Virtuální Ďolíček

Jan Morávek, hráč německého Schalke, je v Praze před nadcházejícím srazem reprezentačních lvíčat, a tak bylo stoprocentně jasné, kam jeho úvodní pražské kroky povedou.

Loni výraznou měrou přispěl k postupu, ale nejvyšší soutěž v zeleno-bílém dresu v této sezóně neokusí. Znovu zaplněný vršovický Ďolíček přivítal mladou naději bouřlivým potleskem, ale ani populární "Mori" v hledišti neviděl gól v síti soupeře. Naopak byl svědkem premiérové prohry Klokanů v první lize.

"Jsem rád, že mi to takhle vyšlo, že jsem se mohl na kluky přijít kounout a pozdravit je. To přivítání bylo krásné, jen mě mrzí, že kluci prohráli." Své dosavadní působení v Gelsenkirchenu hodnotí veskrze pozitivně, jen mu ho znepříjemnily potíže s transferkartou: "Byla to pro mě škoda, protože jsem absolvoval celou přípravu, a když přišel první ostrý test, což byl zápas Německého poháru, tak mi řekli, že nemůžu nastoupit. Hodně mě to mrzelo, protože jsem se cítil výborně připravený." Nakonec tento problém ovlivnil i Morávkovu účast v bundesligovém utkání v Norimberku, ač již byl celý transfer dle regulí ujednán: "No jo, jenže všechno se urovnalo asi čtvrt hodiny před odjezdem týmu do Norimberku, takže jsem ani nebyl nominovaný. Byl jsem hodně smutný, ale to je život. Přesto jsem s týmem odjel a utkání strávil alespoň na lavičce týmu, i když jen v civilu."

O svých dalších vyhlídkách v hornickém městě mluví Morávek skromně: "Musím na sobě stále pracovat, věřím že šanci dostanu. A kde to bude? To sám nevím, protože v přípravě jsem hrál většinou pravého nebo levého obránce. Zkusil jsem si i pravého záložníka a tam cítím, že by mohla být moje šance." Morávek se rozpovídal i o svém současném kouči Felixi Magathovi: "Ta pověst, co ho provází, má pravdivé základy. Je opravdu hodně náročný, navíc není příliš komunikativní, narozdíl od trenéra Hoftycha. Ale má obrovský respekt u všech, což je na první pohled patrné. A co je především nejdůležitější, tak má za sebou úspěchy." Morávek měl po utkání předat cenu pro nejlepšího hráče, kterým byl vyhlášen Jan Štohanzl. Ten se však v té době nacházel v útrobách stadionu, kde si začal léčit poraněný kotník. K setkání největšího odchodu a největšího příchodu letního přestupového období na Bohemce, tak nedošlo.