Petr Kunášek v obležení fanoušků
Nervózní atmosféru před utkáním s Čáslaví tlumil jeden fakt. Do Ďolíčku přijede Petr Kunášek, oblíbenec fanoušků, trenérů i celé kabiny. Na „Kunyho“ se těšila celá Bohemka, ale tentokrát byl důležitější souboj prvního s druhým. Přesto ani v této vyhrocené situaci fanoušci nezapomněli a Petra Kunáška několikrát oslavovali. „Bylo to příjemné, zavzpomínal jsem si na to, co jsem tady prožíval. Lidem moc děkuju za to, jak mě přivítali,“ řekl po utkání Petr Kunášek.
Už před zápasem, když hlasatel oznamoval sestavy, tak Petr Kunášek sklidil největší aplaus ze všech hráčů obou týmů. Během utkání pak kotel několikrát skandoval přezdívku Petra Kunáška „Lesní muž“. „Před zápasem jsem se s klukama moc nebavil, protože to byl důležitý zápas a na povídání je většinou prostor až po utkání,“ pronesl Petr Kunášek po zápase, kdy si ho žádali novináři i fanoušci. Když Petr odcházel z trávníku po závěrečném hvizdu, tribuna stála, tleskala a hlasitě ho zdravila. Kotel skandoval jeho jméno. Petr Kunášek je pořád v myslích fanoušků Bohemky.
Čáslav v Ďolíčku prohrála, Kuny na levé straně čáslavské zálohy několikrát zatopil obraně Bohemky, jednou tvrdě vystřelil, ale jinak se do šance nedostal. „Nebyl jsem příliš ve hře, alespoň mi to přišlo z pohledu ze hřiště,“ hodnotil Petr Kunášek svůj výkon. Po zápase ještě desítky minut stál před kabinami a zdravil se s fanoušky, kteří pro něj přichystali malé překvapení. Fotbalový míč s logy Bohemky a podpisy fanoušků. Předala mu ho jedna z Klokanek, Simona a blahopřáli i další příznivci Bohemky. „Jsem fakt hodně překvapený. Držím palce, ať postoupíte, moc vám fandím,“ vzkázal Petr Kunášek při odchodu z Ďolíčku.
V magazínu Klokan k nedělnímu zápasu se Petr Kunášek rozpovídal i o mimofotbalových starostech. Když odcházel v zimě z Bohemky, říkal, že má jeden velký cíl – dodělat plot kolem svého domu. Ale splněno ještě nemá. „Ještě ne, on je strašně dlouhý... (směje se) Už jsme s tím docela hnuli, takže se to ale chýlí ke konci. Zbývá poslední třetina. Rodiče mají les, takže taťka vždycky nařeže dřevo a pak děláme laťky. Jedna fanynka mi slibovala, že nám ten plot přijede nalakovat na zelenobílo, ale teď to vypadá, že asi zůstane hnědý...“ Kuny se nezměnil, je stále usměvavý a pořád rád čte. „Teď jsem si koupil Báje a pověsti Železných hor. To je kraj u nás, koukáme na ně skoro z okna. Jsou to místy až pohádkové příběhy, ale zároveň dost pravdivé. Vystupují tam spíš záporné postavy. Krutí panovníci, se kterými to lid vůbec neměl jednoduché. Je to zkrátka ze života. Předčítám je večer přítelkyni Janě a ona u toho usíná,“ dodává Petr Kunášek.