že by si jednou rád zahrál v anglické lize. Až skončí s fotbalem, neví co bude dělat. "V Bohemce jsem se finančně do konce života nezajistil. Ale co budu dělat po konci kariéry, fakt nevím. Jsem vyučený elektrikář, ovšem teď je spousta nových norem a asi bych se do toho špatně dostával," přiznává devětadvacetiletý fotbalista, který má v Bohemce smlouvu do konce tohoto roku.