Virtuální Ďolíček

Do šatny přišel jako poslední, v očích se mu leskly slzy. Čerstvě sedmnáctiletý Dominik Rodinger právě prožil mezi tyčemi opravdový křest ohněm. "Jsem strašně moc vděčný klukům, že napravili to, co jsem podělal. Moc jim děkuju," příliš sebekriticky spustil mladík, který sice mohl cítit částečnou vinu na inkasovaných brankách, ale dalšími zákroky udržel Bohemku ve hře a v posledních vteřinách zachránil vybojovaný bod, když vyškrábl konečky prstů míč padající do sítě. Na jeho slova ihned reagoval poblíž stojící majitel klubu Křížek. "Co blbneš, bylo to výborný. Tohle vůbec neříkej, mužstvo jsi podržel," vysvětlil zbytečně smutnému Dominikovi. Horší herní podmínky si náhradník vykartovaného Koláře ke své velké premiéře asi nemohl přát. Jakoby nestačila zima, která na okraji Šumavy panovala, během pár minut jeho pobytu na hřišti se spustila sněhová vánice, která během několika okamžiků proměnila trávník v oraniště. "Posledních dvacet minut první půle jsem vůbec neviděl bílý míč, navíc bylo děsně rozmáčené hřiště," vracel se Rodinger k nefotbalovému počasí, které nad Prachaticemi během utkání vládlo...

Už při nástupu na hřiště na něm bylo vidět, že je vyhecovaný. Stále byl v pohybu, do branky se těšil. První míč šel za jeho záda už ve druhé minutě, ale Mrkvička pálil z ofsajdového postavení a Dominik se už nesnažil míč chytat. O několik okamžiků později měl míč poprvé ve své moci. V 11. minutě mu ale spoluhráči příliš nepomohli, když Podrázký špatně odhlavičkoval a Dominik nemohl mít proti Mrkvičkově ráně zblízka žádnou šanci. "On to zbytečně poslal doprostřed vápna, ale já jsem na něj asi špatně křiknul, možná jsem ho zmátnul, že má za sebou hráče," bral na sebe "Domino" část odpovědnosti.

Za pět minut přišel druhý gól, tentokrát z přímého kopu Mašáta. "O tréninku mi z podobného místa Třasy zakroutil míč přes zeď, tak mě teď napadlo, aby to Mašát neudělal podobně. Udělal jsem krok do strany, ale on to trefil na druhou," vracel se k druhému zásahu. Za další čtyři minuty, kdy už se z nebes sypal sníh, předvedl Rodinger svůj nejlepší zákrok. Po podklouznutí Matuszného se na něj hnal Kuračka, vypálil na zadní tyč, ale Dominik vystřelil do dráhy letu svou pravou nohu a dočkal se svého prvního velkého potlesku.

Když už se hráči těšili na horký čaj z kuchyně Ládi Hrice, postavil se k přímému kopu z třiceti metrů Penner a zkušeně využil hrbolatého terénu, když střelou po zemi zaskočil Rodingera. Ten míč neudržel a Luka pohodlně zvýšil na 3:0. "Penner to udělal dobře, ten míč přede mnou na hrbolu vyskočil a odrazil se mi od ramene. Možná ten odražený míč mohli spoluhráči odkopnout, ale na to se nemůžu vymlouvat, měl jsem to chytit," popsal třetí hořký okamžik svého debutu.

V šatně ho spoluhráči podrželi, dodávali mu odvahu, věděli, že ho čeká poločas proti mužstvu, které tři branky hodně zvedly. "Přece ho nenecháme padnout, nemusí se bát, podržíme ho," říkal kapitán Obermajer. Sám Rodinger druhou půli, kdy bez problémů hlídal svou svatyni, okomentoval velmi skromně. "Skoro nic na mě nešlo," tvářil se, jakoby na hřišti ani nemusel být. Ale nebylo tomu tak. Hlasitě dirigoval hru svých výrazně starších spoluhráčů, vždy byl na správném místě, během hry získal jistotu, ovládal i hru nohou na těžkém terénu. Velká chvíle přišla v posledním okamžiku zápasu. Prachatice zahrávaly rohový kop, míč se po závaru v pokutovém území snášel obloukem k zadní tyči a jeho cestě do sítě zachránila rychlá Dominikova reakce, který nejprve konečky prstů vyškrábl na tyč a posléze do své náruče ukryl kolem brankové čáry poskakující balon. "Kdybych si ostříhal nehty, tak jsem to neměl, bylo to fakt konečky prstů. I tak jsem ale už myslel, že je to gól. Hodně mi v té situaci pomohl i Žáček. Byl jsem šíleně šťastný, když jsem měl najednou míč v náručí a sledoval jsem paní Damkovou, kdy zapíská konec," oddechl si při vzpomínce na okamžik, který mohl zhatit celé poločasové zmrtvýchvstání.

Směrem ke svým spoluhráčům nešetřil pochvalou. "To, co předvedli druhý poločas, to jsem v životě neviděl. Fantastický výkon, za který jim ještě jednou děkuji. Stejně tak děkuji fanouškům za jejich podporu. Bohemka má jednoznačně nejlepší fanoušky a dneska to opět předvedli. Za ty slzy mohly i pozápasové emoce, čekal jsem na tenhle okamžik sedmnáct let," potvrdil Dominik, že ho dojala děkovačka, kterou týmu zelenobílí příznivci připravili.

Kdy znovu uvidíme Dominika v brance, je těžké předpovědět, ale už nyní dokázal, že na to má. Před zápasem o jeho kvalitách mluvili i zkušenější kolegové Kolář a Raba. Dnes byl součástí týmu, který dokázal zázrak. I díky němu si Bohemka veze důležitý bod, takže "Domino, děkujem!"