Penalta? Jasná věc, říká Petr Jiroušek
evaldNejen díky svému nápadnému účesu byl v centru pozornosti fanoušků levý záložník <b>Petr Jiroušek</b>. Zaujal hlavně výkonem a neutuchající bojovností, několikrát dokázal, že ho zdobí kromě rychlosti i velmi slušná technika. Jednou si vysloužil potlesk ekvilibristickým zpracováním téměř ztraceného míče, jindy diváci aplausem ocenili sprint podél postranní čáry, zakončený centrem do pokutového území. Chvilku po přestávce měl dvaadvacetiletý fotbalista na noze úvodní branku zápasu, ve výhodné pozici ho však při zakončení stáhl za dres k zemi Kratochvíl. I když bylo Jirouškovo triko nataženo do úctyhodné vzdálenosti, hlavní rozhodčí i jeho asistent zůstali chladní. "Jednoznačná penalta, střílel jsem, když mě soupeř stáhl dozadu a já už mohl míč zasáhnout jen špičkou. Nevím, jestli rozhodčí nechával výhodu, ale to by byla výhoda dost divná," kroutil hlavou.
Do zakončení se Jiroušek dostal i těsně před koncem zápasu, kdy se před něj po centru Vyskočila míč odrazil od břevna. Následná střela ale rozvlnila jen boční síť. "Měl jsem to už skoro na čáře, bylo to hodně z úhlu. Nebyla velká šance to trefit," litoval.
Klokani tak celý zápas museli dobývat srovnanou slávistickou defenzivu. "Tlačili jsme je, ale k proměnění šancí vždycky něco chybělo. Nakonec jsme doplatili na to, co hrál soupeř celý zápas a to byly protiútoky." Z výhody standardní situace pro domácí v podobě zahrávaného kopu čtvrt hodiny před koncem nastala během několika vteřin situace, kdy Kolář vybíhal proti čtyřem sešívaným. "Hned jsem viděl, že zle," přiznal Jiroušek. "Nešli jsme dobře na roh, naběhli jsme na přední tyč a nechali odkrytý střed a zadní tyč. A na polovině v té době byli jen dva bránící hráči."
Vítězný gól ho zarmoutil stejně jako ostatní spoluhráče. Fotbalisté v pruhovaných dresech si moc přáli v prvním zápase uspět. "Kvůli fanouškům, kteří byli fantastičtí, takovou atmosféru jsme jako hráč ještě nikdy nezažil. Největší návštěva, před kterou jsem doposud hrál, bylo asi čtyři a půl tisíce lidí v Jablonci," zavzpomínal Jiroušek na své předchozí působiště a hned připojil kvalitativní srovnání divácké obce obou klubů: "Tady je to něco úplně jiného, v Jablonci se lidé přišli na fotbal dívat, dát si pivo a párek. Sem se chodí fandit a ženou hráče dopředu."
Právě báječná atmosféra, kterou příznivci zelenobílých barev svému týmu připravili, se na hřišti občas odrazila i negativně. Na kopačky hráčů se někdy přilepila nervozita, míč neposlouchal jako v tréninku. "Na mladé kluky to trochu dolehlo a taky spolu nejsme tak dlouho, jako Slávisti, kteří jsou na sebe zvyklí odmalička. Určitě se to bude rychle zlepšovat, musíme se sehrát a vypilovat takové situace, jako byla ta dnešní osudová," slibuje Jiroušek.
Cesta Petra Jirouška do Bohemky vedla přes přípravný kemp. Do něj se rozhodl jít poté, co mu vedení jabloneckého klubu oznámilo, že s ním už nepočítá. "Řekli mi, že béčko mi už nic nedá a na áčko nemám. Prý mi zařídí zahraničí nebo si mám zkusit něco najít. Poradili mi nastoupit do kempu Bohemky." Mezi zkoušenými fotbalisty se neztratil. Když mu po týdnu trenér Busta oznámil, že má o něj zájem, nezaváhal. "Bylo to okamžité rozhodnutí, do Bohemky jsem chtěl. V Jablonci jsem hrál divizi, polepšil jsem si tedy i v úrovni soutěže." Ze severočeského klubu si přinesl jednu památku. Černobílý účes, kvůli němuž je přezdíván Jezevec, vznikl na konci loňské sezóny. "Mám ho od druhého června. Postoupil jsme do třetí ligy, tak jsem přemýšlel, co bych vytvořil a vzniklo tohle," směje se šikovný záložník.