Michal Ordoš - střelec se probouzí
Jan SchlindenbuchDo Bohemky přišel na konci srpna z Mladé Boleslavi. Zpočátku se hlavně potřeboval rozehrát po delší herní pauze. Byl členem vítězné sestavy proti Slavii a skóroval i v posledním zápase na Spartě. Hlavou. Sám přitom tvrdí, že není bůhvíjaký hlavičkář. V přípravě proti Wolfsburgu hrál celých 90 minut, trefil břevno a měl i další šance. Jeho forma určitě roste, snad to potvrdí i v neděli proti Zlínu. "Hrát v Ďolíčku, to je neskutečný zážitek," říká v rozhovoru pro internetové stránky klubu.
Minulý týden na Spartě jste vstřelil teprve druhý gól Bohemky na hřištích soupeřů a svůj první v zelenobílém dresu. Věříte, že to bude signál k střeleckému probuzení celého mužstva?
„Tak to nevím, ale věřím, že nás to nakopne a začneme získávat hlavně nějaké body do tabulky. Podle mně málo střílíme, takže musíme hlavně pálit doslova z jakékoliv pozice.“
V poslední přípravě ve Wolfsburgu jste ve druhém poločase trefil břevno. Jak celá akce vypadala a měl jste ještě nějakou jinou šanci?
„Jednu šanci jsem měl už v první půli. Vyřešil jsem ji však špatně, střela mi nesedla a šla přímo do jejich brankáře. Toho břevna ke konci druhé půle byla opravdu škoda, to jsem měl dát. Lukáš Adam vystřelil z hranice šestnáctky, špatně míč trefil a dostalo se to ke mně. Byl jsem z toho docela překvapený, snažil jsem se to usměrnit na bránu a bohužel to šlo do břevna. Byla to velká příležitost, brankář neměl vůbec šanci reagovat. Kdyby to skončilo gólem, tak věřím, že bychom nakonec neprohráli. Ve druhé půli jsme totiž hráli opravdu dobře, šancí jsme měli dost. Akorát to naše proměňování…“
Bohemka je Vašim třetím ligovým působištěm. Začínal jste ve Slovácku a pak přestoupil do Mladé Boleslavi. Můžete tyto kluby nějak srovnat?
„To se dá dost těžko. Ve Slovácku jsem působil ještě před vypuknutím korupční aféry, kdy byl klub na vrcholu a vypadalo to, že bude hrát brzo evropské poháry. Více méně to samé bylo i v Boleslavi, kde jsme je nakonec i hráli. Oba kluby byly stabilizované a plné ambicí. V Bohemce je situace pochopitelně jiná. Klub zachránili před necelými třemi roky fanoušci, rychle se vrátil do první ligy, kde se teprve rozkoukává. Vše se buduje za chodu, hodně věcí se od mého příchodu zlepšuje. Je to tady hlavně takové rodinné, všechno je vstřícnější a srdečnější. Samotná kapitola jsou fanoušci. Působit v mužstvu s takovým diváckým zázemím, je snem každého fotbalisty. Hrát v Ďolíčku, je prostě bomba, to je neskutečný zážitek.“
Od minulého týdne působí u týmu nový asistent Michal Zach. Jak se jeho příchod projevil v kabině?
„Určitě pozitivně. Neustále něco konzultuje s trenérem Bustou a snaží se oživit naše tréninky. Zavedl nové tréninkové prvky i taktické pokyny. Myslím, že to bude jedině ku prospěchu věci a jeho zkušenosti nám pomohou k vytoužené záchraně.“
V útoku jste nastoupil již s několika spoluhráči. S kým jste si zatím nejlépe vyhověli?
„Dobře se mi hrálo s Milanem Škodou proti Slavii. Vyhovuje mi, když druhý útočník vyhrává hlavičkové souboje, což se Milanovi daří, a já sbírám sklepnuté či odražené balony. Nejsem totiž bůhvíjaký hlavičkář, jsem spíše hráč do vápna. Z osmi gólů v lize včetně toho na Spartě, jsem dal hlavou tak maximálně tři.“
V neděli nás čeká další existenční zápas proti Zlínu a Vy u toho nejspíše nebudete chybět. Co by na „ševce“ mělo podle Vás platit?
„Zlín hraje letos velice slušně. Jednu chvíli měli sice menší krizi, ale teď se zase zvedli. Vzadu si určitě musíme dát pozor při standartách na ty jejich vysoké hráče. Dopředu by to chtělo hrát hlavně po zemi a po stranách, využít našich rychlých mladíků. Hodně taky bude záležet na stavu hrací plochy. Na těžkém terénu by mohli mít v obraně díky horší pohyblivosti problémy. Chtělo by to hlavně dát opět co nejdříve první branku.“