Virtuální Ďolíček - Poslední druholigový výjezd

Velmi nevyrovnané. Tak nějak by se daly asi nejlépe charakterizovat výkony mužstva z města slavných železáren. Na začátku patřili třinečtí k nejpříjemnějším překvapením soutěže, ještě po osmém kole jim patřila výborná druhá příčka průběžné tabulky. Do konce podzimu však od té chvíle uhráli pouhopouhé dva body a začali se strachovat o záchranu. Jaro už jim vcelku vyšlo, zatím prohráli pouze jednou a v tabulce jim patří pohodové 9. místo. V posledních dvou domácích zápasech navíc dokázali nasázet soupeřům osm gólů.

Historie fotbalu v Třinci se začala psát v roce 1921, kdy zde byl založen polský sportovní klub KS Siła Trzyniec. Ve stejném roce vznikl německý klub DSV Trzynietz. O dva roky později Češi založili klub SK Třinec. Po komunistickém puči v roce 1948 začali komunisté omezovat počet organizací v Československu, což se dotklo také sportovních oddílů. Polský klub byl sloučen do českého v roce 1952. Nejslavnější kapitolou v dějinách třineckého fotbalu byla 70. léta. Na jejich začátku postoupilo mužstvo do první ligy a zuby nehty se zde drželo dlouhých 5 let. Od té doby se ve městě železa a plechu střídá druhá se třetí ligou. Druhou nejvyšší soutěž hrají třinečtí třetím rokem. Loni ji zakončili na 11. místě, když byli nejlepším mužstvem jara.

Loňská jarní jízda pochopitelně vzbudila zájem o některé hráče, v létě mužstvo opustili klíčoví muži základní sestavy – stoper Formánek a záložník Berger. Žádnou výraznou posilu se vedení přitom získat nepodařilo. Zmiňované postavení na druhém místě po osmi kolech bylo proto velkým překvapením. Zbytek podzimu, jak již bylo řečeno, mužstvu vůbec nevyšel, na jaře se však přece jen projevila loňská zkušenost s bojem o záchranu. Teď na konci soutěže již mohou hrát Třinečtí zcela uvolněně, na druhou stranu stále mají o co bojovat. Při vyrovnanosti soutěže mohou totiž klidně skončit ještě na páté příčce, stejně jako na třinácté.

Poslední zápas se mužstvu Ericha Cviertny příliš nevydařil. Po remíze 1:1 na hřišti sousedních Vítkovic si trenér rozhodně nebral žádné servítky: „Podali jsme nejslabší výkon na jaře. Jsem zklamaný z toho, že jsme si nevytvořili žádnou šanci. I když jsme v minulých utkáních remizovali, měli jsme třeba pět šest šancí. V dnešním zápase žádnou, jedna střela, jeden gól. Co se týče efektivity, maximální spokojenost, ale s hrou vůbec ne. Chyběla mi tam invence a snaha dát si míč do běhu. Celou dobu jsme stáli zády k bráně soupeře, nemělo to z naší strany žádný náboj. Po těch předchozích utkáních je tohle pro mě nepochopitelné. Nedostat se za celý zápas do žádné šance, k tomu potřebujete velkou dávku umění.“

Podzimní zápas v Ďolíčku jsme vyhráli 1:0. Více než sedm tisícovek diváků vidělo od začátku zápasu naši stálou převahu, úvodní šance zůstaly ještě nevyužity, ale v nastaveném čase první půle se prosadil Milan Škoda. Po rychlé a přímočaré akci po ose Adam – Róth zblízka nekompromisně propálil gólmana.