Virtuální Ďolíček

Reporáž

V noci jsem přemýšlel, co pozitivního napsat o našem výkonu v Rokycanech. Tak, inkasovali jsme pouze jednu branku a nikdo se nezranil. Tím výčet pozitiv končí. A to ještě jen díky tomu, že jsme si na každý poločas nechali vždy jednoho z obránců, kteří odehráli kvalitní utkání proti ročníku 2002. To, že se klukům herně nedařilo a že se na miniaturním hřišti proti obětavě hrajícím domácím nedokázali prosadit, bych i pochopil. Ovšem zcela mimo moje chápání je, že se čtrnáct dní na tréninku věnujeme rozehrávce od brankáře, před zápasem si to zopakujeme, řekneme si jakým způsobem budeme napadat rozehrávku soupeře a né že by se nám to nedařilo, nebo nám v tom snad soupeř svojí šikovností zabránil, ale my se o tu rozehrávku v prvním poločase ani nepokusíme a o nějakém vědomém presinku nemůže být ani řeč!!! To mu já říkám herní nedisciplinovanost a o tom taky byla poločasová "debata". Znovu opakuji, fotbal se učíme, hrajeme na dvě hřiště, všichni si zahrají, vlastně si stále jen hrajeme.  Za rok začnou kluci hrát jedenáctkový fotbal a pokud budou takto přistupovat k radám, nebo pokynům, které dostávají z lavičky, na hřiště se nepodívají. Budou se určitě divit, proč že mě ten trenér nestaví. Pak ať si vzpomenou na 4. duben 2015 a zápas v Rokycanech.