Virtuální Ďolíček

Útočník Bohemians měl největší šance zápasu, jednou ho zastavila ruka soupeře.

Hráči poděkovali fanouškům za vynikající podporu a zamířili do kabin. Nehýřili radostí, ale neodcházeli se svěšenými hlavami. Utkání skončilo bezbrankovou remízou, i když Bohemka byla lepším týmem. „Ale nehráli jsme fotbal podle našich představ. Nakonec na nás dolehla atmosféra zápasu víc, než jsme chtěli. Říkali jsme si, že si nesmíme připouštět, kdo proti nám hraje, ale stejně to nešlo. Navíc jsme měli i od známých zprávy, co se děje u vchodů a jak pořadatelé šikanují fanoušky a nechtějí lidi pustit dovnitř. Bylo těžké se od toho oprostit,“ říkal po utkání Radek Sňozík, který vedl svůj tým znovu jako kapitán. Neměl tolik práce jako jeho protějšek, přesto řešil několik nebezpečných centrů. „Měli tam nějaké standardky, ale nic vážného,“ poznamenal.

Pro hráče to bylo po psychické stránce hodně náročné utkání. Prohra se neodpouští, čeká se jasné vítězství – s tím šli fanoušci na Strahov a museli se podrobit nelidskému přístupu pořadatelů, nehostinným podmínkám. „Už kvůli té buzeraci jsme chtěli pro lidi vyhrát,“ dodal Sňozík.

Zatímco většina hráčů plně vnímala podstatu problému rivality mezi oběma kluby, uzbecký útočník Aziz Ibragimov musel být poučen. Do Bohemky přišel ze Slovanu Bratislava a už tehdy věděl, kde je Bohemka. „Jediná Bohemka je ta naše. Jinou neznám. My jsme Klokani,“ říkal novinářům lámanou češtinou. „I já jsem v první půli cítil psychický tlak, bylo to náročné, každý se bál, abychom neprohráli,“ řekl Ibragimov. Právě uzbecký útočník měl však největší šance zápasu. „Střížkov dal asi tři ruce, jedna byla jasná. Když jsem střílel na branku, zastavil to rukou hráč soupeře,“ popisoval moment z druhé půle, kdy sudí Příhoda neodpískal penaltu. Ruku prokázaly i záběry České televize.