Virtuální Ďolíček

O konci kariéry mluvil již před sezonou. Po posledním zápase v Ostravě se zdálo, že ještě váhá. Nakonec se po devatenácti letech ve velkém fotbalu rozhodl opravdu odejít. Bohemku však rozhodně neopouští, v budoucnu ji bude pravděpodobně pomáhat jako vyhledávač talentů a především ji svými hlasivkami požene z tribuny k návratu do první ligy. „Už se těším až si příští jaro užiji v Ďolíčku i se svými dětmi postupovou euforii,“ říká Karel Rada, skvělý obránce, bývalý reprezentant a dnes již také velký klokan.

Kdy přesně jsi se rozhodl o definitivním konci kariéry? Mluvil jsi o tom sice již před sezonou, ale po posledním zápase v Ostravě v médiích proběhlo, že se ti nechce loučit sestupem.
„O konci jsem byl opravdu rozhodnutý od začátku sezony. Po zápase na Bazalech jsem novinářům akorát řekl, že takové loučení jsem si nepředstavoval. Oni si to asi vyložili malinko jinak a napsali, že se nechci loučit sestupem. Každopádně definitivně jsem se rozhodl až teď na dovolené.“

Takže v tobě přece jen jistý červíček pochybností hlodal?
„To ne, rozhodnutý jsem byl. Akorát je opravdu těžké po devatenácti letech aktivní kariéry přijít za klubovým vedením a oznámit definitivní konec. To se mi opravdu neříkalo lehce. Zvláště po tom, co jsem za ty dva roky v Bohemce zažil.“

Jaké vlastně byly ty dva roky?
„Tak určitě parádní, až na ten sestup pochopitelně. V žebříčku mých angažmá stojí Bohemka opravdu hodně vysoko. Především díky atmosféře, která panuje uvnitř klubu i na stadionu při utkáních. To opravdu nemá v Čechách obdoby. Budu se mi na to krásně vzpomínat.“

Co tvému rozhodnutí o konci kariéry říkali spoluhráči. Nepřemlouval tě například Dalibor Slezák, abys ještě rok zůstal a pomohl Bohemce k návratu do první ligy?
„S Daliborem jsem se o mém konci bavili. Říkal mi, že bych ještě rok klidně hrát mohl. To je asi pravda. O žádné přemlouvání, ale rozhodně nešlo. Dobře věděl, že takovou věc si musí každý rozhodnout sám.“

Doma měli z tvého rozhodnutí asi radost.
„Tak žena určitě. Konečně si mně po těch letech užije i o víkendech. Děti byly naopak hrozně zklamané. Bály se, že už nebudou moci chodit na zápasy do Ďolíčku. Musel sem je ujistit, že nic takového nehrozí. Na tribunu budeme chodit od teď společně. Pokud to bude jen trochu možné, nechtěl bych ve druhé lize chybět na žádném domácím zápase.“

Co přesně se chystáš v nejbližší době dělat?
„S rodinou si chci především konečně užít velkou dovolenou. Děti budou mít prázdniny, tak někam společně vyrazíme. Rozhodně se, ale nechystám jen lenošit. Moji rodiče provozují penzion a já bych jim s tím chtěl konečně začít pomáhat.“
 
Nějaká práce na tebe čeká i na Bohemce...
„To je pravda. V současné chvíli to právě řeším s ředitelem Lukášem Přibylem. Mělo by se jednat o externí spolupráci s vyhledáváním nových nadějných hráčů a sledováním vyhlédnutých posil. Ještě to musíme všechno doladit, určitě se nějak dohodneme.“

Bohemka má pro příští sezonu jasný cíl, návrat mezi elitu. Myslíš, že se ji to podaří?
„Věřím, že ano. Druhá liga nebude určitě jednoduchá. Podobně ambiciózních týmu je tam víc, ale Bohemka jde správnou cestou. Řada věcí z hlediska zázemí se zlepšuje i teď po sestupu. Nový realizační tým má jen ty nejvyšší cíle. Mám z toho všeho opravdu moc dobrý pocit.“

Na závěr se tě ještě zeptám, co by jsi chtěl vzkázat všem fanouškům?
„Já bych jim chtěl hlavně moc poděkovat. Ta jejich podpora, to je něco neskutečného. To je sen každého fotbalisty. Věřím, že jim to vydrží i ve druhé lize. Hráči to budou určitě potřebovat. Sám budu fandit také z plných plic.“