Virtuální Ďolíček

V zimní přestávce porušil svým příchodem jedno nepsané pravidlo. Do té doby se přestupy mezi Spartou a Bohemkou odehrávaly více méně jen po opačné ose. V minulosti byl považován za jednu největších nadějí českého fotbalu. Pak se však vinou zranění jeho vývoj zastavil. „Zranil jsem se tenkrát v nejméně vhodnou dobu, zrovna když jsem začal nakukovat do prvního týmu Sparty. Zranění mě vyřadilo na déle než půl roku a dlouho mi trvalo, než jsem se z něj oklepal. Teď už se cítím o dost lépe. Vítězná atmosféra v Bohemce mi výrazně pomáhá k návratu do někdejší pohody,“ říká Marek Jungr a zároveň zve všechny fanoušky v sobotu na Strahov: „Hraje se sice v nezvyklou dobu a čeká nás těžký soupeř. Přesto věřím, že uspějeme a odčiníme zbytečnou ztrátu s Vítkovicemi.“

V neděli sis odbyl premiéru v Ďolíčku. Jaká byla?
„Bohužel jsme ztratili body. Nervózní jsem nebyl, na hřiště jsem totiž nastupoval za příznivého stavu pro nás. Bohužel se nám nepodařilo přidat další branku a ve druhém poločase jsme nehráli vůbec dobře. Souhra nám vázla, špatně jsme kombinovali. Přesto jsme si vypracovali dost šancí na zvýšení skóre.“

Na konci zápasu byla po zákroku na tebe odpískána penalta. Z tribuny to přitom vypadalo, že míč musí stejně skončit v brance. Co k tomu nakonec chybělo?
„Půlkrok. Bylo to opravdu o fous, míče jsem se bohužel vůbec nedotkl. Ti dva vítkovičtí beci mě sevřeli do kleští a já jen pozoroval, jak se balón pomalu kutálí kolem tyčky do zámezí. Ještě víc mě ale mrzí šance v prvním poločase. Tu kdybych dal, tak bylo asi vymalováno. Blbě jsem to bohužel trefil vnějším nártem.“

Stejně jako v Mostu jsi nastoupil na postu ofenzivního středního záložníka. Jak ti tato role sedí, ve Spartě jsi měl spíše defenzivnější úkoly?
„Já jsem především rád, že mi dal trenér důvěru a poslal mě místo zraněného Sleziho na hřiště. Mé úkoly ve středu hřiště byly spíše ofenzivnější. Na druhou stranu hraji pochopitelně úplně jiným stylem než Honza Morávek. Ten se pohybuje hodně vepředu, prakticky hned za útočníky. Já se mám více prolínat s Lukášem Adamem. Když bych to měl vyjádřit procentuálně, moje úkoly jsou ze 60% ofenzivní a ze 40% defenzivní. U Lukáše je to zhruba obráceně.“

Teď hrajeme s rezervou Sparty, kde jsi na podzim působil. Co nás v sobotu ráno na Strahově čeká?
„Rezerva Sparty se přes zimu dost proměnila. Je tam hodně mladých hráčů z dorostu. Hrají teď daleko běhavější a jednodušší fotbal. Na hřišti občas doslova jančí a zapomínají přitom na zadní vrátka. Musíme hrát dobře kombinačně a příliš jim nepůjčovat balon. Naše větší zkušenosti by na ně měly platit.“

Na koho si budeme muset dávat obzvláště pozor?
„Abych řekl pravdu, řadu z těch mladých sparťanských nadějí zas tolik neznám. Někteří z nich budou navíc v sobotu chybět, protože mají sraz reprezentace do 19 let. Už jsem se na toto téma bavil s trenérem. Nepříjemný bude určitě Lukáš Třešňák. Ten je hodně rychlý a důrazný. Podobně jako Lukáš Hartig nevypustí žádný souboj.“

Ve Spartě jsi působil poměrně dlouhou dobu. Jak bys srovnal atmosféru v klubu s tím, co jsi zatím poznal na Bohemce?
„Bohemka je určitě daleko rodinnější. Dbá se zde víc na partu a kamarádství. Na Spartě jsou mnohem větší peníze a očekávání. Na Spartě se hraje vždy jen o první místo, všechno ostatní je neúspěch. I když na podzim, než jsem odešel, se kvůli špatným výsledkům a výkonům prvního mužstva priority malinko pozměnily. Vedení bylo rádo doslova za každý bod.“