Do šatny přišel jako poslední, v očích se mu leskly slzy. Čerstvě sedmnáctiletý Dominik Rodinger právě prožil mezi tyčemi opravdový křest ohněm. "Jsem strašně moc vděčný klukům, že napravili to, co jsem podělal. Moc jim děkuju," příliš sebekriticky spustil mladík, který sice mohl cítit částečnou vinu na inkasovaných brankách, ale dalšími zákroky udržel Bohemku ve hře a v posledních vteřinách zachránil vybojovaný bod, když vyškrábl konečky prstů míč padající do sítě. Na jeho slova ihned reagoval poblíž stojící majitel klubu Křížek. "Co blbneš, bylo to výborný. Tohle vůbec neříkej, mužstvo jsi podržel," vysvětlil zbytečně smutnému Dominikovi. Horší herní podmínky si náhradník vykartovaného Koláře ke své velké premiéře asi nemohl přát. Jakoby nestačila zima, která na okraji Šumavy panovala, během pár minut jeho pobytu na hřišti se spustila sněhová vánice, která během několika okamžiků proměnila trávník v oraniště. "Posledních dvacet minut první půle jsem vůbec neviděl bílý míč, navíc bylo děsně rozmáčené hřiště," vracel se Rodinger k nefotbalovému počasí, které nad Prachaticemi během utkání vládlo...